Jak podnikal sociální demokrat napojený na AB Banku
Sociální demokraté mají smůlu. Ať šlápnou, kam šlápnou, lepí se jim na boty. Podnikání člena ČSSD Miroslava Jiravy, který byl mimo jiné i jedním ze tří „česko-švýcarských podnikatelů, s nimiž vyjednávalo vedení ČSSD v roce 1995 v Bamb erku a ve Weidhausu o vzájemně výhodném a korupcí nasáklém propojení, vyvolává dojem čítankového příkladu tunelování v České republice.
Náměstek a Zástupce. Komunistický náměstek předsedy Státní plánovací komise Miroslav Jirava, který se po revoluci stal členem statutárních orgánů zkrachovalých peněžních ústavů AB Banky a České banky, je dnes spolumajitelem řady českých firem. V jedné jejich skupině (IRJ, Essor, J. R. Capital a Commerce Prague) podniká společně s Janem Reicheltem, který je v Cibulkových seznamech evidován jako tajný spolupracovník StB s krycím jménem Zástupce. Podle informací týdeníku EURO byl agentem Státní bezpečnosti od roku 1980 a pracoval proti vnějšímu nepříteli. Až do roku 1988 byl řízen z StB Praha. Zaměstnanci společností řízených Jiravou a Reicheltem o nich hovoří jako o propojené dvojici a titu lujíje „pánové . Nikoliv „pan Jirava“ nebo „Jan Reichelt“ , vždy jen „pánové“ . Nad jejich společností Commerce Prague, která se nejprve podílela na tunelování AB Banky a poté byla sama vytunelována, vyhlásil krajský obchodní soud v červenci kon kurs. Její závazky ve výši jedné miliardy totiž zhruba desetkrát převyšují majetek a pohledávky.
Úvěr do dvou dnů a bez zajištění. Commerce Prague obchodovala s realitami, které nakupovala od ČKD Holding a ČKD Obchodní služby. Peníze jim na přelomu let 1992 a 1993 půjčila AB Banka (více než 370 milionů korun), kde v té době byl Jan Reichelt členem představenstva. Vše běželo jako na drátkách. Například na nákup pozemků takzvané Číny (rozsáhlé území v Praze u ulic Kolbenova a Kbelská) požádali 4. 11. 1992 o úvěr ve výši 205 milionů korun. O den pozděj i již byla podepsána úvěrová smlouva s povoleným čerpáním celé částky k 6. 11. 1992. V té době byl prokuristou a generálním ředitelem AB Banky Jan Šulc, který podepsal i tuto úvěrovou smlouvu. Ve stejné době byl bankovní ředitel Šulc zároveň členem představenstva jiné Jiravovy a Reicheltovy společnosti, J. R. Capital. Firma Commerce Prague však z úvěrů splatila pouze patnáct milionů, a tak k dnešními dni dluží AB Bance v likvidaci včetně úroků téměř jedn u miliardu. Úvěry nebyly dokonce ani zajištěné. Banka byla vůči dlužníkovi až neuvěřitelně přívětivá. Její postup si lze vysvětlit snad jen tím, že Jan Reichelt se stal prokuristou banky a později členem dozorčí rady. Když Reichelt statutární orgány AB Banky opustil, v tentýž den usedl do křesla člena dozorčí rady Jirava.
(z rozhovoru s Miroslavem Jiravou)
Proč na vás AB Banka nevyžadovala zástavu na kupovanou nemovitost, když jste si brali tak vysoký úvěr?
„To já nevím proč“.
Vy jste se ve smlouvě zavázali, že zástavu na katastr podáte.
„Nevím, jestli se to udělalo, ale my jsme byli s bankou ve velice permanentním spojení. My jsme jim posílali dost průběžné zprávy, oni tam měli kontrolní dny. Byli se dívat, jak se o majetek staráme“.
Měla tedy banka nějaké jiné zajištění? Dali jste do zástavy na úvěry nějaký jiný majetek?
„Prosím vás, já nevím, jestli to bylo až tak administrativně udělané, ale třeba Vinoř byla naprosto zablokovaná finančním úřadem“.
Finanční úřad je něco jiného, my se ptáme na banku.
„Prosím vás, to bylo v nějaké symbióze, já bych si nikdy nedovolil bez souhlasu banky něco udělat“.
Není podivné, že banka půjčí jedné firmě téměř čtyři sta milionů korun bez zajištění?
„Tam byla ta první věc, myslím, že ten pozemek Čína byl zajištěn, možná nějakou administrativní chybou to nebylo. Ale v podstatě jsme ve všech jednáních vycházeli. My jsme byli ve čtvrtletních kontaktech. Ta banka jsou kvalifikovaní lidé“.
Akcionáři banky úvěry nevracejí. Firma Commerce Prague tedy nakoupila pozemky ve Vysočanech a v Hloubětíně a skladové prostory ve Vinoři se záměrem obratem ruky je prodat. Plán ale zkomplikovalo propadnutí významné části pozemků Commerce Prague do bílé nestabilizované zóny. S jejich využitím se tedy muselo čekat až do letošního září na schválení územního plánu hlavního města. Jenže část realit přesto Commerce Prague stačila prodat. Pepsi-Cola za pozemky a budovy na Kolbence zaplatila 57 milionů ko run a benzinka OMV za pozemek na Poděbradské 45 milionů. Proč z nich tedy Commerce Prague nesplácela bance úvěr? „Zaplatili jsme podstatně víc než vámi uváděných patnáct milionů. Celkem jsme splatili asi 60 milionů. Byly to ještě nějaké pohledá vky, ale je potřeba říct, že my jsme byli i akcionáři AB Banky a o celý majetek v ní jsme přišli. A to je také dost důležitý argument, tvrdí dnes Miroslav Jirava. AB Banka však zkrachovala právě kvůli neplacení úvěrů, přičemž mezi ne jvětší dlužníky patřily i soukromé firmy některých akcionářů banky. V dubnu 1993 ČNB zjistila, že úvěry blízkým osobám přesáhly 30 procent kapitálu banky.
Se zmiňovanými pohledávkami proběhl skutečně zajímavý obchod. Společnost Intercontinental Commodities odkoupila od AB Banky pohledávku za firmou Commerce Prague ve výši 35 milionů. Potom ji podstoupila společnosti Balarama, S. A., se sídlem v Panam ě. Ta pohledávku podstoupila zase zpět do Čech akciové společnosti Contrast. Společnost Contrast poté zinkasovala od Commerce Prague 25 milionů v hotovosti a za zbylých deset milionů dostala devadesát tisíc metrů čtverečních pražských pozemků. Tedy jeden metr čtvereční v Praze za 111 korun. Podle předběžného posudku soudního znalce se měla cena pohybovat kolem 400 korun (pokud by šlo o zahrady), nebo až kolem tisícovky (při komerčním využití). Proč Commerce Prague preferovala firmu Contrast před AB Bankou, Jirava vysvětlit nedokázal. Vodítkem může být fakt, že předseda představenstva akciové společnosti C ontrast Stanislav Mrázek pracoval dříve pro Commerce Prague jako konzultant a také byl členem představenstva J. R. Capitalu, společnosti obou „pánů .
(z rozhovoru s Miroslavem Jiravou)
Máte něco společného se společností Contrast? Znáte tam někoho?
„To je otázka na pana likvidátora, který tento obchod realizoval.“
Já se ptám, jestli vy, pan Jirava, znáte někoho z Contrastu, jestli s ním máte něco společného?
(kroutí hlavou)
Nikoho z Contrastu neznáte?
„To bych spekuloval.“
Neznáte ani pana Mrázka, předsedu představenstva Contrastu?
„No, dobře. Pan Mrázek jednu chvíli tady dělal administrativu. Chvíli, když se uvažovalo o této věci, ale potom to padlo a všechny věci převzal likvidátor. Čili to byla určitá úvaha toto udělat.“
Pana Mrázka tedy znáte.
„Dobře, znám.“
Mercedesy za babku. Loni v červenci se „pánové rozhodli s firmou Commerce Prague skončit. Likvidátorem jmenovali Jana Kučeru, který je mimo jiné i likvidátorem České banky, kde Reichelt s Jiravou byli také ve statutárních orgánech. L ikvidátor si sestavil podivný plán likvidace: závazky odhadl zhruba na jednu miliardu a pohledávky společně s majetkem na zhruba sto milionů korun. Podle zákona tedy měl ihned podat k soudu návrh na konkurs. Místo konkursního správce, kter ého jmenuje soudce, tak firmě Commerce Prague rok šéfoval likvidátor, kterého vybírají statutární orgány či valná hromada. Jan Kučera tak například rozprodal luxusní vozový park společnosti za směšně nízké ceny. Dohromady utržil podle informací týdeníku EURO šest set tisíc korun a přitom pořizovací cena jenom dvou Mercedesů S500L a S420 byla 4,1 a 3,6 milionu. Auta kupovali jednatelé, pánové Reichelt s Jiravou.
(z rozhovoru s Miroslavem Jiravou)
V průběhu likvidace likvidátor prodával dva firemní mercedesy v pořizovací hodnotě 3,6 a 4,1 milionu korun. Ty jste kupoval vy a pan Reichelt?
(mlčí)
Jak byly ty mercedesy staré a za jakou cenu jste je kupovali?
„Tu cenu jste přece řekl, váš informátor vám dal tu cenu velice dobře.“
Já znám pouze jejich pořizovací cenu, za jakou je koupila Commerce Prague.
„No, my jsme je museli koupit za pořizovací cenu.“
Vy jste zaplatili firmě Commerce Prague za ty mercedesy 3,6 a 4,1 milionu korun?
„Kdo vy? “
Vy, pan Jirava a pan Reichelt.
„To byla firemní auta.“
Ano, a ta firma je potom prodala vám.
„To je otázka jiná. Likvidátor je potom prodal a to je jeho starost, komu je prodal. Rozhodně je prodal o padesát nebo šedesát procent dráž, než jsou v autobazaru. Na to bylo několik znaleckých posudků.“
Koupil jste tedy ty mercedesy vy a pan Reichelt?
„To je otázka pro likvidátora. Ten uzavírá smlouvy.“
Jestli jste kupoval mercedes vy, tak to víte, ne?
„Toho slabšího jsem koupil já, ale ten vůz už je prodaný.“
A kolik jste za něj zaplatil firmě Commerce Prague?
„To se zeptejte likvidátora. Ale já vám říkám, my jsme za něj zaplatili podle znaleckého posudku asi o padesát procent více, než je cena v autobazaru. Likvidátor byl velice tvrdý a přísný. Zaplatili jsme tolik, kolik byl odhad. A odhad byl hodně vysoký.
A to je kolik?
(mlčí)
Jak byl starý ten mercedes?
„Dva roky.“
Likvidátor nakonec předal správci konkursní podstaty bankovní účet s pouhými několika desítkami tisíc korun. Kam se desítky milionů rozplynuly? Část peněz byla utopena ve společnostech ve skupině pánů Reichelta a Jiravy. Firma IRJ dluží Commer ce Prague 20 milionů, J. R. Capital 24 milionů a Essor 2,4 milionu korun.
