Brusel kárá Dublin, že příliš utrácí, ale ten si myslí své
Hospodářsky nejúspěšnější zemí Evropské unie bylo v uplynulém desetiletí Irsko. Jeho hrubý domácí produkt za posledních pět let stoupal průměrně o více než devět procent ročně, veřejné finance jsou tam zdravé jako řípa… Přesto se „zelený ostrov stal v očích Evropské komise velkým hříšníkem. Dublin totiž schválil výrazně expanzivní státní rozpočet, který navíc dále ulevuje kapsám daňových poplatníků. Proč by ne, v příštím roce budou přece parlamentní volby. Brusel míní, že Irové si zahrávají nejenom se svojí ekonomikou, které hrozí přehřátí, ale svojí rozpočtovou nekázní by mohli ohrozit důvěryhodnost celé měnové unie. Irsko se tak poněkud paradoxně stalo první zemí eurozóny, kterou Evropská komise oficiálně upozornila, že jeho rozpočet je v rozporu se zásadou obezřetné hospodářské politiky podle článku 99 Smlouvy o Evropské unii. Irové ale o něčem takovém nechtějí ani slyšet. Tvrdí, že jejich rozpočet na letošní rok je v naprostém pořádku a rozhodně inflaci nepřihřeje. Irský vzdor. „Je to politováníhodné, komentovala bruselský postoj k Dublinu irská vicepremiérka Mary Harneyová pro list Financial Times. Podle ní Evropská komise prostě nesprávně posuzuje celkovou hospodářskou situaci její země. „Žádnou změnu v rozpočtové politice nechystáme. Myslím, že Evropská komise jedná zcela nepřiměřeně, přidal se irský ministr financí Charlie McCreevy. V rozhovoru pro agenturu Bloomberg neopomněl připomenout, že doporučení Bruselu není závazné, že národní rozpočty jsou v plné kompetenci jednotlivých vlád. A Irsko hospodaří ze všech zemí eurozóny nejlépe, neboť jeho rozpočtový přebytek neustále roste a už se blíží k pěti procentům HDP. Z druhé strany klesá celková veřejná zadluženost, jež by se měla v roce 2003 dostat pod pětadvacet procent HDP. Ministr McCreevy se nebojí ani inflace, i když její průměrná míra za rok 2000 vzrostla na 5,4 procenta, kdežto průměr eurozóny byl 2,3 procenta. „Klesající trend, jenž se projevuje od prosince, pokládám za trvalý, prohlašuje ministr. Berte to vážně, říká Brusel… V době, kdy Irsko muselo dohánět své vyspělejší partnery v Evropské unii, bylo – a stále ještě je – štědře finančně podporováno z bruselských fondů. Injekce ale během několika příštích let zeslábnou. Irský HDP podle statistik OECD předloni dosáhl 24 913 dolarů na hlavu, a je tak nejen nad průměrem eurozóny (22 399 dolarů), ale je vyšší než například britský či švédský ukazatel (při přepočtu podle parity kupní síly). To je další důvod, proč Brusel pokládá irskou rozpočtovou expanzi nejen za nebezpečnou, ale i zbytečnou. „Keltský tygr , jak se Irsku vzhledem k jeho hospodářským skokům často přezdívá, by měl zvolnit tempo, a zahnat tak strašáka inflace. Když se mu to nepodaří, nikdo nemůže vyloučit, že se vysokou inflací nenakazí další země eurozóny rostoucí nadprůměrným tempem (Finsko, Španělsko, Portugalsko). Bruselští experti s obavami sledují také vývoj na irském trhu práce. Zatímco v letech 1984–1988 tam nezaměstnanost dosahovala šestnácti až sedmnácti procent, nyní je na historickém čtyřprocentním minimu. „Potřebujeme ročně asi sto tisíc nových pracovníků, prohlašují irští „verbíři oficiálně vysílaní po Evropě v rámci „Jobs Ireland Roadshow . Z uvedeného počtu by mělo šedesát tisíc pocházet z ostatních zemí Evropské unie, zbytek pak z celého světa. Žádány jsou nejenom profese točící se kolem informačních technologií či lékaři a zdravotní sestry, ale i například zedníci. Celonárodní dohoda o mzdách, kterou na počátku loňského prosince schválil irský Kongres odborových svazů, počítá s letošním průměrným růstem mezd o 7,5 procenta. Přitom vláda navrhovala růst asi o dva procentní body mírnější, nakonec však ustoupila. …ale co může dělat? Právě irská rozpočtová neukázněnost podle analytiků odhaluje slabiny a rizika eurozóny, o nichž se všeobecně ví. Existuje zjevný rozpor mezi společnou měnovou politikou a „suverénní rozpočtovou a daňovou politikou jednotlivých zemí. Zdraví eurozóny tak až příliš závisí na vzájemné důvěře mezi jednotlivými zeměmi. „Evropská komise, Evropská centrální banka či schůzka ministrů financí se mohou na Irsko zaměřit, mohou ho kritizovat, přemlouvat či zastrašovat, ale to je tak všechno, píše komentátor agentury Bloomberg Mathew Lynn. Ten přitom poukazuje na rozdílnou situaci ve Spojených státech amerických měnové otěže třímá Úřad federálních rezerv (Fed), o rozpočtu rozhoduje Kongres. Tyto autonomní instituce přitom musejí konat v „základní shodě . Evropská centrální banka ve srovnání s tímto tandemem připomíná neškodného draka, neboť místo ohně může chrlit jenom slova.
