Jak se řekne řecky precizní kuchyně a nemožná obsluha
Až se jeho číšníci naučí servis po středomořsku, bude restaurant Delphi patřit do první ligy pražských restaurací. První inkognito návštěva tohoto reportéra velké naděje neskýtala a proběhla přibližně takto:
Reportér přichází trochu předčasně, zatím bez partnerky, aby měl čas předem prostudovat jídelníček a vína. V restauraci jsou v tuto chvíli jen dva další hosté. Recepční reportéra uvádí a usazuje s jídelníčkem na konec velké zadní místnosti. A správně: je-li restaurant více méně prázdný, hosté mají být rozsazeni co nejdál od sebe, aby se jim poskytlo co nejvíc soukromí. Reportér se dává do studia jídelníčku a čeká pět minut na prvního číšníka, do té doby neviditelného. Číšník přijde s otázkou, co k pití. Reportér prozatím objednává půllitr retsiny a vodu. K těm číšník přinese jednu vinnou a jednu vodovou skleničku, ač ví, že stůl je objednán pro dva.
Po dalších asi deseti minutách přichází partnerka, reportér jí chce nalít vína k přípitku a teprve teď zjistí, že nemá dvě sklenice. Několik minut mává na číšníka, který nevidí a spolu s druhým (ano, druhým!) dosud neviditelným číšníkem obsluhuje stůl na druhém konci místnosti. Reportér se zvedne, jde k prvnímu číšníkovi a žádá sklenici.
„Až obsloužím zde,“ odpoví číšník.
„Já bych si ji chtěl vzít hned,“ požádá reportér.
„Já vám ji přinesu,“ trvá na svém číšník.
Za pár minut přinese, reportér rozlívá retsinu a ochutnává. Je nevychlazená. Mává na číšníka, který přijde za několik minut. Reportér žádá kostky ledu na zchlazení retsiny. Číšník je přinese za několik minut. Reportér dále objednává láhev lepšího červeného na otevření a nadechnutí. Číšník láhev přináší, otvírá a staví na sousední stůl. Po dopití retsiny k prvním chodům reportér s partnerkou čekají pět minut, než mohou zamávat na jednoho z opět neviditelných číšníků, tentokrát s požadavkem, aby jim přinesl na stůl ono dýchající červené víno. Po několika minutách čekání se recenzent zvedá a přináší si víno sám. Body strhávané za servis restauraci odtikávají.
Ale dosti škarohlídství. Delphi je restaurace přímo naproti tramvajové zastávky Dvorce v Podolí uvnitř dost nenápadné chaloupky (nejspíš nějakého bývalého klubu kanoistů). Elegantní a obrovská, s vitrínou velkého výběru mně dosud neznámých řeckých vín začínajících na necelých třech stovkách a končících okolo tří tisíc. S širokými okny k řece, za denního světla s výhledem na Vltavu, v létě s terasou. Prkenná podlaha vám může dávat pocit, že jíte na lodi. Stoly prostřené modrobíle v řeckých barvách. Vedle talířů leží lingvistická pozornost: ubrousky potištěné malým řeckým slovníčkem sdělujícím jména různých jídel a jak se řecky řekne dobrý den (kalimera) a dobrou chuť (kali orexi), na zdraví a dobrý večer.
Předkrmový bezmasý výběr čtyř polovičních porcí září vynalézavostí a přichází výtvarně upravený s kousky salátové zeleniny na společné míse. Ke křupavým a česnekem prodchnutým lilkovým karbanátkům bokem přidaná miska jogurtových okurkových tzatzik. Vedle karbanátků sedí dva kousky trojúhelníkových pirožků „tyropitakia“. V tenkém křupavém lístkovém těstě bíle prosvítá výplň z droleného ovčího sýra fetta pošlehaného s tvarohem, smetanovým sýrem a vejcem, ochucená muškátem, pepřem a bylinkami, tuším mátou. Vedle nich dva stejně tence křupavé a zeleně prosvítající trojúhelníčky „spanakopitakia“: opět lístkové těsto plněné posekaným špenátem, cibulkou, česnekem, olivovým olejem, koprem, petrželkou a kdovíjakým kořením, s trochou fetty, která to ohřátím a roztavením drží pohromadě. Kvalitou se podobají obvyklým předkrmům tureckým (kde se jim říká böreg) či arabským (bureka). Vedle nich ještě obdélníček tuhého smaženého ovčího sýra (tuším zvaného kasseri) obaleného v mouce, prudce smaženého na rozpáleném oleji a v moučném obalu zapečetěného (nevytékajícího) pod japonsky znějícím jménem „saganaki“, které ale řecky znamená pánev. Repertoár věru chuťově, zrakově i emočně osvěžující, netučný, vysoko nad průměrem běžných řeckých meze známých odjinud.
V rybí míse, která podle jídelníčku obsahuje po dvou drobných porcích platýse, kalamárů, sardinek a krevet, číšník po domluvě s kuchařem souhlasí vyměnit krevety za kousky tuňáka. Vše čerstvé, opět lehce smažené a neprosáklé mastnotou, v tenkém pevně přiléhavém těstíčku, tak, jak člověk zná z Itálie to nejjemnější „fritto misto“. (Řekové ryby raději grilují, než smaží v těstíčku). Kalamárové kroužky se měkce rozkousávají, gumovitě přežvýkávají a ponechávají si v těstíčkovém obalu svoji nenápadnou mořskou chuť. Drobné sardinky (velikostí skoro spíš ančovičky nebo grundle) jsou na jedno skřupnutí a slupnutí, opět v sobě uzavírají svoji výraznou alkalickou, mírně nasládlou chuť. Kousky bílého platýse zase lahodí svou rozplývavou jemností a kousky hnědého tuňáka se okruhem vracejí na půl cesty k pevnému skusu kalamárů.
K těm jsme už dopili poslední kapky retsiny a přecházíme na červené naussa epilegmeno. Příjemně suché, mírně korpulentní, třináctiprocentní, slušivé k přicházejícím grilovaným kachním prsíčkům zalitým hustou hnědou vinnou omáčkou. Měkká, cele propečená, ale ne vysušená, polosyrově krvavá nebo nadmíru křupavá. „Nejlépe udělaná kachní prsa v celé Praze,“ komentuje partnerka vyškolená v kuchyni italské a protřelá špičkovými pražskými restauracemi. Souhlasím a znám tu jen jedna kachní prsa, která by si troufla těmto konkurovat, a to páně Sapíka U koně v Klokočné, ale budiž, to už není Praha. Úhledně do bumerangu poskládaná uprostřed široké, hnědočervené kaluže vinné lepkavé omáčky, která se na ně dobře nabírá a drží. V podobné omáčce, ale s přidáním barevného pepře přichází jehněčí svíčková, přepečená mírně do tuha, a už ji celou nezvládáme.
Z dezertů (ochutnáváme už jen z profesní povinnosti) zní zajímavě jen „galaktobureko“ čili galaktický piroh, trojúhelník velikosti palačinky, plněný čímsi smetanovým a překydnutý (zabitý) několika hromadami šlehačky a zmrzliny. Opět na dezert pech a dobře mitak.
Jídlo - 45/50, servis 16/20, nápoje 9/10, prostředí 9/10, value for money 10/10, celkem 89/100
+ Mimořádně kvalitní a vynalézavá řecká kuchyně, seriózní výběr řeckých vín
– Ležérní obsluha, nevalný výběr dezertů
Restaurant Delphi
Podolské nábřeží 1
147 00 Praha 4
Tel. 244 466 465
Email: info@delphirestaurant.cz
www.delphirestaurant.cz
Kuchyně řecká, vína výlučně řecká
Výběr jídel:
Plněné vinné listy ve vaječnocitronové omáčce 85 Kč
Lilky a cukíny pečené s čerstvě nastrouhaným česnekem 90 Kč
Krevety na jehle 185 Kč
Slávky na rajčatech 140 Kč
Zapékaný sýr s rajčaty, olivami a cibulkou 145 Kč
Filet z mořského jazyka s míchaným salátem 320 Kč
Krevety pečené v troubě s rajčaty, sýrem feta a bílým vínem 395 Kč
Dorade na grilu s citronovou omáčkou 720 Kč
Mořský jazyk na bílém víně, máslová rýže, dušená zelenina 820 Kč
Bifteki (karbanátky) plněné sýrem feta, rýže, míchaný salát 210 Kč
Kuřecí suvlaki, rýže, mích. salát 240 Kč
Jehněčí kotlety, rýže, bílé velké fazole, mích. salát 270 Kč
Stifado telecí s mladými cibulkami a sýrem feta 295 Kč
Vepřová panenka s fíky na červeném víně a bylinkách, divoká rýže, salát 380 Kč
Kleftiko jehněčí maso v alobalu se sýrem feta, s bramborem, pečené retsině 410 Kč
Vína:
Bílá:
Retsina Kourtaki 270 Kč
Imyglikos Tsantali 275 Kč
Makedonikos Tsantali 395 Kč
Robola Galliga 660 Kč
Ktima Gerovassiliou 940 Kč
Růžová:
Santa Laura Patraiki 270 Kč
Agyoritikos Tsantali 590 Kč
Amethystos Lazaridis 920 Kč
Červená:
Demestica Achaia 270 Kč
Naoussa Tsantali 390 Kč
Mavrodaphne Tsantali 460 Kč
Ktima Gerovassiliou 1200 Kč
Merlot Chatzimichali 1960 Kč
Amethystos Cava Lazaridis 2650 Kč
