V posledních měsících se proroci zlých zpráv z řad mezinárodních burzovních guru neúnavně kriticky vyjadřovali zvláště k evropskému hospodářství – s ohledem na obtíže v rámci eurozóny. A titulní stránky novin dodaly těmto scénářům dodatečné emoce. Krize v Řecku byla zveličována různými, často ne zcela podloženými teoriemi dominových efektů v eurozóně a následné globální finanční katastrofy. Tato nálada spojená s problémy likvidity mnohých bankovních skupin zanechala svoje stopy ve většině evropských ekonomik. Právě teď se však ukáže, které země mají více vnitřní síly, aby se postavily tomuto vývoji tváří v tvář.
Úzké vazby
Ano, také v České republice a v Rakousku investice klesají a spotřebitelé jsou obezřetnější. I růst české a rakouské ekonomiky už možná mírně slábne, ale na jaké úrovni? Obchodní výměna mezi Rakouskem a Českou republikou s celkovým objemem zhruba deset miliard eur dosáhla v roce 2011 nejvyšší úrovně v historii. Česká republika patří mezi pětici nejdůležitějších obchodních a hospodářských partnerů Rakouska. V rámci evropské sedmadvacítky je třetím nejdůležitějším a v regionu střední a východní Evropy je na první pozici.
Toto úzké hospodářské propojení mezi Rakouskem a Českou republikou je často vnímáno jen velmi málo, a to v obou zemích. Pevné hospodářské vazby, které posiluje také významný turistický ruch, jsou příliš často brány jako samozřejmost. To je nezřídka spojeno s chybným závěrem, že do bilaterálních vztahů už není třeba investovat, že se ekonomice tak jako tak daří dobře.
Tento chybný závěr přehlíží, že mají-li být úzké hospodářské vztahy trvalé a prorůstově orientované, potřebují odpovídající pozitivní politické, kulturní a společenské prostředí, zkrátka dobré vztahy mezi oběma sousedy. Diplomatům je toto známo, ale musejí to poznat i politici a média to musejí zprostředkovat dále.
Jsme proto týdeníku Euro velmi vděčni za to, že připravil tuto speciální přílohu k Rakousku, a tedy i k jeho těsným kontaktům s Českou republikou. Nejde přitom o to, malovat si věci na růžovo. Chceme a musíme se také projednávaným otázkám a problémům postavit čelem, nesmíme je potlačovat. Musíme vzít na vědomí množství témat, která se vyplatí aktivně zpracovávat za účelem vytvoření výše zmíněných pozitivních rámcových podmínek pro hospodářství, a to mimo jiné na politické úrovni nebo na úrovni zájmových skupin. To nám však také pomáhá uvědomit si rozmanitost našeho sousedství.
Dovolte mi vybrat si jeden příklad za všechny. V loňském roce padla s vypršením přechodných lhůt k volnému pohybu osob poslední existující bariéra mezi Českou republikou a Rakouskem (a Německem). Už více než rok mohou zaměstnanci z Česka hledat pracovní uplatnění bez omezení u rakouských sousedů. Mnoho Čechů této nové možnosti již využilo. Nicméně jazyková bariéra stále trvá.
Němčina je základ
Ty nejlepší předpoklady pro získání práce v Rakousku, respektive v německojazyčném prostředí v zahraničí, si s sebou přinášejí ti, kteří disponují dobrými znalostmi němčiny. To samé ale platí i pro Čechy, kteří se ucházejí o zaměstnání u některé z firem z prostředí německy mluvících zemí přímo v Česku. Počet těch, kteří se učí německy, však v posledních letech významně poklesl. Jazykem číslo jedna je angličtina, a to jí ani nikdo upírat nechce, v dnešním globalizovaném světě se bez ní obejít nelze. Ale umět německy je právě v České republice s množstvím podniků z německy mluvících zemí a v bezprostředním sousedství se dvěma nejdůležitějšími německojazyčnými trhy důležitou kvalifikací, která může přinést při hledání práce rozhodující výhody. Zhruba osm tisíc firem z Německa a Rakouska dosud v České republice vytvořilo více než 100 tisíc pracovních míst. A ještě mnohem více firem má úzké obchodní vztahy k německojazyčnému prostoru.
Rakouské firmy působící v České republice poukazují stále silněji na klesající tendenci znalostí němčiny u uchazečů o pracovní pozice. Často přitom nejde o perfektní jazykové znalosti, ale o dobrý základ, díky kterému lze ulehčit komunikaci v rámci firmy. Nezřídka jsou proto znalosti němčiny rozhodujícím kritériem pro přijetí do zaměstnání. To platí především pro četné rakouské malé a střední podniky v České republice.
Znalosti němčiny však nejsou obohacením pouze v profesní oblasti. Každým rokem jezdí stále více Čechů do Alp a do dalších oblíbených regionů v Rakousku. Ale i opačným směrem z Rakouska do České republiky cestuje stále více turistů. Podobně to platí i pro Německo a Švýcarsko. A to, že turismus drží krok s hospodářským rozmachem v obou našich sousedních zemích, to je obzvláště potěšitelný vývoj. Nic totiž nesbližuje lidi tolik jako přímá setkávání s obyvateli sousední země.
Možná jste již slyšeli o informační kampani na podporu výuky němčiny „Šprechtíme“. Je podporována německými a rakouskými zastupitelskými úřady a zájmovými zastoupeními. Plakáty a rádiovými spoty bychom rádi vyvolali více než jen mediální pozornost. Prostřednictvím akcí v českých regionech chceme svést dohromady zástupce firem, vzdělávací experty a politiky. Obzvláště potěšeni jsme z podpory naší jazykové kampaně ze strany Asociace krajů České republiky. Podpisem memoranda na podporu vícejazyčnosti mezi Asociací krajů ČR a rakouským a německým velvyslanectvím chtějí i kraje vyjádřit podporu výuce německého jazyka. Kraje a jejich hejtmani jsou velmi důležitým pojítkem k lidem v jednotlivých krajích, protože představují správní orgán blízký lidem.
Já ale obzvláště neustále poukazuji na to, že by se také v Rakousku mělo více lidí učit česky a že potřebujeme více iniciativ, jako jsou dvojjazyčné školky a školy v pohraničí. Opakuji se, když kritizuji nepoměrně špatnou dopravní infrastrukturu mezi Českou republikou a Rakouskem. Přitom však říkám, že tím nejdůležitějším pojítkem mezi oběma sousedy, které jejich dlouhá historie neustále spojovala a také rozdělovala, jsou srdce. A jazykové znalosti srdce otevírají!
