Hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský poseděl minulý týden s pražskými novináři a v naprostém klidu a bez dramatických apelů upozornil, že v roce 2007 začíná nové rozpočtové období EU, v němž má do České republiky téci zhruba 130 miliard korun ročně. To předpokládá, že spolufinancování české strany bude představovat nějakých šedesát až sedmdesát miliard korun. Pro jeho kraj to představuje, že bude možné čerpat pět až šest miliard korun a z hejtmanských zdrojů bude třeba vyplatit dvě miliardy ročně. Za současné konstrukce financování krajů to znamená sehnat nejméně dvě miliardy. Jenže krajský rozpočet činí třináct a půl miliardy a z naprosté většiny ho tvoří náklady na platy učitelů a další zcela nezbytné výdaje. Na investiční akce lze mobilizovat tři sta milionů, tedy asi patnáct procent požadované částky. Na řeku peněz z EU, které premiér Paroubek slibuje, kudy chodí, tak neexistuje dostatečně tlustá trubka, kterou by přitekly. Což ovšem premiéra už valně nezajímá a o tomto problému se nehovoří, protože to v době předvolební není zrovna salonfähig. Zvláště když se české ekonomice přece tolik daří.
A když se o tom nemluví, zvedají se zcela absurdně objemy peněz na platy ve státní správě, ačkoli takto rozbujelá nebyla nikdy v historii. Zvyšují se důchody výrazně nad hranici, kterou určuje zákon. Škromach předkládá další návrhy na zvýšení nemocenské, z čehož mimochodem dosti výraznou část mají zaplatit zaměstnavatelé. Vše má být zafinancováno z očekávaného přebytku na účtu sociálního pojištění, jehož přebytky vzniklé zvýšením pojistného před několika dny odsouhlasili sociální demokraté jako zdroj pro rezervní fond na přípravu penzijní reformy. Hledači tohoto přebytku už najdou jenom široký úsměv vládního odboráře a pod ním mastnou bradu.
Šéf lidovců Miroslav Kalousek se nyní staví proti snížení spotřební daně z uhlovodíkových paliv, protože je přece třeba budovat a obnovovat silnice a dálnice, a na to jsou potřeba peníze. Přitom jeho lidovci hlasovali se sociálními demokraty přesně před rokem pro snížení podílu z této daně, který je určen pro fond dopravy na údržbu silnic. A nešlo o symbolické snížení. Podíl fondu dopravy klesl z dvaceti na devět procent. Peníze takto odčerpané z obnovy státního majetku byly potom bezezbytku prožrány. A obdobně se projídá další státní majetek zpeněžený v privatizacích.
Přísun ze spotřebních daní do fondu dopravy činí letos nějakých sedm miliard korun dalších potřebných čtyřicet jsou příjmy z dřívějších i letošních privatizací. Jenže ty příští rok nebudou, a tak v roce 2007 si mohou vzít silničáři nejspíše volno. Samozřejmě neplacené.
Z toho bilionu vládních výdajů bude moci vláda svobodně rozhodovat o nějakých sto až sto padesáti miliardách. Financování nutných investic bude velmi obtížné. Past sklapla. Díky mimořádně dobrému výkonu ekonomiky to bylo zhruba o rok později, než se dalo čekat.
Státní rozpočet předkládaný s v těchto dnech do Parlamentu může být pokládán za cokoli, jenom ne za projev rozumné fiskální politiky a důkaz úspěchu rozpočtových reforem. Zdá se, že pouze rok 2004, kdy z podstatné části zafungovalo navýšení daní bude nakonec jediným rokem poklesu deficitu veřejných financí. Bohatě ho zaplatili spotřebitelé v cenách nakupovaného zboží. Letošek bude horší než rok minulý a plán na příští rok jde v zadlužování ještě dál. Kdeže jsou plány na postupné snižování deficitu alespoň o půl procentního bodu ročně?
Při dnešním téměř pětiprocentním růstu je přitom navrhovaný deficit veřejného sektoru naprosto absurdní a odpovídá to spíše režimu Roberta Mugabeho v Zimbabwe než civilizované středoevropské zemi. S tím rozdílem, že za odpuštění našich dluhů žádný Bono Vox koncerty pořádat nebude. Navíc si stát z naprosto rozhodující části půjčuje z úspor občanů, a tak by odpouštět musela každá Maruška Nováková a Pepa Procházka, což zní dost jinak, než když dluhy odpouští G7.
Tahle koalice prostě počítá s tím, že končí a ten rozlúčkový mejdan musí stát za to. Potom potopa a smích nad budoucí snahou tvůrců státního rozpočtu na rok 2007. Dost výmluvně to vypovídá o důvěryhodnosti výroků sociálnědemokratických politiků na téma boje o volební vítězství. Jenom ne vyhrát volby a muset vybírat tuhle žumpu, říkají si ve skutečnosti. Ty miliony na volební kampaň si mohou ušetřit a udělat raději na Lidovém domě novou fasádu.
