Rozhodčím nedám ani korunu

Chceme dělat fotbal jako klasický obchod, říká prezident 1. FC Slovácko

Český fotbal se stále ještě vzpamatovává z úplatkářské aféry, kterou vloni v květnu „odstartovalo“ přistižení tehdejšího sportovního ředitele fotbalového klubu 1. FC Synot Jaroslava Hastíka při předávání úplatku rozhodčím (EURO 19/2004). Právě klub z Uherského Hradiště byl v následném disciplinárním řízení postižen nejtvrdším trestem ze všech prvo a druholigových uplácejících klubů. Jeho majitel, staroměstský holding Synot ovládaný rodinou Valentů, se na základě toho rozhodl klub přejmenovat na 1. FC Slovácko a prodat. Na konci loňského roku, po téměř půlročním hledání nového majitele, kdy Valentovi vyjednávali s minimálně třemi zájemci, se již zdálo, že Synot rozprodá hráče a klub rozpustí. Takřka na poslední chvíli se na scéně objevila společnost Fotbal Invest Group (FIG), která těsně před Vánocemi od Synotu odkoupila celý stoprocentní podíl v 1. FC Slovácko. „Svým způsobem pro nás bylo výzvou zachránit fotbal na Slovácku, nastolit nový řád a udělat z klubu běžně fungující akciovou společnost. I sami sobě chceme dokázat, že se fotbal dá dělat jako klasický obchod bez vedlejších příznaků,“ říká Jan Řezník, pětatřicetiletý rodák ze Zlína, který v klubu působí jako předseda představenstva.

EURO: V době, kdy vinou korupční aféry z českého fotbalu houfně utíkají sponzoři i majitelé týmů, působí koupě klubu, navíc s přídomkem „úplatkářský“, jako čiré bláznovství… ŘEZNÍK: Všichni z FIG máme sport a fotbal rádi, je pro nás zábavou, a vlastnit fotbalový klub je úžasný pocit. Z ekonomického pohledu je to nevýdělečná aktivita, která zatím uživí sama sebe.

EURO: Jak se vůbec člověk dostane k tomu, aby koupil prvoligový fotbalový klub? ŘEZNÍK: Ještě při studiu práv na vysoké škole se mi podařilo založit vlastní advokátní kancelář, poté jsem během asi deseti let vybudoval konglomerát čtrnácti firem z různých oborů, byly to například restaurace, kamenolom, rehabilitační zařízení či reklamní agentura. Před třemi lety jsem na základě advokátní licence začal dělat hráčského agenta volejbalistům a fotbalistům.

EURO: Kolik hráčů jste měl pod smlouvou? ŘEZNÍK: Zhruba čtyřicet až padesát fotbalistů. Podnikání bylo teprve v začátcích, na tuto práci člověk potřebuje alespoň pět let, protože každý hráč má smlouvu se svým agentem, která se obnovuje jen jednou za dva roky. Minimálně rok trvá doba, kdy člověk objíždí fotbalové zápasy, sleduje jejich aktéry a buduje portfolio hráčů.

EURO: Co vás vedlo k tomu, abyste začal podnikat v českém fotbale? ŘEZNÍK: Sport mě bavil vždy, v mládí jsem hrál kopanou za Bohemians, navíc můj strýc působil ve slušovickém fotbale jako sportovní ředitel. Ke sportu a fotbalu mne to táhlo vždy, a od agentské činnosti byl jen krůček ke kontaktům s majiteli a manažery fotbalových klubů.

EURO: Potkal jste se jako agent také s rodinou Valentů, která vám vloni před Vánocemi prodala uherskohradišťský fotbalový klub? ŘEZNÍK: Vůbec ne. Koupě 1. FC Slovácka byla víceméně byla souhra několika náhod. Se skupinou lidí, kteří jsou v současnosti se mnou spoluvlastníky klubu, jsme připravovali projekt pro zahraničního investora, který usiloval o koupi úplně jiného klubu z Prahy. Nakonec z transakce sešlo, ale my jsme už věděli o čem český fotbal je. Náhoda chtěla tomu, že jsme se v půlce loňského roku potkali s Ivo Valentou a Rudolfem Baránkem, podnikatelem a majitelem břeclavského fotbalového klubu, který, jak se později ukázalo, byl v celé transakci rozhodující osobou.

EURO: Jak dlouho jste s Valentovými vyjednávali o koupi Slovácka? ŘEZNÍK: Odehrálo se to během týdne, maximálně čtrnácti dnů. Náhodou jsem se potkal s panem Valentou, tak jsem se ho jen z legrace zeptal, zda by nám neprodal klub za korunu. Za tuto sumu se obchod samozřejmě neuskutečnil, ale tím to všechno začalo.

EURO: Kolik Fotbal Invest Group zaplatil za slovácký fotbalový klub? V médiích se objevila suma hovořící o 320 milionech korun… ŘEZNÍK: Tato cifra je od reálu hodně vzdálená, takovou sumu bychom momentálně dohromady určitě nedali, a ani to nebylo zapotřebí. Nejsme natolik silná skupina, abychom si mohli dovolit zaplatit tolik peněz a ještě k tomu najednou. Několika argumenty, především, že zachováme funkčnost klubu v Uherském Hradišti, se nám podařilo prodávajícího přesvědčit, že kupní cenu zaplatíme v několika splátkách.

EURO: O kolik více jste museli zaplatit oproti vašim původním představám? ŘEZNÍK: Museli jsme přidat asi 20 procent, prodávající zhruba stejnou sumu slevil. Všichni udělali nějaké ústupky, ale myslím, že obě strany jsou spokojené.

EURO: Kdo spolu s vámi vlastní společnost Fotbal Invest Group? ŘEZNÍK: Hlavním partnerem je můj otec Alois Řezník, dalším je Milan Fikar, čtvrtý společník si přeje zůstat v anonymitě. Co se týká jednotlivých podílů, všichni jsme investovali stejnou sumu, přičemž rozhodující slovo a hlavní zodpovědnost z pozice předsedy představenstva mám já.

EURO: Klub jste určitě nekupovali s vizí, že ho budete jako majitelé dotovat. Jaký obchodní model či byznysplán jste si stanovili? ŘEZNÍK: V životě i v podnikání si můžete něco nalinkovat, ale ve fotbale nic neplatí. Hráč si zlomí nohu, jeho cena klesne z patnácti milionů na čtyři, naopak jiný fotbalista může zazářit a jeho hodnota několikanásobně vzroste. Určitý záměr samozřejmě máme, ale v rámci koupě klubu jsme získali jen hráče a drobný movitý majetek, takže to může připomínat situaci, jako kdybychom obchodovali s lidským masem. Jednoznačně nejlepší byznys bychom udělali, kdybychom ihned po koupi klub zavřeli a hráče rozprodali. To bychom vydělali absolutně nejvíce.

EURO: Jaká je aktuální hodnota hráčů, které máte v klubu pod smlouvou? ŘEZNÍK: Suma dle auditu osciluje od 120 do 170 milionů korun, ale jak říkám, je to jako na houpačce.

EURO: Jak změnu majitele klubu přijali sponzoři a partneři klubu? ŘEZNÍK: Za působení předchozího majitele byl pool sponzorů postaven trochu zvláštním způsobem, v návaznosti na další firmy skupiny Synot. Kdo má fotbal na Slovácku rád a vidí v něm určitý smysl v reklamní prezentaci, zůstal jako sponzor. Ostatní se s námi rozloučili, nebo my s nimi. Pracujeme na nových sponzorech, hledáme i generálního partnera. V současnosti vyjednáváme se dvěma nadnárodními koncerny, troufám si tvrdit, že jsme na dobré cestě, ale problémem je fakt, že stále není zvolen předseda Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS). Někteří sponzoři čekají jen na tento signál, protože určitá skupina lidí, spojená s korupční aférou, ve svazu stále působí.

EURO: Zaskočilo vás za osm měsíců, po které jste v čele klubu, české fotbalové prostředí? ŘEZNÍK: Chceme se ve fotbale chovat jako v normálním byznysu, když si na něco podáme ruku, tak to prostě platí. Faktem je, že prostředí kolem fotbalu je svérázné, není to klasická obchodní sféra, na kterou jsme zvyklí. Když se na něčem dohodnu na Moravě, než dojedu do Prahy, ví to půlka republiky a z 90 procent ona dohoda neplatí. To mi vadí.

EURO: Setkal jste se za dobu svého působení v českém fotbale s konkrétním případem uplácení? ŘEZNÍK: Osobně rozhodčím nikdy nedám ani korunu, ale viděl jsem věci, které se mi nelíbí. Ne že bych se vyloženě setkal s tím, že někdo dává rozhodčím peníze, ale nelíbí se mi, jak se funkcionáři stýkají se sudími, nebo jak se některé týmy o rozhodčí „starají“, ať se to týká občerstvení, zábavy či jiných požitků.