Byl u toho, když o suverenitě českého hokeje nikdo nepochyboval. V roce 1998 dovedl spolu s Ivanem Hlinkou český tým až ke zlatu v Naganu. Od dubna je novým šéftrenérem Českého hokejového svazu, kde dohlíží na reprezentaci od nejmladších až po seniory. Jeho úkolem je s trochou nadsázky najít a vychovat nové zlaté hochy.
Foto: ČTK
Po letošním mistrovství světa se nezdá, že by na tom český hokej byl zase tak špatně. Nebo se mýlím?
Myslím, že kvalitních dospělých hráčů, kteří jsou ve věku dvacet a víc máme ještě dostatek, V NHL jich hraje zhruba padesát, dalších nejméně třicet hraje v KHL. Po světě nám tak hraje zhruba sto špičkových hráčů, kteří jsou schopni odehrát kvalitní mistrovství světa. Momentálně největším problémem je ale nastupující generace. Ať jsou to hráči do dvaceti let, nebo ještě mladší. Tam máme velké rezervy, které nelze odstranit bez pomoci od státu. Jde o finance, díky kterým bychom jim mohli dát lepší ledové plochy, kvalitní přípravu i trenéry, které bychom mohli vyškolit a zaplatit.
Jde tedy hlavně o peníze, nebo spíš chybí koncepce?
Chybí obojí. V Kanadě a Švédsku, kde jsem léta žil, je sport součástí kultury. Stát na něj výrazně přispívá. Velké částky jdou ze státních peněz třeba do školství - na sport mládeže. U nás je to hrozně podceňovaná záležitost, sport je pořád v ústraní. Hokej by potřeboval ročně nejméně dalších 800 milionů a celý sport pak zhruba 2 miliardy. Ve srovnání s ostatními zeměmi to není mnoho. Hokejový vaz pracuje s rozpočtem 150 milionů korun. Zdaleka to nepokryje ty představy, které máme. Vypadá to jako velká čísla, ale když to rozmělníte na těch 30 tisíc hráčů, které máme, tak je to kapka v moři.
Hokej je navíc finančně náročný sport. Říká se, že pro rodiče je to otázka desítek tisíc ročně.
Hokej nepatří k nejdražším sportům, to je velká mistifikace. Je mnoho dražších sportů, keré u nás mají srovnatelnou základnu jako hokej . Ale je pravda, že ve srovnání s fotbalem nebo florbalem je hokej několikanásobně dražší. Na druhou stranu je to sport, ve kterém je všechno a má u nás tradici. Myslím, že pro kluka nenajdete vhodnější sport, než je hokej.
Tradice je hezká věc, ale stále to neřeší fakt, že některé rodiče možná odradí vidina kupování výstroje, placení za led.
Chceme, aby byl hokej víc součástí školní výuky. Kluby už nyní zajišťují pro začínají děti v přípravkách kurzy bruslení zdarma. Děti od pěti do devíti let ze sociálně slabších rodin můžeme vybavit výzbrojí a výstrojí zdarma. Hokejový svaz má na to nasmlouvané bártry s firmami. Může jít až o tisíce dětí. Jak vidíte, programy na podporu jsou nastartované. Chceme aby si hokej mohl dovolit každý. Je ale pravda, že málo kdo z rodičů to vydrží – vozit dítě na trénink každý den nebo obden. Navíc u malých dětí jsou tréninky v nevhodnou dobu, například v poledne. Problém je v tom, že hal je u nás nedostatek a později odpoledne už zase trénují ti starší. Fotbal i jiné sporty mají v tomto výhodu.
Kolik hal u nás podle vás chybí?
To se přesně nedá říct, ale můžu uvést příklad ekonomicky srovnatelné země. Maďarsko, které je proti nám hokejový trpaslík, má rozpracovaný projekt na výstavbu 30 nových hal. Jednoduchých moderních hal, které vyhovují mládeži. Momentálně jich postavili deset a v nejbližší době jich postaví ještě dvacet . U nás máme víc než sto funkčních hal v celé republice. Takový počet ledových ploch je například v kanadském Torontu. V tomto jediném městě.
Při nástupu do funkce šéftrenéra jste mluvil o tom, že chcete hlavně zastavit odchod mladých hráčů do zahraničí. Daří se to?
Individuálně jsem s některými hráči hovořil. Zůstali tady, hrají v českých soutěžích. Než se tady obnoví kvalitní juniorská liga bude chvíli trvat, odhadem zhruba tři nebo čtyři roky, ale snažíme se jim vytvořit podmínky už teď. Hrají v první lize nebo extralize. Je důležité, aby ti nejlepší mohli kvalitně hrát a pravidelně hrát. Aby v týmech nebyli jen do počtu, ale aby opravdu fungovali jako klíčoví hráči. Tak je to například ve Švédsku, které je pro mne vzorem. Tam dokáží zapracovávat nejlepší juniorské hráče i do seniorských týmů.
Do seniorských týmů se ale nedostanou všichni kvalitní mladí hráči, změnila se nějak příprava juniorských reprezentací?
Ano, změnilo se to. Nejlepší hráči ve věku 16 až 18 let mají nyní kvalitnější přípravu. Ta jim tu dřív chyběla a proto odcházeli do zahraničí. Už neexistují žádné zápasy s Polskem nebo s týmy z B skupin. Junioři jezdí pravidelně hrát do Kanady, nebo hrají se Švédskem a Ruskem, tedy s těmi nejsilnějšími soupeři.
Stejně jako u fotbalu se i u hokeje mluví o korupci. Cítíte to jako jeden ze svých úkolů v roli šéftrenéra – změnit tento pohled? Bojovat s korupcí?
Věřím tomu, že jsou to ojedinělé případy. I když ze strany rodičů jsou hlasy, že se to děje běžně. Ale nikdo na nikoho oficiálně žádnou informaci nedal. Nikdo nepřinesl žádný důkaz.
Já jsem samozřejmě ostražitý. Ze své pozice šéftrenéra můžu kontrolovat juniorské reprezentace, kde je zhruba 100 až 150 hráčů. Já i trenéři juniorských mužstev jsme garanty toho, že nebudou hrát hráči, kteří tam nepatří.
To je reprezentace, ale co české soutěže?
Co se týče klubových nominací, tam jsou za to zodpovědní manažeři a profesionální trenéři. Hokejový svaz tam momentálně dosah nemá, a ani ho nechce mít. To je odpovědnost jednotlivých klubů. Za sebe mohu říct, že se toho ale nezříkám. Všechny podněty budeme prověřovat. To nejjednodušší je přijet se na zápas podívat, třeba když mi někdo z rodičů napíše, že jejich kluk hraje ve čtvrté řadě a má na první. Hokejový svaz uvažuje i nad tím, že by zřídil placené regionální trenéry, kteří budou dohlížet na kvalitu tréninku a na kvalitu zápasů.
