Chtěli jsme majetkové vyrovnání, které by bylo v nejvyšší míře přijatelné pro všechny zúčastněné strany, říká kardinál
Málokterý zákon vyvolal v naší polistopadové historii tak bouřlivé vášně na politické scéně i u veřejnosti jako ten s číslem 428 pojednávající o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Poslanecká sněmovna jej schválila v prosinci minulého roku, ale jeho znění i nadále vyvolává spory. Co si o tom myslí nejvyšší představitel katolické církve u nás, kardinál Dominik Duka?
* Proč se podle vás v případě navracení majetku církvím objevuje tolik rozporuplných výroků, mýtů, polopravd i nedořečených, a tím zkreslených informací?
Kdybychom rozebírali otázku církevního majetku v našich dějinách, vždy to bylo velmi citlivé téma. Nejenom u veřejnosti, ale i uvnitř církví, protože ty by měly dbát na Ježíšova slova o určité skromnosti.
* A právě v tom je asi problém. Něco jiného jsou slova Bible a něco jiného je realita například vaší katolické církve, která je významnou institucí, a tím pádem i vlastníkem poměrně rozsáhlého majetku.
Během staletí docházelo k různému právnímu a majetkovému vývoji. Byly to doby převodů, zabavování majetku i jeho značného přesunu k jiným subjektům. Vývoj byl v tomto případě často nesmírně složitý a komplikovaný a na jeho popis by nestačilo ani mnoho knih. Z toho pramení i některé zmatky, které se dostaly až do současné rozjitřené debaty.
* Musela být ale diskuse tak rozjitřená? Připomínalo a připomíná to spíše permanentní předvolební boj.
Nebyla by tak hektická, kdyby se podařilo od počátku vysvětlit celý problém a poukázat na to, že zákon o narovnání mezi církvemi a státem patří k nejmenším restitučním zákonům po roce 1989.
* Jenže právě to si mnozí nemyslí…
Po listopadu došlo k transferu majetku soukromým osobám a organizacím ve výši dvou bilionů současné měny. Z toho připadá na všechny církve pouhých pět procent.
* Ovlivnil podle vás postoj veřejnosti k současným církevním restitucím i fakt, že patříme k nejateističtějším národům světa?
Neviděl bych to jen v perspektivě ateismu. V období 19. století totiž skutečně došlo k určitému rozchodu mezi českou národní vlasteneckou elitou a církví. Církev tehdy nechtěla přistoupit na principy nacionalistického dělení společnosti. Navíc společnost se změnila z monarchisticko-aristokratické ve společnost měšťanskou, jak říkal Peroutka, až plebejsky měšťanskou…
* A vidíte, dnes už máme dokonce i plebejského prezidenta, za kterého se považuje Miloš Zeman.
U nás měl kdysi velký ohlas i utopický komunismus. Nejenom Božena Němcová, František Palacký, ale i někteří kněží viděli ideál v beztřídní společnosti, ve slovanské občině. Tam vzniká vize, že majetek je nás všech, že o tom rozhoduje stát. To upevnil komunismus konfiskací církevního majetku. V historii tedy najdeme mnoho důvodů, proč mnozí Češi i dnes reagují na nový zákon tak, jak reagují. Veškeré privatizace a restituce jsou často brány jako rozkrádání majetku.
* Mezi lidmi se vžila představa, že církve mají být chudé. A to přesto, že dnes plní i jiné úlohy než kdysi a mají školy, nemocnice, hospice či charity. Jak se na to díváte vy?
Platy duchovních jsou v současnosti v průměru o třetinu nižší, než je průměrná mzda. Mzdy našich zaměstnanců se také pohybují pod tímto průměrem. Z tohoto pohledu nejsme vůbec bohatá instituce. Zákon má zaručit, že se církve budou financovat samy. My doufáme, že když budeme dobře hospodařit, podaří se nám vytvořit určité zdroje, abychom mohli například více spolufinancovat opravy některých budov pomocí našich fondů. Týká se to především památek, které jsou často v zoufalém stavu. Do něj je přitom dostal stát. My opravdu nevytvoříme základnu bohaté církve.
* Restituce se přitom staly i předmětem lítého politického boje. Stačí vzpomenout na billboardy sociální demokracie loni na podzim. Je i toto důvodem rozporů?
Bylo to zneužito v politickém boji. Při jednání se zástupci politických stran v Parlamentu bylo jasné, že levice je principiálně pro jiný způsob financování, ale že určitá dohoda je možná. Výhrada, že jsme dostatečně nejednali se současnou opozicí, neobstojí, protože legislativní proces vedla vláda. Jednalo se i na základě nálezu Ústavního soudu, který řekl, že je nutné tuto otázku dořešit. Vždyť už v roce 1991 vláda řekla, že k vyrovnání dojde. Došlo, ale až teď. My jsme jednali v jakémsi chomoutu, který byl nasazen před více než dvaceti lety.
* Strana Věci veřejné podala ústavní stížnost kvůli církevním restitucím, ale hovoří o tom také sociální demokracie. Nemáte obavy, že se vše může ještě změnit?
Pokud bude Ústavní soud postupovat podle svého rozhodnutí a práva, tak nikoli.
* Ústavní soud v odborném stanovisku praví, že „dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky, spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví, je protiústavní“. Proto se toho neobáváte?
Slovo obavy není namístě. Nejsme v pozici, že se máme obávat, protože problém je na straně státu. Stát vytvořil nějakou situaci a teď ji musí vyřešit. Pokud by nyní rozhodl Ústavní soud jinak, bylo by to popřením jeho předchozích stanovisek.
* Mohly by pak nastat další tahanice o majetek v podobě tisíců jednotlivých sporů?
Těžko předjímat. Pokud by stát nevrátil majetek, bude dál církve platit a budeme tam, kde jsme byli. Všechny církve přitom vycházely v porevoluční době státu maximálně vstříc. My se už teď částečně sebefinancujeme, což vlastně odporuje zákonu. Stát profituje z toho, že měl ten majetek v rukou. My nežádáme o odškodnění za finance, o které přicházíme. A jsou to sumy ve výši mnoha miliard. Chtěli jsme proto majetkové vyrovnání, které by bylo v nejvyšší míře přijatelné pro všechny zúčastněné strany. Je zajímavé, že komunisté rozhodně žádnou pochybnost, že zabrali skutečný církevní majetek, neměli.
* Jak se nakonec dospělo v rámci restitucí k celkové částce 134 miliard, která je zpochybňována? Za někdejšího ministra kultury Pavla Dostála se objevilo dokonce číslo 200 miliard. Objektivizovala se hodnota jednotlivých druhů majetku – zemědělská půda, lesní půda a tak dále. Jak je to rozděleno, vychází na základě sdělení institucí státu z toho, jaký objem majetku ony evidují ve své evidenci jako původní církevní majetek. Další výhrada je, že částka se upraví podle inflace. Za třicet let, než k vyrovnání dojde, nakonec dospějeme ke zcela jiné sumě. Co říkáte na tuto výhradu?
Kdyby musel stát zaplatit 59 miliard ihned jako dohodnutou finanční náhradu, tak za stávající situace určitě tyto peníze nemá. Proto chtěl částku rozložit do určeného časového období.
* Vyplácení i pomocí dluhopisů vám nevadí?
Jde pouze o technickou věc. Je jasné, že finanční náhrada, pokud má sloužit k financování církví, bude muset být ukládána do různých aktiv. Mezi ně patří i státní dluhopisy, které jsou bezpečné.
* Poslanci minulý týden schválili, že první prodej majetku, který církve získají, nebude podle původního návrhu osvobozen od daně z příjmu. Jaký máte názor na tuto změnu?
Nevadí mi, byla to změna dohodnutá už v rámci přijímání zákona. S naším vědomím a souhlasem. Církve ale nepočítají s tím, že by majetek plošně prodávaly, naopak máme zájem ho udržovat a spravovat. Takže to není pro nás podstatné.
* Kampaň v první přímé volbě prezidenta ukázala, že část lidí je nadále citlivá na otázku Benešových dekretů. Někteří vaši kritici tvrdí, že církevní restituce mohou dekrety prolomit, i když zákon výslovně říká, že to možné není. Kde se bere ten rozpor?
Ať si každý zákon přečte, je to v něm explicitně řečeno. Dokonce je tam samostatné ustanovení, které vylučuje, aby byly vraceny nemovitosti zabrané podle Benešových dekretů. Je jasně stanoveno období, kdy muselo dojít k zabrání majetku, a to je mezi 25. únorem 1948 a 31. prosincem 1989. Podle právníků i Ústavu státu a práva k prolomení dekretů rozhodně nemůže dojít. Ta námitka byla v tomto případě politická, a jak se ukázalo i v prezidentské volbě, chce pracovat s určitými emocemi.
* Stát dává v současnosti na platy duchovních ročně 1,44 miliardy korun. Další tři roky se to nezmění a poté se bude částka postupně krátit každý rok o pět procent. Proč to přechodné období? Církve dostanou majetek, tak ať se platí samy.
Je to dané postupným vyplácením odškodnění a předáváním nemovitého majetku, to se také nestane ihned. V první fázi nebude možná majetek tolik vynášet, aby pokryl naše potřeby. Analogická otázka je, jestli by přechodné období nemohlo být delší. Tento postup má zajistit kontinuitu církve tak, aby nedošlo k nějakému kolapsu. Byl to kompromis.
* Bratrská jednota baptistů před několika dny oznámila, že nepřijme finanční vyrovnání od státu. V jejím případě je to téměř 228 milionů korun. Může její postoj nějak narušit celou dohodu, nebo jde pouze o izolovanou akci?
U Bratrské jednoty baptistů došlo ke změně vedení, předchozí vedení neříkalo, že to nechce. Je to otázka na ně. Pro ostatní se nic nemění. Zákon navíc předpokládá uzavření samostatné smlouvy mezi státem a každou ze zúčastněných církví.
* Málo se hovoří o tom, že církve mají 235 charit a diakonií, 310 škol a dalších školních zařízení, 11 nemocnic, léčeben a hospiců. Na jejich provoz je třeba hodně peněz, i když o tom církve při zdůvodňování restitucí příliš nemluví. Jenže podobný provoz chudá církev nezabezpečí. Není taková defenziva vaší chybou?
Otázka tohoto zákona je jakousi závěrečnou tečkou transformace naší společnosti z dob totality do fungující pluralitní demokracie. Naše charitativní zařízení či školní zařízení slouží celé společnosti, ne jenom nám. Spolupracujeme na tom s obcemi, městy i kraji, je to v mnoha případech kombinace našeho a obecního majetku. Ale neseme často v těchto případech investiční náklady a k tomu potřebujeme finance.
* Častou výtkou je, že církve vlastně neumějí hospodařit a získaný majetek se tak může rozplynout…
Církve a náboženské společnosti jsou zřizovateli různých institucí. Když to spočteme, tak hospodaříme už dnes s rozpočtem vyšším, než je sedm miliard korun ročně. Slyšel jste snad, že někdo tyto instituce tuneluje, jak to slýcháme u jiných organizací v naší zemi? Ne. Jistě, určitě by se našlo nějaké jednotlivé selhání, ale je to naprostá výjimka. To je důkaz, že hospodařit umíme dobře a že nedochází k nepravostem.
* Našel byste nějaký příměr z Bible, který by se hodil na církevní restituce?
Neřeknu vám biblickou citaci. Podobná je situace u obcí. Ty také mají majetek proto, aby zabezpečily služby pro svoji komunitu. U obcí nikdo neřeší, zda mají být chudé, nebo bohaté. Mají mít tolik, aby měly funkční vodovod, opravené silnice či dobré školy. Majetek proto chápeme jako nástroj, který nám má pomoci k tomu, abychom mohli normálně fungovat a abychom mohli pomáhat jiným. Majetek má jít touto cestou a nemůže být zneužíván k osobnímu obohacování nebo k plánům, které nesouvisejí s duchovním povznesením člověka.
DOMINIK DUKA (69) • Rodák z Hradce Králové (občanským jménem Jaroslav) začal studovat teologii v roce 1965 v Litoměřicích. • O tři roky později byl přijat do tajného noviciátu řádu dominikánů, což mělo pro něj nepříjemné důsledky. • Na kněze byl sice vysvěcen v červnu 1970, ale již o pět let později mu byl totalitním režimem odňat státní souhlas k výkonu duchovní činnosti. Za aktivity u dominikánů byl pak v roce 1981 odsouzen do vězení. • Seděl v Plzni na Borech, ve stejné době jako bývalý prezident Václav Havel. V roce 1986 byl jmenován do vedení dominikánů a po sametové revoluci začal naplno rozvíjet práci v církvi. V lednu 2012 byl v Římě jmenován kardinálem. • Velmi dobré vztahy měl jak s Havlem, tak i s odstupujícím prezidentem Václavem Klausem. • Některé jeho názory se řadí spíše k tradičnímu odmítavému křídlu církve, například pokud jde o vztah k homosexuálům či registrovanému partnerství. • Společně s dalšími nejvyššími představiteli ostatních náboženských organizací se mu podařilo uzavřít s vládou dohody, které v prosinci 2012 vedly k přijetí zákona o církevních restitucích, na který se čekalo přes 20 let. Platy duchovních jsou v současnosti v průměru o třetinu nižší, než je průměrná mzda v této zemi
O autorovi| Viliam Buchert, spolupracovník redakce
