Ceny čínských realit překonávají rekordy v rychlosti růstu prakticky každým měsícem. Mnozí v tom vidí potvrzení předpovědí o neohroženém růstu čínské ekonomiky, stále častěji se však objevují spekulace o příliš nafouklé bublině.
Autor: Artklee
Situace v realitním sektoru v Číně se dnes přirovnává jak k realitní a úvěrové bublině v USA, která nastartovala celosvětovou krizi, tak i k problémům v Dubaji, které rovněž na krátkou dobu nepříznivě ovlivnily náladu na finančních trzích. V prvním případě jde o bezprecedentní nákupní horečku a sní související enormní růst cen překonávající rekordy, společně s růstem počtu úvěrů, které si všichni berou na pořízení, nebo stavbu nemovitosti ve velkém, nehledě na svou finanční situaci. Ve druhém případě je to extrémní stavební boom, kdy každý chce stavět a nakupovat nemovitosti a cena je prakticky nepodstatná.
Ceny čínských nemovitostí rostou bez přestání jeden a půl roku, ale v poslední době je tento růst, zejména v některých vybraných lokalitách (velká města, pobřežní oblasti) skutečně nezdravý. Růst cen o polovinu, nebo dokonce na dvojnásobek hodnoty z minulého roku skutečně není odrazem zdravého rozvoje a začíná nabírat známky nafouklé bubliny, která čeká na splasknutí. Kdy k tomu dojde, není bohužel nikomu známo, o její jistotě je však přesvědčeno stále více lidí.
Vládní zásahy nestačí
Reakce vlády na sebe samozřejmě nenechala dlouho čekat, není ale jisté, jestli není pozdě. Vláda jde tak trochu sama proti sobě a její opatření mohou mít dvojí účinek. Na jedné straně nejprve nalila do ekonomiky stovky miliard dolarů v módní vlně pomocných opatření. Tím se sice opětovně nastartoval růst, jak již je ale pravidlem, peníze se opět začaly hromadit v jednom odvětví, v němž vidí investoři a spekulanti možnost vydělat. Dnes je to realitní trh, který se rozběhl až tak, že se toho vláda začíná oprávněně obávat a přichází s omezeními, která by měla tuto horečku ochladit (zrušení slev na úroky, povinnost složit alespoň polovinu kupní ceny, zvýšení poplatků apod.).
Ano, na jedné straně je to dobře, protože je vidět, že Číňané tuto situaci neberou na lehkou váhu. Na druhé straně to ale může vést k uspokojení těch, kteří vládním opatřením přehnaně důvěřují. Přichází tak fáze uspokojení, která vede mnohé investory k dojmu, že vláda má situaci pod kontrolou a nynější stav odráží spíše reálnou situaci a obavy nejsou na místě.
Existují i další argumenty, které podle mnohých mohou být důvodem pro klid v duši, alespoň na nejbližší dobu. Čína je přeci jen specifickým trhem, kde platí určitá pravidla. Jedním z důvodů, proč mnozí Číňané nakupují nemovitosti bez ohledu na cenu, jsou poněkud omezené možnosti investování do jiných aktiv. Čínský akciový trh stále ještě není tak rozvinutý jako v západních zemích a proto jsou nemovitosti zajímavou investicí. Dalšími důvody jsou pak strach z inflace a nízké nebo žádné daně na nemovitosti. Důležitým faktorem je také skutečnost, že v číňané nemají zkušenosti z výraznějším propadem cen nemovitostí v posledních letech a tak jsou reality stále považovány za bezpečnou investici (to ale byly v USA před vypuknutím krize považovány také).
A je zde ještě jeden, velmi specifický důvod, který jinde na světě prakticky neexistuje a pro lidi z okolního světa se může zdát poněkud nereálný až směšný. Jde o politiku jednoho dítěte, která má za následek to, že v Čně je „nadbytek“ mladých mužů. Jak to popsal Charles Hugh Smith v článku „Jak nedostatek nevěst napomáhá k růstu bubliny na čínském realitním trhu“´na serveru dailyfinance.com. Zní to fakt jako vtip, ale v Číně je poměr mladých žen a mužů kvůli preferování chlapců při narození hodně zkreslen (100:122). Každý pátý muž se tak nemá šanci oženit. Podle studie zmiňované v článku tak činí „přebytek“ mužů ve věku pod dvacet let až 32 milionů.
Více na Hypoindex.cz.
