Nejpřednější šachisté třináct let přesvědčovali svět, že schizma nemusí být jen papežské. Sjednocení bylo po čtyřletém úsilí dokonáno 13. října 2006, kdy na stolec usedl čtrnáctý mistr světa, jednatřicetiletý Rus Vladimir Kramnik.
Když šest plus šest je jedenáct
Vysokého štíhlého muže zaplavil pocit štěstí. Ještě jednou se zamyslel nad pozicí a pak pomalu, velmi pomalu, posunul bílou věž na pole B7. Muži na druhé straně šachovnice strnuly rysy, několik vteřin nehnutě seděl a zíral na svého šachovaného krále. Už viděl, jak hrubou chybu udělal v předešlém tahu, kdy bral věží soupeřova pěšce. Pak zvedl ruku na znamení kapitulace, zatímco vítězi vystřelily vzhůru obě paže. Tak skončila poslední partie sjednocujícího zápasu o mistra světa v šachu. Šachový svět má zase jediného a nezpochybnitelného krále, velmistra Vladimira Kramnika.
Bitva odehrávající se tři týdny v Elistě, hlavním městě Kalmycké republiky, jedné z republik Ruské federace, skončila. Sledovaly ji miliony šachistů po celém světě a partie, které rozhodovaly o nejlepším šachistovi planety, budou opět mnohokráte přehrávány a analyzovány v desítkách příštích let.
V základním čase, řečeno hokejovou terminologií, skončilo klání mezi Rusem Vladimirem Kramnikem a třicetiletým Bulharem Veselinem Topalovem nerozhodně 6:6. I to byla jedna ze zvláštností kombinačních soubojů v Elistě. Sehrálo se totiž jen jedenáct partií, i když stav by nasvědčoval, že jich byl tucet. Jedna (v pořadí pátá) byla rozhodnuta nikoli za šachovnicí, ale na toaletě. Ale aféru „Toilet Gate“ nechme až na později. V nastavení se hrály čtyři partie v rychlém, takzvaném rapid tempu, při kterém měl každý z hráčů na celou partii pětadvacet minut plus deset vteřin za každý tah. První partie tohoto prodloužení, kdy měl bílé kameny Topalov, skončila remízou, což možná paradoxně rozhodlo o vítězi. Ve zbývajících třech totiž vždy bílý uplatnil výhodu prvního tahu a vyhrál.
Třináctileté schizma
Šachovému světu vládl jeden jediný král, všemi uznávaný mistr světa, od konce devatenáctého století. Tím prvým byl pražský rodák Wilhelm Steinitz. Od Steinitzových dob měl šachový svět tucet dalších mistrů světa až po Garriho Kasparova, který byl třináctý. A právě za jeho „panování“ nastalo ono zmíněné šachové schizma. V roce 1993 měl svůj světový titul Garri Kasparov obhajovat proti Britovi Nigelu Shortovi. Mezinárodní šachová federace FIDE, s níž měli oba velmistři velmi vyhrocené vztahy, jaké ostatně s „bafuňáři“ mívá mnoho hvězd i v ostatních sportech, rozhodla, že se bude hrát v Manchesteru. Jenže v rozporu se svými vlastními regulemi tak učinila bez konzultace s vyzyvatelem. Tomu se více líbil Londýn, jenž se o pořádání zápasu tehdy také ucházel. Toho Kasparov se Shortem využili a uspořádali zápas sami. FIDE ho neuznala a řekla, že jen ona má právo na organizování zápasů o šachového mistra světa.
A jak řekla, tak i udělala. V následujících letech se hrály zápasy o titul jak na půdě FIDE, tak na půdě různých Kasparovových organizací. Vítězové obou paralelně konaných podniků byli označováni za mistry světa. Jenže nikdo to nebral vážně. Mistru světa pod křídly FIDE chybělo porazit v přímém zápase minulého mistra světa, tituly Kasparova a posléze Kramnika, který v přímém zápase porazil Kasparova v roce 2000, zase nebyly schváleny mezinárodní šachovou federací.
Před čtyřmi lety se v Praze pod gescí bývalého šéfa Českého Telecomu Bessela Koka konala schůzka prezidenta FIDE, obou „mistrů světa“ a dalších nejlepších velmistrů. Byla uzavřena dohoda o sjednocení, která byla letos v říjnu konečně i naplněna. V Kalmycké republice, jejímž neomezeným vládcem je prezident šachové federace FIDE Kirsan Iljumžinov, se utkali mistr světa FIDE Veselin Topalov a mistr světa dle následnictví Vladimir Kramnik.
Topalovovy omyly
Úvodní dvě partie měly dramatický průběh. V první měl bílé figury Kramnik, získal pěšce navíc, ale černý za něj měl velmi aktivně rozmístěné figury. Topalov si mohl několikrát vynutit remízu opakováním tahů, jenže jí pohrdl, chyboval a prohrál.
Ve druhé partii hýřil Topalov ještě větší aktivitou, ovšem i takový velmistr dokáže přehlédnout třítahovou výhru. Sveden kavárenskou poučkou „šach si dáš, dobře hráš“, výhodu ztratil, a přestože měl partii dobře rozehranou, opět prohrál. Kramnik totiž osvědčil fantastickou techniku a uplatnil své umění pomalu, leč jistě zesilovat pozici v koncovce. Zdánlivá remíza se pak stále víc a více naklání, až se zdá neuvěřitelné, že si někdo mohl myslet, že to původně byla vyrovnaná pozice. Třetí a čtvrtá partie skončily remízou a situace Veselina Topalova, jedničky na světovém žebříčku dle získaných ELO bodů, začínala být zapeklitá.
Za tohoto pro Bulhara neveselého stavu otevřel jeho manažer Silvio Danailov druhou bojovou frontu. Začal naznačovat, že Kramnik podvádí a že na záchodě, jediné místnosti neosazené kontrolním kamerovým systémem, konzultuje tahy s počítačem. Oznámil, že soupeř jeho klienta chodí padesátkrát za partii na toaletu, a požádal, aby pro příští partie měli oba hráči záchodky společné. Začala tak jedna z nejtrapnějších kauz bojů o mistra světa.
Rozšíření souboje i mimo šachovnici ke koloritu bojů o šachovou korunu patří. V minulých desetiletích se například zkoumala křesla, na kterých při partii hráči seděli, zda v nich není namontované nějaké zákeřné elektronické zařízení negativně ovlivňující výkon šachisty. Nebo si soupeři vodili k partiím parapsychology a jogíny, kteří měli pohledem a soustředěním energie rušit soupeře či naopak eliminovat toto rušení.
Kam nikdo nesmí
Silvio Danailov sice počet Kramnikových návštěv toalety více než dvojnásobně nadhodnotil a o údajném podvádění nepředložil jediný důkaz, ale laické veřejnosti a odvolací komisi FIDE to stačilo. Na Kramnikovi ulpěl pach podvodníka a odvolací komise FIDE rozhodla, že od páté partie budou mít oba hráči toaletu společnou. Pro ruského velmistra to zřejmě představovalo nepřekousnutelné ponížení, a tak trval na dodržení před zápasem sjednané a podepsané smlouvy, která obsahovala i nárok na soukromý záchod. Vysvětloval, že je zvyklý mezi tahy přemýšlet za pochodu a že ke korzování využívá nejen malou odpočívací místnost, ale i přilehlou toaletu.
Nakonec je jedno, jakou obsesí Vladimir Kramnik trpí. Každý máme svá zákoutí, kam nikoho nechceme pouštět. Podstatné je, že všechny prostory byly před i po partii kontrolovány nejen rozhodčím, ale i členy obou týmů a že další bezpečnostní opatření prakticky vylučovala, aby do nich mohla být propašována nějaká elektronická zařízení. Navíc kdyby Kramnik tahy skutečně konzultoval s šachovým programem, nemohl by se například dostat do prohrané pozice ve druhé partii. Topalovův tým žádné důkazy nepředložil, jen naznačil, že na místě je podezírat soupeře.
Ani ruku mu nepodám...
Kramnik protestoval proti rozhodnutí odvolací komise a před začátkem páté partie čekal v odpočívací místnosti na odemčení své toalety. Mezitím rozhodčí pustil hodiny a po hodině, když se Kramnik nedostavil k šachovnici, partii kontumoval.
V tu chvíli již do Elisty mířil Kirsan Iljumžinov a desítky velmistrů vyjadřovaly svou podporu ruskému velmistrovi. Odvolací komise uznala svoji chybu, podmínky vrátila do původní podoby a rezignovala. Jenže pátá partie i tak zůstala kontumována, protože Kramnik zapomněl podat proti jejímu výsledku odvolání ve lhůtě do dvou hodin po jejím skončení.
Vážně hrozilo, že sjednocující zápas o mistra světa s cenovým fondem jednoho milionu dolarů zůstane nedohrán. Před trapasem zachránil pořadatele nakonec Kramnik, když souhlasil, že bude pokračovat v zápase, přestože nesouhlasí s kontumací páté partie.
Šestá a sedmá skončily remízou. Topalov proto svůj bojový arsenál ještě vylepšil o odmítnutí chodit po partii se soupeřem na společnou tiskovou konferenci a podat mu ruku. Topalov vyhrál osmou partii a srovnal stav zápasu. Vyhrál dokonce černými, když měl za věž a pěšce dva jezdce, kteří postupně ovládli šachovnici.
Bojovně naladěný Topalov zvítězil i v následující partii, byl na koni a už způsob, jakým rozehrál devátou partii, ukazoval, že opět překypuje sebevědomím. Mnoho šachových profesionálů již tvrdilo, že Topalov nakonec i díky špinavým trikům usedne na sjednocený trůn. Jenže „všechno jasné“ nebylo moc dlouho. Kramnik vyhrál hned desátou partii, k čemuž mu jeho soupeř pomohl další neuvěřitelně hrubou chybou.
Ruský velmistr srovnal stav zápasu na 5:5 a poslední dvě partie skončily remízou. Na řadu přišlo prodloužení ve formě čtyř partií v rapid šachu.
Nesympatický sympaťák
Bulharský fenomenální šachista toho v Elistě prohrál mnoho, nejen korunu mistra světa a již dohodnutý zápas s ázerbájdžánským velmistrem Tejmurem Radjabovem, z nějž by mu plynul další milion dolarů. Především ztratil přízeň šachové veřejnosti. Před zápasem měl sympatie na své straně. Hraje krásné útočné šachy a nevyhýbá se turnajům a zápasům, kde musí stále znovu dokazovat své výjimečné postavení. Naproti tomu Kramnik je trochu nudný poziční hráč, který smutně proslul tím, že odmítl hrát s Garrim Kasparovem odvetný zápas. Po „Toilet Gate“ začala většina šachistů držet palce ruskému šachistovi, náhle byl on tím sympatičtějším!
A vzhledem k tomu, co vše Topalov v Elistě přehlédl a kolik bodů tím „přihrál“ Kramnikovi, je možné říct, že si rozhněval i šachovou bohyni Caissu.
Mistři světa v šachu
- Wilhelm Steinitz: v letech 1886 - 1894
- Emanuel Lasker: 1894 - 1921
- José Raúl Capablanca: 1921 - 1927
- Alexandr Alechin: 1927 - 1935 a 1937 - 1946
- Max Euwe: 1935- 1937
- Michail Botvinnik: 1948 - 1957, 1958 - 1960 a 1961 - 1963
- Vasilij Smyslov: 1957 - 1958
- Michail Tal: 1960 - 1961
- Tigran Petrosjan: 1963 - 1969
- Boris Spasskij: 1969 - 1972
- Robert Fisher: 1972 - 1975
- Anatolij Karpov: 1975 - 1985
- Garri Kasparov: 1985 - 1993
- Vladimir Kramnik: 2006 -
