Letos byla přijata novela, která přinesla změny hlavně v právní úpravě takzvaných stálých rozhodčích soudů a v oblasti spotřebitelských sporů
Stejně jako v zahraničí i v České republice je samozřejmě možné vyhnout se často zdlouhavému soudnímu řízení uzavřením rozhodčí smlouvy, na základě které mohou fyzické i právnické osoby předložit svůj obchodní spor rozhodci nebo takzvanému stálému rozhodčímu soudu.
Nejznámějším stálým rozhodčím soudem je Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR – ten byl zřízen přímo zákonem. Až donedávna však byla spornou otázka, zda si může stálý rozhodčí soud založit kdokoli například ve formě akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným a podnikat tak v oblasti rozhodčího řízení. Odpověď na tuto otázku přitom není důležitá jen pro případné majitele takových soukromých stálých rozhodčích soudů. Je důležitá i pro účastníky rozhodčího řízení, protože pokud by jejich spor rozhodl stálý rozhodčí soud, který by byl zřízen protiprávně, není jasné, jestli by verdikt takového rozhodčího soudu byl právně závazný.
Český zákon o rozhodčím řízení přitom upravoval možnost, nebo spíše nemožnost založení soukromého stálého rozhodčího soudu dosti nejasně, takže výklad této otázky byl dvojí. Nejprve převažoval názor, že stálý rozhodčí soud si může založit i soukromník, poté naopak že stálý rozhodčí soud musí být zřízen přímo zákonem.
Zákonodárce na daný stav reagoval významnou novelou zákona o rozhodčím řízení, takže v zákoně se nově stanoví, že stálý rozhodčí soud může být zřízen pouze přímo zákonem nebo zákon musí zřízení stálého rozhodčího soudu alespoň připouštět, a to výslovně. Bohužel, novela není zcela důsledná. Kromě stálých rozhodčích soudů totiž existují i takzvaná rozhodčí centra. Tato centra mají na rozdíl od stálých rozhodčích soudů poskytovat jenom administrativní služby – například prostory, kancelářskou techniku a podobně. Stálé rozhodčí soudy naproti tomu poskytují především samotné rozhodce – stálý rozhodčí soud mívá seznam svých rozhodců, dále mívá svá procesní pravidla atd.
Rozhodčí centra přitom jako akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným existovat mohou. Potud v pořádku. Není však úplně zřejmé, kde přesně je hranice mezi stálým rozhodčím soudem a rozhodčím centrem, protože zákon tuto hranici jednoznačně nevymezuje. Může se tak i nyní stát, že rozhodnutí vzešlé z rozhodčího řízení může být zpochybněno.
Spotřebitelské spory Druhý okruh změn zákona o rozhodčím řízení se týká sporů spotřebitelských. V případě podnikatelů tak půjde o spory se zákazníky. Novela zákona o rozhodčím řízení přitom významně posílila ochranu spotřebitele, dnes naprosto běžnou, i v rozhodčím řízení.
Změn ve prospěch spotřebitelů je celá řada. Před uzavřením rozhodčí smlouvy musejí být spotřebiteli vysvětleny všechny následky rozhodčí smlouvy. Spotřebiteli by tak mělo být s předstihem vysvětleno, mimo jiné jak konkrétně bude rozhodčí řízení probíhat, kde se bude konat, jak s ním bude rozhodce komunikovat (tedy jak bude probíhat formální doručování) a také že na základě rozhodnutí rozhodců lze nařídit exekuci.
Samotná rozhodčí smlouva musí být sepsána na samostatné listině. Nemělo by se tak již stávat, že rozhodčí smlouva bude obsažena v obchodních podmínkách psaných malým písmem. Rozhodcem ve spotřebitelských sporech pak smí být jen osoba, která je zapsána na speciálním seznamu rozhodců vedeným ministerstvem spravedlnosti – pokud přitom rozhodce závažně nebo opakovaně poruší své povinnosti stanovené zákonem o rozhodčím řízení, může být ze seznamu vyškrtnut. Ve spotřebitelských sporech jsou přitom rozhodci vázáni všemi právními předpisy na ochranu spotřebitele – měla by tedy být zajištěna stejná úroveň ochrany spotřebitele jako v soudním řízení. Pokud nejsou spotřebitel nebo ani podnikatel spokojeni s výsledkem rozhodčího řízení, mají právo napadnout výsledek rozhodčího řízení žalobou podanou k soudu z důvodu porušení předpisů na ochranu spotřebitele.
Právě poslední z výše uvedených změn přitom dle mého názoru přináší největší kontroverze. Není totiž zřejmé, k čemu je rozhodčí řízení (které existuje právě proto, aby se lidé nemuseli soudit), když pak stejně může být soudní řízení zahájeno. Zde je však třeba upozornit, že pravomoc soudu je omezena – soud nemůže provádět úplný přezkum rozhodnutí rozhodců. Soud má spíše dbát o to, aby samotné rozhodčí řízení bylo vedeno způsobem, který není v rozporu s předpisy na ochranu spotřebitele.
Není zřejmé, k čemu je rozhodčí řízení, když pak stejně může být soudní řízení zahájeno
