Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil. Legendární věta krále z pohádky Pyšná princezna možná zní pravidelně i z chodeb paláce v pražské Karmelitské ulici. Právě tam totiž sídlí úřad ministra školství.
Foto: ČTK
Josef Dobeš připomíná krále, otce princezny Krasomily, nejen svou výškou, ale i neustálou změnou názorů. To, co platilo včera, dnes už neplatí. Jak to bude zítra, neví možná ani sám ministr. Odvolávání slíbeného, slibování odvolaného se přitom týká snad všech oblastí, které rezort zahrnuje.
Jen vzpomeňme na nápad zkrátit přestávky, který vydržel ministrovi jen pár hodin, záměr omezit možnosti dalšího studia méně nadaným žákům základních škol, kteří nezvládnou státní testy, nebo aktuální otázku školného na vysokých školách. Platby za semestr, které Dobeš tvrdošíjně prosazoval řadu měsíců, jsou ze dne na den zapomenuty. Místo nich přichází platby za prodloužení studia, které jsou pro vysokoškolskou komunitu přijatelnější. Kdo by čekal, že právě tady přijdou pohádkový happyend a závěrečné titulky, mýlí se.
Pravá zápletka přichází jen pár hodin poté v podobě další tiskové zprávy ministerstva. V ní Josef Dobeš přidává další novinku, kterou je zavedení zápisného. To budou studenti platit „při zápisu ke studiu a při vstupu do každé jeho další části, zpravidla semestru“. Platba za semestr už se tedy nejmenuje školné, ale zápisné. Že změnu postoje ministr neprojednal se svými koaličními partnery ve vládě, je v tomto kontextu nepodstatný detail. I přesto, že školné bylo dojednaným kompromisem a zmiňuje ho i programové prohlášení kabinetu.
Ani teď ale není třeba se nechat zneklidnit. Vždyť i teď možná zazní: Odvolávám, co jsem odvolal. Nezbývá než doufat, že i do Karmelitské co nejdřív dorazí mladý král Miroslav, který tam udělá konečně pořádek a starého pana krále pošle na zasloužený odpočinek.