Podjatost úředníků se v praxi často neřeší. Nejvyšší správní soud to možná změní
Lékaři ví, že není vždy radno osobně léčit příbuzné a známé. Právníci též obvykle neradi berou za klienty své kamarády, a ještě méně kolegy z práce (v otázkách rozvodového práva to platí dvojnásob). Jak se ale chovají naši placení úředníci ve věcech, které se dotýkají jich osobně, jejich kolegů, nebo dokonce jejich zaměstnavatele? Můžeme očekávat, že nebudou úřadovat tam, kde vzhledem ke svému poměru k věci nemohou být zcela objektivní? Správní řád obecně předvídá případy, kdy má „úřední osoba“ jistý zájem na výsledku řízení, pro nějž se stane podjatou. Postačuje přitom „důvodný předpoklad“ existence takového zájmu a pouhá „pochybnost“, zda je stále ještě nepodjatá. Tato osoba musí být následně vyloučena ze všech úkonů, při nichž by mohla výsledek řízení ovlivnit. Taková situace často nastává v případě, kdy účastníkem konkrétního správního řízení je úředník sám nebo osoba mu blízká. Stačí si představit, jak si úředník dopravního odboru obce uděluje pokutu za svůj vlastní dopravní přestupek.
Netrpělivě očekávané rozhodnutí
Především v územním řízení ale často nastává o něco komplikovanější situace podjatosti, pokud žadatelem (a zároveň investorem stavby) je obec nebo kraj, která je zároveň přímým zaměstnavatelem konkrétního úředníka stavebního úřadu, jenž má o návrhu rozhodovat. Je to důsledek tzv. spojeného modelu územní veřejné správy zvoleného českým zákonodárcem. Obce i kraje vedle vlastní samosprávy vykonávají – v tzv. přenesené působnosti – zároveň státní správu, a běžně se tedy stávají ve vlastních věcech navrhovatelem i tím, kdo ve věci rozhoduje. Zákon o úřednících územních samosprávných celků vyžaduje, aby zaměstnanci obcí a krajů i v takových případech jednali a rozhodovali nestranně. Ovšem je to reálně možné, pokud jde o investiční záměr navržený, financovaný a aktivně prosazovaný právě jejich zaměstnavatelem? Byť by šlo o stavbu veřejnosti obecně prospěšnou jako například obecní čističku nebo cyklostezku, mohou ostatní účastníci řízení očekávat dostatečnou ochranu svých práv, pokud – použijeme-li fotbalového příměru – rozhodčí nosí dres domácího týmu, sdílí s domácími šatnu a je závislý na vedení klubu?
Podle Nejvyššího správního soudu se takto správní fotbal hrát nedá. V usnesení z loňského roku (1 As 89/2010-100) vyjádřil první senát tohoto soudu názor, podle něhož objektivní závislost na osobě, o jejíž věci úřední osoby rozhodují, způsobuje principiálně jejich vyloučení z rozhodování. Podle soudu není rozumný důvod pro to, aby se podjatost úředníků ve správním řízení posuzovala méně přísně než podjatost soudců. Spíše naopak, neboť u zaměstnanců obcí a krajů nejsou dány institucionální záruky nezávislosti jako u soudců (v otázce osobních odměn, pokračování zaměstnání a podobně).
Formalistický výklad
První senát se tímto názorem vymezil proti některým předcházejícím rozhodnutím jiných senátů Nejvyššího správního soudu, proto předal věc tzv. rozšířenému senátu, který může rozhodnout o případné změně rozhodovací praxe. Dosavadní judikatura požadovala, aby ke vzniku pochybností o nepodjatosti přistoupila k poměru mezi úředníkem a správním úřadem ještě další skutečnost, například důvodná obava z ovlivňování úředníka ze strany jeho zaměstnavatele v konkrétním případě. Rozhodnutí o nevyloučení úředníků obcí a krajů pak často recitovala formální požadavky nestrannosti kladené na úředníky zákonem, jež měly být údajně dostatečnou garancí jejich nezávislého rozhodování, a požadovala po účastnících řízení, aby přímo prokázali konkrétní ovlivňování konkrétních úředníků ze strany jejich zaměstnavatele. Výsledkem je stav, kdy především obce své investiční záměry někdy prosazují silou bez ohledu na právo svých vlastních občanů na férové správní řízení. Tyto záměry jsou přitom v řadě případů ovlivněné lokální politickou konstelací či finančními vazbami s místními podnikatelskými strukturami. Nemůže být žádným překvapením, že úředníci stavebních úřadů návrhy svých kolegů – zaměstnanců stejného zaměstnavatele, obvykle sedících jen o kancelář vedle – v praxi občas projednávají rychleji, hodnotí vstřícněji a námitky proti nim zamítají snadněji než u běžných žadatelů. Rozhodčí sice úřaduje v šatně domácích, jak ale prokázat, že ho tam navíc ještě „konkrétně“ ovlivňují? V tomto ohledu se dosavadní judikatura zdá být odtržená od současného fotbalového života. Uvidíme ovšem, jak se k tomuto problému již brzy postaví rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Ponechá pravidla vyhovující domácím? Všichni ostatní z týmu hostů netrpělivě čekají.
