Návštěvu devadesátiletého Tomáše Bati neprovázejí jen ovace. Z minulosti se kvůli televiznímu dokumentu, natočenému podle knížky již zesnulého spisovatele Miroslava Ivanova, vynořila problematická osobnost jeho strýce Jana Antonína. Ten byl nástupcem svého bratra, zakladatele firmy, který v roce 1932 zahynul při leteckém neštěstí.
Jan před druhou světovou válkou emigroval do Spojených států a později do Brazílie. Po válce byl obviněn z kolaborace s nacisty, český majetek rodiny byl kvůli tomu zkonfiskován a Tomášova strýce si dodnes většina národa pamatuje jako zrádce Československa. Ivanov si dal práci se sháněním historických dokumentů, které Jana Antonína v podstatě očišťují. Hodně lidí se asi až nyní dozvědělo, že pod jeho vedením zažilo zlínské impérium největší rozmach. Jestliže pod zakladatelem Tomášem Baťou fungovalo celkem po světě čtyřiadvacet podniků, pod Janem nakonec 120 závodů. Počet zaměstnanců vzrostl z 16 tisíc na 105 tisíc, množství prodejen se znásobilo šestkrát. Ve Zlíně vznikly filmové ateliéry, výtvarné salony a také pověstný mrakodrap, nejvyšší budova v tehdejším státě. Rok 1938 ale nebyl pro republiku ani pro továrníka šťastný. Jako majitel nejvýznamnější firmy okleštěného Československa byl okolnostmi donucen sejít se s Hermannem Göringem, později ujet před válkou do Londýna. Tady si nepadli do oka s prezidentem Edvardem Benešem, a to byl začátek Janova konce. Dostal se díky nevraživosti exilové vlády na takzvanou černou listinu spojenců a skončil nakonec až v daleké Brazílii. Po válce ho pražský režim označil za kolaboranta, a to byl konec nadějí na návrat. „Dnes je zřejmé, že toto obvinění bylo vykonstruované,“ potvrdil minulý týden Profitu jeho synovec Tomáš. Pro Jana Antonína měl ale punc zrádce ještě jeden nepříjemný dopad. Po roce 1946 se totiž začalo hrát o baťovský majetek v zahraničí, který hodnotou převyšoval domácí aktiva. Rodina se začala mezi sebou soudit a Janovi právníci tahali za kratší konec. Nejdůležitější dokumenty měla totiž v rukou komunistická vláda v Praze, která si nepřála poskytovat argumenty domnělému zrádci. A tak Jan, byť byl s vysokou pravděpodobností v právu, nakonec většinu sporů prohrál a o majetek přišel ve prospěch své švagrové Marie, matky současného Tomáše Bati. Pro český národ třetího tisíciletí je to malý šok - oslavenec Baťa získal své jmění v problematickém právním sporu. Záležitost může dost pošramotit jeho osobní pověst a především baťovskou legendu. Je třeba si ale uvědomit, že jde o hodně hlubokou minulost. Jan Antonín se nakonec v šedesátých letech majetku sám vzdal, a to je z dnešního hlediska rozhodující. Nynější Tomáš Baťa zajistil prosperitu svého koncernu Bata Shoe Organisation i v dobách, kdy se na tradiční značky valí lavina levné konkurence z Asie, což mu zaručuje první místo mezi současnými českými podnikateli.
