Klasifikace je zdrcující, ovšem nemějme to našim politikům za zlé. Vyvést ekonomiku z krize je poměrně těžký předmět, s kterým si neporadily ani osobnosti většího světového formátu. Zcela bez ironie, řídit se podle tři čtvrtě století starých ekonomických zákonů (v krizi utrácet, v dobrých časech šetřit) není v reálné politice zas až tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Takže i když kvůli pár špatným rozhodnutím chudne celý národ a společnost se tříští na kusy pod náporem neúprosných sociálních klepet, můžeme být tak trochu i shovívaví.
Něco jiného by bylo, kdyby ti plantážníci nestačili ani na mnohem jednodušší úkoly. Například na ten, který mají před sebou. Ekonomický cyklus se pomalu otáčí a podle většiny prognóz nás čeká cesta vzhůru. A co se bude dít teď?
Už na sklonku existence Nečasovy vlády se začalo i z těch nejortodoxnějších stran pravicového spektra ozývat, že škrty nebyly dobrý nápad a že by se snad měla začít podporovat ekonomika. Budiž. Hospodářská politika má být sice v první řadě anti-cyklická, což by se vyhazováním peněz v této době opět porušilo, ale dobrá. Pořád to lze považovat za lepší, než aby vláda křehké ekonomice dál podkopávala nohy. To bychom se žádného oživení také dočkat nemuseli.
Jenže nově rodící se koalice pod taktovkou ČSSD a ANO na to jde zcela od boku. Přijme rozpočet z dílny Jana Fischera, který zvyšuje výdaje o 60 miliard korun (nutno říct, že velmi nestrategicky – například na vyšší důchody nebo mimořádné dotace v dopravě, zemědělství a zdravotnictví). Aby však nikdo nemohl protestovat, že se peníze vyhazují do kanálu, zrodil se v hlavách stranických ekonomů plán. Sebrat prostředky jednotlivým resortům ve výši deseti až 15 procent a vytvořit z ní takzvaný finanční polštář.
Nezdravě veselé měsíce
Dovedete si představit, jak bude v příštím roce vypadat hospodářská politika? Ministerstva budou dál utahovat opasky, zastavovat investice, škrtat zakázky atd. Na druhé straně vláda jako taková bude prohlubovat dluh a vytvářet zbytečné výdaje. Některé prvky Fischerova rozpočtu byly samy o sobě velmi podivuhodné, ale v kombinaci s tímto Plánem s velkým P nás ve státní správě roku 2014 zřejmě čekají nezdravě veselé měsíce.
Na druhou stranu, vzhledem k frekvenci porušování dohod v poslanecké sněmovně zcela reálně hrozí, že se žádný rozpočet přijmout nestihne. To by znamenalo rozpočtové provizorium. Snad první rozpočtové provizorium v novodobé historii, které by ve skutečnosti bylo tou lepší variantou.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Propad ekonomiky a vadné předpovědi
Za spory kolem České televize můžeme být jen rádi
