ZABEZPEČENÍ PRODEJEN - Zloději si z tuzemských obchodů odnášejí tučná sousta. Pozadu nezůstávají ani samotní zaměstnanci prodejen. Formy krádeží se neustále zdokonalují. Kdo na to nereaguje, riskuje zbytečné škody.
Majitelé prodejen podceňující bezpečnostní opatření riskují, že se k nim lidé budou chodit „zásobovat“ zadarmo. A zdá se, že v české kotlině to platí více než jinde. Alespoň to vyplývá z průzkumu britské společnosti Centre for Retail Research. České obchody podle ní v loňském roce přišly o zboží za 8,7 miliardy korun. Tato částka představuje 1,41 procenta z jejich celkové obratu. Průměr u dvaadvaceti zkoumaných evropských států byl 1,26 procenta.
Hůře než Česko vyšly z průzkumu pouze pobaltské státy, v nichž ztráty činily 1,42 procenta obratu obchodníků. Naopak nejnižší úbytky obratů v Evropě vykazovali obchodníci v Rakousku (0,94 procenta) a Švýcarsku (0,96 procenta).
Kolik nám vlastně ukradli?
Takzvaná externí kriminalita má ale na svědomí jen část ztrát prodejců. Podle průzkumu společnosti KPMG představují krádeže zákazníků 43 procent inventurních rozdílů zjištěných obchodníky. Na interní krádeže, provedené zaměstnanci, a na úbytky vzniklé při manipulaci se zbožím v obchodě připadá po patnácti procentech ztrát. Při přepravě zboží vznikne zhruba sedm procent škod.
Pracovníci z bezpečnostních agentur i majitelé obchodů ale často považují čísla průzkumů za nadsazená a v souvislosti s krádežemi hovoří o menších újmách. „Podle našich zkušeností se to většinou nedá objasnit, a tudíž patrně připadá na krádeže zhruba 15 procent ztrát,“ vysvětluje ředitel divize retailu společnosti ABL Petr Janovský.
Jednatel obchodního řetězce Globus pro Českou republiku Petr Vyhnálek k tomu dodává, že stačí, aby zaměstnanec neodepsal prošlé jogurty, a čísla najednou nesouhlasí.
„V každém případě je ale třeba dát si na zloděje pozor. Kdo tak neučiní, riskuje velké škody,“ konstatuje Vyhnálek. Zkušenosti má i z mateřské země Globusu, Německa. Ztráty obchodníků tam podle Centre for Retail Research představují pouze 1,1 procenta jejich obratu. „Neřekl bych, že se tam krade méně. Bude to přibližně stejné. Nezabezpečená prodejna bude čelit krádežím ve všech evropských státech,“ upozorňuje Vyhnálek.
Podle Petra Janovského se na krádeže v obchodech zaměřuje stále více organizovaných skupin. „Pro prodejny představují skutečné riziko. Jeden člověk, který si odnese jednu láhev alkoholu, žádný řetězec neohrozí. Skupina, která zboží z obchodu cíleně vynáší, je větší problém,“ přiznává Janovský. Jednotlivec si také většinou ohlídá cenu kradeného zboží. Nechce totiž překročit magickou hranici pěti tisíc korun, za níž už není krádež jen přestupkem.
Podle Libora Kytýra, mluvčího společnosti Ahold, která provozuje řetězce Hypernova a Albert, mají zloději oblíbené sezony. „Nejvíce krádeží zaznamenáváme vždy před vánočními a velikonočními svátky, kdy máme problémy i s nájezdy organizovaných gangů zlodějů,“ přibližuje. Cílem zlodějů je podle něho především elektronika, alkohol, kosmetika a oděvy.
Uklízečka s kódem v kapse
Lidé z oboru často bezpečnost přirovnávají k řetězu, který je tak silný, jako jeho nejslabší článek. Nejsou tedy rozhodující silné stránky bezpečnostních opatření, ale naopak jejich slabiny. „Typickým nedostatkem tuzemských prodejen bývá, že jejich systém nechrání zboží plně během celého cyklu. Tedy od přijetí, přes skladování a vnitřní distribuci až po konečný prodej. Nebo jsou v systému takzvaná bílá místa, která pak mohou zneužít i vlastní zaměstnanci či dokonce pracovníci ochrany,“ upozorňuje Michal Bavšenkov, generální ředitel společnosti Agency of Security Fenix a viceprezident Komory podniků komerční bezpečnosti ČR.
I perfektně technicky zabezpečená prodejna může podle Bavšenkova doplatit na systémové chyby. Nedávno řešila Agency of Security Fenix případ, kdy všichni zaměstnanci prodejny, včetně uklízeček a brigádníků, znali kód k trezoru s tržbami. Jindy zase bezpečnostní audit odhalil skutečnost, že kód byl napsán přímo na trezoru, aby se nikdo nemohl splést. Podobné situace musí podle něj dříve nebo později skončit velkou ztrátou.
Šéf ukradne nejvíc
Pravidlo číslo jedna zní, že bezpečnostní opatření musí eliminovat veškeré ztráty. Pokud se obchodník například soustředí pouze na krádeže ze strany zákazníků, může na to hořce doplatit. „Průzkumy komory podniků komerční bezpečnosti několikrát prokázaly, že personál se v některých případech podílí až na osmdesáti procentech krádeží,“ upozorňuje Bavšenkov.
Před tímto jevem varuje také Petr Janovský. Zejména zahraniční firmy podle něj často podceňují schopnosti těch, které zaměstnávají. „Typicky se tento problém objevuje třeba u japonských obchodníků. Jejich mentalita jim říká, že zaměstnanec musí být logicky hrdý na značku a nechce ji proto poškodit. To je samozřejmě v tuzemsku představa zcela scestná,“ upozorňuje. Lidé, kteří nosí uniformu daného obchodu, mají dokonce o něco lehčí situaci než člověk zvenčí. Znají prostředí i ostrahu a vědí, jak to chodí. „Šikovná pokladní, která se s někým domluví, napáchá daleko víc škod než zákazník, který pravidelně chodí krást baterky. A čím vyšší funkci zaměstnanec má, tím větší škody může způsobit,“ vysvětluje Janovský.
Parfémy ohlídá kamera
Zmíněný bezpečnostní řetěz stojí na třech základních pilířích. „Zaprvé jsou to opatření týkající se logistiky. Druhým pilířem jsou technologie a posledním článkem je fyzická ostraha. Nejčastěji obchodníci podceňují logistiku, při které ale může vzniknout nejvíce škod,“ upozorňuje Janovský. Naopak od fyzické ostrahy si prý prodejci slibují příliš mnoho. Strážci bdící po celou otevírací dobu nad pokladní linií nebo dohlížející na příjem zboží nemusejí být nejvhodnější formou eliminace kriminality.
Podíl fyzické ostrahy na celém bezpečnostním systému je možné snížit použitím moderních technologií. Kamery je možné napojit přes internetové linky na operační střediska bezpečnostních agentur, které zajišťují takzvaný dálkový dohled. Tuto pozornost je možné zacílit na konkrétní problémová místa. „V prodejně je například pult s drahými parfémy. Kamera dokáže upozornit pracovníka operačního střediska, kdykoliv se u pultu někdo objeví,“ přibližuje Jankovský. Operační středisko je v telefonickém spojení s ostrahou objektu.
Další variantou dálkového dohledu jsou takzvané mobilní hlídky. Jedná se o tým lidí, kteří mají na starosti více prodejen najednou, mezi nimiž pendlují. V autě mají obrazovky, na kterých vidí, co se v jednotlivých objektech děje. Odtud mohou podávat informace ostraze či detektivům na místě. Jsou také připraveni na místo dojet a zasáhnout.
„Sdílení služeb, kdy se více prodejen dělí o jeden systém ostrahy, je stále populárnější. Obecně ve fyzické ostraze dochází k většímu důrazu na prokazatelně vyšší kvalitu, byť za vyšší cenu. Přísloví říká, že hlupák je zadarmo drahý,“ konstatuje Bavšenkov.
Ochranka nepatří jen ke kasám
Náklady na prevenci proti krádežím i dalším ztrátám se obchodu musejí alespoň v dlouhodobějším kontextu vyplatit. „Bylo by absurdní, aby investice do bezpečnosti přesahovala ztráty obchodníka,“ dodává Janovský. Měsíc nepřetržité ostrahy, s tím, že v prodejně je přítomen alespoň jeden strážce, stojí minimálně osmdesát tisíc korun. Měsíc služeb pultu centrální ochrany stojí obvykle méně než tisíc korun. Na druhou stranu v prevenci a v rychlosti zásahu je fyzická ostraha nepřekonatelná. Kamerové systémy mají významnou úlohu v prevenci, ale majetek samy o sobě neochrání.
Podle Viktora Slanaře, vedoucího tuzemského prodeje firmy Jablotron, která vyrábí zabezpečovací zařízení, jsou nejlépe zajištěny sítě prodejen velkých řetězců. „Mohou si dovolit velké investice a také si je řádně zdůvodnit,“ míní. Horší situace je podle něho u menších prodejen, kde majitelé často s určitým rizikem počítají, a leckdy jim je líto do profesionálního zabezpečení investovat. „Je to škoda, protože se stávají cílem chytrých organizovaných gangů. Na malou prodejnu přitom stačí elektronický systém, který vyjde na patnáct až dvacet tisíc, a jistě by se ve většině případů brzy vyplatil,“ upozorňuje Slanař.
