Pro velké výrobce se indický subkontinent stává alternativou Číny
Po léta byl Sriperumbudúr znám především jako město, kde byl v roce 1991 úkladně zavražděn Rádžív Gándhí srílanským bombovým sebevrahem. Ovšem v těchto dnech město - ležící asi 40 kilometrů západně od Čennaí - získává mnohem méně strašidelnou pověst. Podél dobře vydlážděných cest lemovaných čerstvě vysazenými stromy vyrostly spousty blyštivých továren. Nesou jména globálních kolosů, jakými jsou výrobci mobilních telefonů Nokia a Motorola či výrobce automobilů Hyundai, který nyní v Indii vyrábí na 350 tisíc vozů ročně. Všude okolo Čennaí jsou další průmyslové zóny plné továren na výrobu součástí pro automobily, exportérů kůže a textilu a dokonce je tu i přední německý výrobce aut BMW.
Indie a počítačová technologie, to ano. Ale Indie a výroba? V uplynulých dvou letech se výroba stala stoupající hvězdou země. Průmyslová produkce v účetním roce vyskočila o 12,5 procenta, na nejvyšší míru za celá léta. Spolu se svým obrovským trhem, produktivními dělníky a konečně s vládou, která začala více pomáhat investicím, spíše než jim bránit, se Indie stává atraktivní alternativou Číny, vhodnou pro výrobu od tenisek po automobily třídy SUV. „Ve výrobě leží budoucnost Indie, to je skutečná ekonomika,“ říká Ravi Uppal, prezident pro globální trh švýcarského inženýrského gigantu ABB, který je právě uprostřed své 200milionové expanze do Indie.
Chvíle výroby přicházela velmi dlouho. Téměř pět desetiletí přísných restrikcí zanechalo indický průmysl zanedbaný a zastaralý. Zatímco dynamický sektor softwarových služeb naboural aspoň trochu všeobecnou malátnost - zaměstnává na dva miliony lidí, což je jen kapka v zemi, kde každoročně vstupuje na trh 14 milionů nových uchazečů o zaměstnání. Indie vytvoří o něco méně než milion nových pracovních míst ve výrobě ročně, ovšem potřebuje jich nejméně pětinásobek. K vyzdvižení stovek milionů lidí z chudoby musí Indie podobně jako Čína vybudovat intenzivně pracující exportní průmyslové podniky: například textilky, výrobny hraček a elektroniky. Mnohé z nových továren jsou zamýšlené pro indický domácí rostoucí trh, ale jsou zaměřeny i na prodeje do zámoří. „Spolu s tím, jak se Indie bude zlepšovat ve výrobě, začne i vyvážet ve větších objemech,“ říká Rádžu Bhinghe, šéf exekutivy konzultační společnosti Tata Strategic Management.
Zatímco technologičtí giganti budují v Indii rozsáhlé outsourcingové operace, investice do výroby je o mnoho převyšují. Ve svěže zelených kopcích blízko města Mumbaí (Bombaje), metropole indického obchodu, budují společnosti Volkswagen, Hyundai Motor, General Motors a joint venture Fiatu s místním výrobcem vozů Tata nové továrny s celkovou výší investic čtyř miliard dolarů. Korejský výrobce oceli Posco plánuje továrnu za tucet miliard dolarů ve východním státě Orissa, zatímco v Lucembursku zapsaný ArcelorMittal plánuje investovat 20 miliard dolarů do dvou oceláren v Orisse a v okolí Jharkhandu. V březnu otevřel Hewlett-Packard továrnu v blízkosti Dillí, což je již druhý její indický podnik. Výrobce van, dřezů a jiné sanity Kohler plánuje továrnu za 200 milionů dolarů v Gudžarátu. Celkově vzato 40 procent z 340 mnohonárodních společností, sledovaných konzultantskou společností Capgemini, plánuje založit výrobní podnik v Indii do roku 2012. Společnosti říkají, že se chtějí zbavit stoupajících nákladů v Číně a zjistily, že „indická vláda je nápomocnější,“ říká Roy Lendern, viceprezident Capgemini.
ZVLÁŠTNÍ EKONOMICKÉ ZÓNY
To neznamená, že zde nejsou již žádné další překážky. Indická infrastruktura se zlepšuje pomalu. Dodávky energie jsou nejisté, takže společnosti zpravidla potřebují své vlastní energetické zdroje. Přístavy, přestože částečně privatizované, jsou stále přeplněné. Nedostatek vyškolených lidí, omezující pracovní právo a mišmaše státních a místních regulací stále způsobují byznysmenům bolení hlavy. „Naše pravidla jsou archaická. A neladí s realitou moderní Indie,“ říká V. Krišnamurthy, předseda Národního výboru pro konkurenceschopnost výroby, jenž tvrdě loboval za nižší daně a za mnohem přátelštější pracovní právo z hlediska podnikání.
Ale v mnohých ohledech dochází vláda k poznání, že výroba je důležitá a dělá leccos pro to, aby podpořila investice. Indické ministerstvo obchodu před dvěma lety oznámilo opatření k podpoře zvláštních ekonomických zón, podobných jedné čínské založené v Šen-čenu, městě blízko Hong Kongu, která se stala domovem tisíců továren. Indické zóny nabízejí spolehlivé energetické a vodní dodávky a dobré cesty – což je úleva od jinak rozpadající se infrastruktury - stejně jako urychlené vyřizování exportů a importů a minimální zasahování byrokracie. Státy divoce soupeří o zahraniční investice. Napříč Indií se objevilo na 300 speciálních ekonomických zón, řada z nich blízko Čennaí, Mumbaí a Nového Dillí. „Nemusíme se obávat o cesty, elektřinu, vodu a o přístup k přístavům, o to vše je zde postaráno,“ říká Stefan Hulsenberg, šéf exekutivy BMW Indie. Společnost v únoru začala ve svém montážním podniku uvnitř zóny jižně od někdejšího Madrásu vyrábět sedany Série 3 a 5 (určené na prodej v Indii).
Podobně jako v Číně i v Indii se tvoří pevně svázané sítě dodavatelů, kteří pomáhají založit specializované podniky. V případě aut například japonská společnost Suzuki Motor přišla do Indie v roce 1981, aby zde vytvořila joint venture na výrobu „lidového vozu pro Indii.“ To do země přivedlo výrobce komponentů - společnost Asahi Glass, která se brzy spojila s místními společnostmi. Poté je následovaly společnosti Delphi a NipponDenso. A místní, například Sundaram Clayton, museli přistoupit na jejich hru - vytvoření silné základny dodavatelů pro automobilový průmysl, což přilákalo další hráče: společnosti Hyundai a Honda.
Stejné věci se děly s výrobci mobilních telefonů. Indie je nejrychleji rostoucím trhem pro všechny hlavní výrobce mobilů na světě. Všichni lídři zde zahajují výrobu. Nokia otevřela svůj obchod v březnu 2006 a přivedla s sebou Salcomp, finskou společnost, která vyrábí nabíječky. Následoval Perlos, výrobce plastových komponentů, smluvní výrobce Foxconn a další. Dnes v Indii dodává Nokii sedm společností a mnohé z nich zároveň kupují menší komponenty u místních výrobců. „Vše se vyrábí zde, počínaje tištěnými spoji na destičky s obvody,“ říká Sachin Saxena, operační ředitel Nokie v Sriperumbuduru. Nyní dodavatelé Nokie prodávají i Motorole, která před rokem začala vyrábět telefony o pár kilometrů dále po stejné silnici a v listopadu plánuje otevřít zcela nový provoz.
Indie teprve začíná vnímat investice z místa, které bylo klíčovým pro Čínu a její růst: tedy z Tchaj-wanu. K výrobcům elektroniky Foxconnu a jiným se začínají přidávat další, technologicky méně náročné výroby. Tchajwanský výrobce Feng Tay Enterprises, který prodává boty společnosti Nike, zakládá továrnu ve speciální ekonomické zóně u Čennaí a konkurent Apache Footwear (dodavatel Reeboku) plánuje podobnou výrobu v Hyderabádu. Feng Tay již najal pět tisíc Indů, zatímco Apache a dva další podniky zaměstnají navíc 20 tisíc lidí. Plánem vlastníků je postavit noclehárny pro zaměstnance, aby přilákali migrující pracovníky - což byla základní součást čínské rovnice úspěchu. „Chceme povzbudit více společností, aby přišly do Indie, protože nechtějí vkládat všechna svá vejce do jediného čínského košíku,“ říká Thomas Chang, ředitel tchajwanské obchodní propagační organizace Taitra. Říká: „Indie je dobrou volbou.“
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
