Objektivně vzato, pokud hodnotíme starost o příjmy a abstrahujeme od populistických výdajových programů, stát hospodařil celkem solidně, i když na dobu silného ekonomického růstu nepřekvapivě. Je ale rozhodně třeba dodat, že ten slavný přebytek je důsledkem štědrého dárku, navíc z velké části připraveného dřívějšími pravicovými vládami. A také stojí za povšimnutí, že Německo v roce, kdy roste polovičním tempem oproti České republice, dosáhlo rozpočtového přebytku 1,7 procenta HDP, což by u nás představovalo přebytek nějakých 85 miliard korun.
Nic k chlubení
Ministryně Schillerová před televizními kamerami zapěla svou ódu na skvělý výběr daní, ale moc se nepochlubila, že místo plánovaných 82,5 miliardy korun příjmů z programů EU přiteklo ve skutečnosti zhruba 119,4 miliardy. Nebýt zhruba 37 miliard korun navíc, bylo by výsledné saldo hospodaření státu v roce 2018 mnohem blíže k plánovanému 50miliardovému deficitu. Když k tomu připočteme devět miliard korun získaných navíc oproti očekávání z prodeje emisních povolenek v důsledku jejich zdražení po bruselských restrikcích a dvě a půl miliardy vyrabovaných v prosinci z nerozděleného zisku nyní už asi na věky ztrátových Lesů ČR, které si nyní budou muset na provoz půjčovat u bank, tak jsme celkem přesně na původně plánovaném cíli, jímž by rozhodně nebylo na místě se chlubit.
Přečtěte si komentář: Zpomalujeme, jaký div
Mimochodem devět miliard korun z povolenek je dodatečným zdaněním občanů a firem, které tuto částku zčásti zaplatili a zčásti ještě budou platit v cenách energií. Na hlavu to vychází na pěkných devět stovek ročně včetně kojenců. A to už na pochvalu až tak moc nevypadá.
Nepříjemné je ale především to, že se opakovaně ukazuje, jak je vláda, konkrétně ministerstvo financí, neschopné kvantifikovat předpokládané příjmy z EU. V letech 2015 a 2017 přišlo o dvanáct a jednadvacet miliard méně. V roce 2016 neuvěřitelných 62 miliard navíc hodilo rozpočet do stejně vysokého přebytku. Loňské minutí cíle je o to neobvyklejší, že jde z velké části o peníze z rozpočtového období 2007 až 2013, což by zřejmě měly být pohledávky ministerstvu financí dobře známé. Jde totiž o investice spuštěné a realizované nejpozději před pěti lety, tedy předchozími pravicovými vládami, které je musely nejprve zainvestovat ze svých aktuálních rozpočtů a teprve nyní byly Bruselem proplaceny.
Dárky jsou vybrané
Pro další rok předpokládá schválený státní rozpočet s příjmy z EU ve výši 92,5 miliardy korun. Vzhledem k dosavadním zkušenostem to zřejmě můžeme považovat za vědecky podložený horoskop a necháme se překvapit. Pokud můžeme počítat se stejně vědeckým pravidlem, že v sudých letech MF příjmy z Bruselu podstřeluje a v lichých přestřeluje, tak to bude výrazně méně.
Pokud to tak bude, lze k tomu najít i logičtější vysvětlení. Dárky ze starých časů jsou podle všeho už vybrané a z aktuálního programového období se vládě daří čerpat opravdu dobře, takže tam moc nedočerpaných zbytků nebude. Podstatné ale jsou změny, které nás u bruselského krmelce čekají v příštím rozpočtovém období, kdy s vysokou pravděpodobností výrazně klesne částka určená k rozdělení, a navíc díky našemu dohánění vyspělejší části Evropy bude ponížen i náš nárok na čerpání ze strukturálních fondů. A je nesporné, že desítky miliard využívaných dnes na vládní investice budou najednou chybět. Nyní tvoří zhruba polovinu financování všech kapitálových výdajů české vlády. A fiskální politika se na tuto nevyhnutelnou budoucnost nepřipravuje. Paradoxně vláda místo očekávatelného útlumu vládních investic, na něž nebudou peníze, spřádá Národní investiční plán, pro nějž by potřebovala někde sehnat po ztrátě financování z Bruselu nějakých sto miliard ročně, počítáno v dnešních cenách.
A k tomu dnes masivně přibývají nejrůznější dávky typu obědů pro děti a jízdného pro seniory a navyšují se penze. A především dramaticky rostou běžné výdaje na chod státu v podobě mezd státních zaměstnanců.
Z nedaňových vylepšení loňského rozpočtu stojí ještě za povšimnutí markantní snížení služby na obsluhu státního dluhu, za níž je především dlouhé období velmi nízkých úrokových sazeb, což ministerstvo financí velmi usilovně využívalo. Jenže ne úplně tím nejlepším způsobem. Protože na krátkém konci výnosové křivky bylo možné prodávat státní dluhopisy i se záporným úrokem, vláda tak činila. Dosáhla sice rychlé úspory, ale zároveň zkrátila celkovou splatnost státního dluhu, což znamená, že stát bude muset za dva až tři roky, kdy už sazby budou výrazně výše, na trh pro větší částky a daňová služba začne rychle zdražovat. Místo prodloužení splatnosti státního dluhu a jeho dlouhodobé zlevnění ministerstvo financí preferovalo krátkodobý zisk, který nyní sklízí, a co za to zaplatí v budoucnosti, nikdo neřeší.
Daně, nebo spotřeba?
Když se podíváme na daňové příjmy, určitě to není žádná hanba, ale o hitparádě se moc mluvit nedá. Každopádně se zde experti ministerstva financí trefovali velmi dobře. Celkový výnos daní bez pojistného byl vyšší asi o tři a půl miliardy oproti očekávání. A z podrobnějšího pohledu je zcela jasné, že tomu pomohl hlavně rychlý růst mezd a pokles nezaměstnanosti, takže zásluhy státní administrativy nelze přeceňovat.
Nejsledovanější výnos DPH zaostal za očekáváním dvě miliardy korun, což není žádná tragédie. Ministerstvo financí to odůvodňuje odsunutím třetí a čtvrté vlny zavádění EET na neurčito. Přitom přínos třetí a čtvrté vlny byl v rozpočtu na loňský rok odhadován na minimálně pět miliard korun. To opakovaně ukazuje, že reálné přínosy represivních opatření jsou mnohem menší, než uvádí ministerstvo financí, a výběr DPH roste hlavně díky vývoji ekonomiky. Pro serióznější posouzení je třeba brát příjmy z DPH na celostátní úrovni, protože v reálu se dělí mezi státní rozpočet a obce a podíl obcí loni zase narostl. Celkově výnos DPH stoupl o pěkných 8,3 procenta. Vzhledem k tomu, že to je o něco více než zatím stále jen odhadovaný přírůstek spotřeby domácností a vlády, odvozuje z toho MF závěr, že se zlepšil výběr daní. Existuje ale i alternativní vysvětlení, které se špatně vyvrací. Spotřeba domácností roste v segmentu zboží dlouhodobé spotřeby výrazně rychleji než u potravin. V nákupním koši tak významně roste podíl položek daněných nejvyšší 21procentní sazbou, a tudíž výnos daně roste rychleji než spotřeba.
Přečtěte si komentář: Šťastná vláda aneb Kdy skončí Andrej Babiš
U pojistného na sociální zabezpečení se viditelně projevuje růst mezd, který byl reálně zhruba o tři procentní body vyšší než rozpočtem predikovaných 5,6 procenta, i vyšší pokles nezaměstnanosti. Výběr o šestnáct miliard více, než bylo rozpočtováno, mimochodem ukazuje, že správa sociálního zabezpečení je efektivnější než berňák, protože výběr daně z příjmu ze závislé činnosti překročen nebyl.
Po tomto pohledu na loňské příjmy a výdaje státu se moc nezdá, že by letos mohl skončit rozpočet opět s nějakým dramaticky lepším saldem oproti rozpočtovanému deficitu ve výši 40 miliard korun. V Bruselu už pro Česko zase tak moc peněz nezbývá, státní firmy jsou už vyždímány do sucha a zpomalení růstu zpomalí i daňové výnosy.
Na druhé straně bude působit finta se zálohováním zdravotního a sociálního pojištění, kde OSVČ zaplatí místo dvanácti třináct záloh. A především zmocnění se privatizačního účtu po zrušeném Fondu národního majetku, na němž je 21 miliard korun určených pro úhradu starých ekologických škod. Loni si vláda nechala ve sněmovně odhlasovat, že může tyto peníze použít pro velkou část rozpočtových výdajů. Schválený státní rozpočet na letošní rok však s těmito penězi nijak viditelně nepočítá.
Přečtěte si také:
Komentář: Ochlazení ekonomiky? Zatím fakt nemrzne
Každý Čech je díky globalizaci o 200 tisíc bohatší než v roce 1990
