Rozladěná hromada

Čekají se další jednání a infarktové situace

Spory mezi Unipetrolem a zahraničními akcionáři České rafinérské (ČRaf) se minulý týden opět vyostřily. Unipetrol zastupovaný šéfem Pavlem Švarcem v pondělí na valné hromadě neprosadil avizované odvolání generálního ředitele ČRaf Ivana Ottise (EURO 23/2002). Se zahraničními akcionáři ČRaf z konsorcia IOC složeného z firem Agip, Conoco a Shell se neshodl ani ve druhém bodě, v otázce smluv o sporných předávacích cenách mezi Českou rafinérskou a Chemopetrolem.
Zatímco zahraniční akcionáři označili bezprostředně po pondělní hromadě její výsledek za posun vpřed, Unipetrol přitvrdil. Pavel Švarc v úterý před novináři oznámil, že jeho holding zvažuje arbitrážní řízení a případně i vypovězení akcionářských smluv uzavřených při vstupu IOC do českých rafinerií v roce 1995. Mluvčí Unipetrolu Tomáš Zikmund však později vysvětlil, že obě tyto možnosti teprve začínají právníci holdingu prověřovat. „Analýza, jež vyhodnotí důsledky a náklady takových kroků, by měla být hotova do čtrnácti dnů“, řekl pro týdeník EURO.

Shoda ano, ale...

Obě znesvářené strany se nicméně už v pondělí shodly, že do konce tohoto měsíce musí svolat další valnou hromadu. Nic jiného jim nezbývá. S posledním červencovým dnem vyprší provizorní dvouměsíční smlouvy o předávacích cenách a nové musí posvětit valná hromada. Smlouvy ze začátku června se podepisovaly chvatně a v krizi, která vyvrcholila dvoudenním zastavením kohoutků do Chemopetrolu. Vyhrocené vztahy se tehdy řešily až na vládní úrovni a při sestavování provizorní dohody asistoval ministr průmyslu Miroslav Grégr (EURO 24/2002).
Zástupci IOC po valné hromadě kvitovali, že Unipetrol přistoupil na jejich návrh na změnu režimu rafinerií. Česká rafinérská se podle něj má stát přepracovatelskou kapacitou, což znamená, že by si jednotliví akcionáři sami nakupovali ropu a zároveň zajišťovali odbyt ropných produktů. Podnik by fungoval s minimálním ziskem a na předávacích cenách by se už nemuseli shodnout všichni akcionáři, ale jen jednotliví účastníci smluv. „Takovou dohodu lze považovat za vstřícný krok. Je schůdný, protože ve světě takto bez problémů funguje většina rafinerií,“ řekl pro týdeník EURO český zástupce firmy Shell Pavel Šenych.
Také Unipetrol považuje změnu režimu za výhodu a tvrdí, že s podobným návrhem poprvé přišel už v roce 1999. Upozorňuje však, že přepracovatelský režim připadá v úvahu až od ledna příštího roku, a neřeší tak období od srpna do prosince. „Jestliže zatím nedošlo k dohodě o předávacích cenách, je tady stále hrozba, že Česká rafinérská opět odstaví dodávky pro Chemopetrol,“ vysvětluje Zikmund. Dodává, že Chemopetrol, který je na rozdíl od ČRaf stoprocentní dcerou holdingu Unipetrol, by se tím opět dostal do infarktové situace: „Odstavení je v kontinuální výrobě podobně náročný manévr jako přistání letadla. Ke ztrátám, které si takové přerušení dodávek vyžádá, je proto třeba brát v úvahu také otázky bezpečnosti,“ tvrdí Zikmund.

Nakonec ji měl.

Unipetrol viní z minulého zastavení dodávek Ivana Ottise. „Do poslední chvíle jsme nevěřili, že bude mít tu odvahu. Nakonec ji měl, nebo to byl zkrat pod psychickým tlakem“, uvedl v rozhovoru pro týdeník EURO Pavel Švarc. Ottisovo rozhodnutí a to, že se ve vyjednávání o cenách postavil na stranu IOC, považuje Švarc za dostatečný důvod k odvolání. „K odstavení dodávek by nedošlo, kdybychom tam měli generálního ředitele, který by respektoval, že byl do představenstva nominován za Unipetrol“, řekl. Švarc chce Ottise odvolat už delší dobu. Poprvé se mu to nepovedlo předloni (EURO 9/2000), protože zahraniční akcionáři byli proti. Nyní neuspěl podruhé. V ČRaf má Unipetrol jen jednapadesátiprocentní podíl a stanovy požadují k odvolání předsedy představenstva a generálního ředitele dvoutřetinovou většinu. Švarc přesto tvrdí, že IOC tentokrát porušilo akcionářské smlouvy. Proto bude Unipetrol na nadcházející valné hromadě znovu požadovat Ottisovo odvolání. „Nemyslím, že by to byl zlý úmysl, ale spíše opomenutí nebo podcenění vzniklé situace,“ řekl Švarc.

Jádro pudla.

Ottis nechce, aby se události z minulé valné hromady prezentovaly jako jeho výhra. „Spíš je vnímám jako signál, že by se věci mohly změnit,“ řekl týdeníku EURO. Za důležitější považuje výsledky jednání o smlouvách. „Mnohem více mě zajímá, jak budeme pokračovat dál. Nerad bych se totiž na konci měsíce dostal do stejné situace jako v květnu.“ Na předávacích cenách surovin pro etylénovou jednotku Chemopetrolu se Unipetrol nemůže se zahraničními vlastníky ČRaf dohodnout už od minulého roku, kdy vypršela druhá tříletá smlouva, jež navazovala na akcionářské dohody z roku 1995. Jádrem sporu je takzvaná inland prémie, tedy něco jako přepravní poplatek, který činil až do prosince 27 dolarů za tunu. Nyní se snížil na 17,5 dolaru za tunu, ale Unipetrol tvrdí, že je stále příliš vysoký. Unipetrol šel na poslední valnou hromadu se dvěma verzemi dlouhodobé smlouvy, obě však IOC odmítlo. Zahraniční akcionáři měli svůj koncept dlouhodobé smlouvy, který se naopak nelíbil Unipetrolu. Holding odmítl rovněž jejich návrh, aby se dosavadní dvouměsíční smlouva prodloužila až do konce roku.
Každá strana má své důvody, ale neochota k ústupkům je patrná u obou. Zesílila po rozhodnutí o privatizaci Unipetrolu do rukou Agrofertu Andreje Babiše a o prodeji České rafinérské jednomu z členů konsorcia IOC, firmě Conoco. Ať už jsou důvody pro nynější postoj akcionářů jakékoli, chybějící smlouvy obě transakce odsouvají. Možná do nenávratna.