Česká republika má rozpočet na příští rok. Minulý týden jej schválili poslanci, a tak už nic nebrání tomu, abychom v příštím roce měli místo rozpočtového provizoria regulérní rozpočet. To je také jeho jediné plus. Dobrá zpráva je, že obávaný schodek mezi příjmy a výdaji je letos menší než loni.
Začalo se snad šetřit? To je druhá část zprávy: Ne, nezačalo, vláda utrácí dál, ale povedlo se jí odhlasovat větší daně. Jen na zvýšení DPH připluje do státní pokladny o 71 miliard více. Jediní, kdo začnou v roce 2005 šetřit, budeme my, daňoví poplatníci. Český stát naopak utratí 908 miliard, čímž se téměř dotahuje na úroveň stejně velkých zemí Evropské unie. Při daleko slabší ekonomice, samozřejmě. Co se bude dít se zemí, které vláda takto razantně pouští žilou? Všichni ekonomové, pokud náhodou nejsou placeni vládou, se shodnou - jednou se nám utrácení šeredně vrátí i s úroky, pokud včas nezáhájíme reformu veřejných financí. A kdy ji zahájíme?
Vláda o reformě mluví, a aby se nezdálo, že zůstává u slov, vzala mezi sebe nestranického ekonoma Martina Jahna jako místopředsedu pro ekonomiku. Svěží vítr se prohnal mezi ministry, aby se ukázalo, že nepřivanul nic nového. Pod mladou nadějnou tváří se skrývají staré špatné manýry. Jahnův úřad, agentura CzechInvest, vesele vyhazovala oknem miliony, a co víc, předkládala všem nepravdivé údaje o své vlastní užitečnosti. Rozpor mezi lží a realitou prý podle kontrol dosáhl miliard korun, a jeho strůjce byl místo politické smrti povýšen na hlavního tvůrce zdejší hospodářské politiky. Svůj k svému. Ostatní ministři nejsou o nic lepší. Policistům a státním zaměstnancům zvyšují platy, zatímco ostatním daně. Miloslav Kalousek platy policistů kritizuje, a díky tomu si vypěstoval pověst odpůrce zbytečného utrácení. Při projednávání rozpočtu se pak ukázalo, že miliardy, které hodlají sociální demokraté vyplýtvat na platy policistů, chtějí Kalouskovi lidovci rozhodit po venkově. Šetrnost se prostě nenosí. Úspěšný politik je ten, kdo dokáže svým voličům získat výhody na úkor ostatních. Dlužno dodat v zájmu spravedlnosti, že se vláda ocitla v nezáviděníhodné pozici. Nastoupila v půlce volebního období, kdy už nebývá čas pro nějaké razantní reformy, protože za rok a půl budou volby. To je nejvyšší čas zvýšit minimální mzdu a s ní provázané platy státních zaměstnanců, razantně přidat policistům, uklidnit zemědělce, kteří dostávají jen drobty evropských dotací, podpořit venkov… Je toho zkrátka hodně. Sociálním demokratům navíc propadly preference na rekordně nízkou úroveň. Jestliže se hlavní vládní strana v průzkumech pohybuje mezi 11,5 a 13,5 procenta, musí s tím něco udělat, jinak má jisté, že za rok a půl nebude ve vládě vůbec. Na dlouhodobou nápravu není čas, s tou měly začít už vlády Vladimíra Špidly nebo ještě lépe Miloše Zemana. Jenže tehdy se skutečné dlouhodobé problémy také neřešily, o to těžší by bylo řešit je dnes. Proto náš rozpočet na rok 2005 vypadá, jak vypadá. Lepí se díry, ministr Škromach navíc proti plánu prosadil zvýšení životního minima, přestože je vláda chtěla z úsporných důvodů zmrazit, miliardy se přehazují vidlemi těm i oněm, rostou daně. Přesto si popřejmě vše nejlepší v roce 2005, rozpočet na rozhodující volební rok 2006 totiž může být ještě horší.
autor je politolog
