Gabrielem Achourem
Absence právního vzdělání může být pro rozhodce výhodou, domnívá se Gabriel Achour z advokátní kanceláře Glatzová & Co. Achour, který se rozhodčímu řízení věnuje od studentských let, tvrdí, že méně formalismu často umožňuje spravedlivější rozhodnutí. „Trendem poslední doby je zlepšování kvality jak rozhodců, tak advokátů specializujících se na rozhodčí spory. Už to není jen domácí píseček, lidé znají postupy v zahraničí a jezdí k rozhodčím soudům do Paříže, Curychu a Vídně,“ říká advokát.
EURO: Rozhodování rozhodčích sporů se v Česku věnuje řada subjektů. Kolik jich podle vašeho odhadu je a jakou mají kvalitu? Achour: Budou to řádově desítky. Ruku do ohně můžete dát za stálý Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno. U ostatních rozhodčích senátů bych se vždy díval na jména konkrétních osob. Při výběru by mě zajímalo, kdo za soudem stojí, kolik řešil sporů, v jaké výši bylo plnění a podobně.
EURO: Zákon o rozhodčím řízení stanoví podmínky výkonu funkce rozhodce vágně. Nemůže to vést k rozdílné kvalitě rozhodčích nálezů? Achour: Je pravda, že rozhodcem může být i neprávník. V praxi je jich ale naprostá menšina, asi deset lidí. Jsou to hlavně ekonomové a stavební inženýři. Souhlasím s tím, že definice je vágní. Na druhé straně arbitráž spočívá v tom, že se dvě strany dohodnou se soukromými osobami, které za ně rychle, neformálně a neveřejně spor rozhodnou. Zdánlivá nevýhoda se při řízení obrací v obrovskou výhodu. Oproti často formalistickému přístupu soudů rozhodci často rozhodují podle toho, co strany svým jednáním skutečně sledovaly.
EURO: Má česká právní úprava rozhodčího řízení nějaké nedostatky? Achour: Výrazné podle mého názoru ne. Lze uvažovat o zavedení registru rozhodců. Vykonatelnost rozhodčích nálezů dává rozhodcům obrovskou moc. Jako občan bych proto chtěl vidět jejich centralizovaný seznam. To se týká hlavně ad hoc rozhodců. Stálé rozhodčí soudy si kvalitu svých rozhodců hlídají. Stálo by také za úvahu, zda nesjednotit pravidla pro stálé rozhodčí soudy.
EURO: V médiích se problematika arbitráží objevuje téměř výlučně s kauzami, jejichž účastníkem je Česká republika. Existují názory, že řešení sporů prostřednictvím arbitráží není pro stát příliš výhodné. Jaký je váš pohled? Achour: Tímto názorem se fakticky decentně naznačuje, že by asi bylo lepší, kdyby věc rozhodovaly státní soudy a stát by si výsledek možná uměl pohlídat. Je to jedna z možných úvah, které zaznívají v médiích a kterou odmítám. Mohu ale hovořit spíš obecně. Podle mě taková nezávislost soudců, jaká je dnes u nás, neexistuje téměř v celé Evropě. Navíc je chybně nahlíženo na roli rozhodců, které při sporu jmenoval stát. Ti jsou totiž státem pouze jmenováni, ale nemají hájit jeho zájmy. Není přímý vztah mezi úspěchem státu a tím, kdo rozhoduje. Zakopaný pes je v tom, jestli stát skutečně něco porušil, nebo ne. U každé z těch nejznámějších kauz najdete ze strany státu něco nekorektního. Facky, které jsme zaplatili a ještě zaplatíme, ale vedly k profesionalizaci státní správy.
EURO: Například v kauze Diag Human bude nález ještě přezkoumán jinými rozhodci. Vy už jste ale konečný výsledek naznačil. Je podle vás jisté, že stát prohraje? Achour: Mohu odpovědět spíš jen obecně. Nesmírně by mě překvapilo, kdyby se z devíti miliard stala nula. Rozhodci, kteří ve věci rozhodovali, jsou velmi renomovaní a došli k nějakému závěru. Podle mého názoru je ale dobře, že se stát odvolal. Nevylučuji, že nový rozhodčí senát dojde k částce, která bude pro stát příznivější. Problémem tohoto případu je zřejmě definice ušlého zisku, k jehož výpočtu se používají různé matematické modely. Každý znalec dospěje k jinému posudku.
