Titulek vypůjčený od Cimrmanů nejlépe charakterizuje současný děj na rozpouštěném ministerstvu informatiky. Po uříznutí hlaviček zbytek úředníků iniciativně vypracoval strategii na jeho (svou) likvidaci. I peníze, zdá se, z rybníku utíkají nebo byly odevzdány – poslední případ je minulou vládou schválená podpora broadbandového připojení z peněz za prodej Českého Telecomu. Polemika o zrušení MIČR by možná měla začít tím, zda toto ministerstvo je opravdu to nejméně potřebné. Vítězná strana přece hájí „neviditelnou ruku trhu“, tak na co ministerstvo obchodu? Pravda, existují v něm funkční části jako CzechInvest, ale stačí to na obhajobu úřadu?
Faktem je, že MIČR udělalo pramálo na udržení své existence. Nepodařilo se jej zakotvit dostatečně pevně ve strukturách EU. Pokusy získat kontrolu, nebo dokonce rozpočtové peníze na informační infrastrukturu narazily na obvyklý odpor silných ministerstev. Konečně ani tvorba vysoké přidané hodnoty (třeba portál veřejné správy) nebyla dostatečně rychlá a efektivní. Přívažky jako telekomunikační trh, telekomunikační zákon a pošta jely víceméně samospádem.
Současné diskuse a spory o KIVS (pro méně zasvěcené - komunikační infrastruktura veřejné správy) mne přivedly zpátky k Adamu Smithovi a jeho názoru na regulaci trhu. Pro tohoto skotského ekonoma byly přijatelné jen tři funkce státu: obrana občanů, rovný přístup k právu a budování infrastruktury podporující občany a ekonomiku. Nechám na úvahu čtenářům, jak český stát plní první dvě funkce. Asi stejně, nebo dokonce ještě hůře než tu třetí. Přesto existuje Fond dopravní infrastruktury a je nějakým způsobem, byť zřejmě nedostatečně, naplňován a také vyprazdňován. Žijeme však v době, kdy řada přesunů, a to finančních, komerčních i lidské práce, probíhá mimo silnice. Běží na informační infrastruktuře, kterou představují dráty, vysílače, počítače a aplikace na nich provozované. Tyto služby se staly stejně samozřejmou komoditou jako doprava. Proč tedy neřešit každoroční rozpočtové dohady o penězích na KIVS, vývoj aplikací kritických pro státní a veřejnou správu Fondem informační infrastruktury? Neříkejte, že jej není z čeho naplnit, vždyť i na software se vybírá plná sazba DPH, stejně jako na telefonní poplatky. Z fondu by byly financovány aplikace usnadňující občanům kontakt s veřejnou správou, ale také třeba nové dimenze vzdělávání pro občany, eventuálně další obsah, který zvyšuje kvalitu života.
Není podstatné, kdo spravuje informační a komunikační strategii státu, podstatné je, že na ni musejí být peníze a jasná představa, co s nimi. Na rozdíl od podpory a financování průmyslových zón pro zahraniční investory informační průmysl nezatěžuje ekologii, je orientován na služby, a ne na výrobu, takže jeho stěhování na Ukrajinu snad nehrozí.
