Rozpuštěný monstrproces

Advokát Nemeth opět vyhrál před trestním soudem

Ostravský krajský soud rozhodl, že čtrnáct ze sedmnácti osob v kauze zkrachovalé Moravia banky bylo kriminalizováno a skandalizováno šest let zcela bezdůvodně. Mezi nimi i známý pražský advokát Věslav Nemeth, který již dříve za protahování této kauzy vysoudil u Evropského soudu pro lidská práva na České republice 270 tisíc korun.

Jenom Ingstav

Žalobce podle soudce neprokázal, že by obvinění svou trestnou činností přivedli Moravia banku k pádu a tři odsouzení dokonce dostali trest za úvěrový podvod v souběžné kauze Ingstav, nikoli za tunelování banky. Škoda z tohoto podvodu činila 58 milionů, a tudíž nemohla v žádném případě banku položit.
Do vězení na sedm a půl roku má jít z tohoto důvodu Jiří Baron, bývalý předseda dozorčí rady Moravia banky, exšéf Ingstavu Opava dostal sedm let a deset měsíců a jeho bývalý zástupce Svatopluk Mayer pět let.
Rozsudky nejsou pravomocné a odsouzení se odvolají. Stejně tak se hodlá odvolat i státní zástupce proti zproštění viny u dalších čtrnácti lidí.

Za vše může Nemeth

Podstatná část severomoravského monstrprocesu táhnoucího se o srpna 2001 je spojena s takzvaným projektem Silverdime. Jeho podstatou bylo vyvedení části nekvalitního portfolia aktiv z Moravia banky na společnost Silverdime Limited v Londýně a tím snížení potřeby tvorby opravných položek v Moravia bance. Autorem projektu byl v letech 1998 až 1999 Věslav Nemeth, známý ze sporů s ČSOB. I v nich jde o vylepšování bilance, a sice v IPB.
Nemeth totiž uzavřel s IPB smlouvu o zpracování projektu sekuritizace aktiv, za což mu náležela odměna v případě uskutečnění projektu. Podle jeho názoru IPB jeho projekt realizovala ve formě založení offshorových struktur, tzv. kajmanských fondů, a odměnu nevyplatila. Po pádu IPB se tedy dožadoval smluvní pokuty po ČSOB a zároveň svou takto uplatněnou pohledávku postoupil společnosti Goldfund, jejíž skuteční majitelé jsou neznámí. Goldfund tyto nároky prodával dalším firmám, které Nemethovy pohledávky započítávaly proti svým závazkům u ČSOB. Nejznámějším případem je zápočet v ústecké Setuze. Celková výše těchto zápočtů dosáhla zhruba dvanácti miliard korun
ČSOB Nemethovy pohledávky neuznává a soudí se o ně. Většinou úspěšně a některé spory jsou již rozhodnuty dokonce pravomocně, nicméně v klíčovém sporu o pohledávku ve výši necelých šest set milionů korun, kterou si Nemeth ponechal, dosud k rozhodnutí nedošlo a znalecký posudek, který si nechal zpracovat soudce, dává Nemethovi za pravdu.
I spor o tyto pohledávky byl navíc doprovázen trestním stíháním a Nemeth stanul před soudem pro podvod, kterým prý chtěl připravit ČSOB o více než sedm miliard korun. I v tomto případě však byl advokát zproštěn obvinění v plném rozsahu a ČSOB se svým trestním oznámením neuspěla.
Sám Nemeth obě svá trestní stíhání spojuje a soudí, že šlo o trest za jeho vzepření státnímu aparátu a mocné finanční instituci. Odvozuje to i z toho, že obě stíhání se vlekla velmi dlouhou dobu a také jeho obchodní soud o šest set milionů je záměrně zdržován. Ukazuje přitom i na rozsudek štrasburského soudu, který rozhodl v jeho prospěch.

Škoda nevznikla

Projekt Silverdime v Moravia bance byl přitom poměrně jednoduchý a průzračný. Jeho jedinou, ale velmi podstatnou chybou bylo nakonec to, že byl z hlediska účetnictví banky nefunkční a Moravia banka se rizika plynoucího s vyvedených nedobytných pohledávek podle bankovního dohledu ČNB fakticky nezbavila. Sám Nemeth říká, že cílem bylo jen rozložit riziko v čase stejným způsobem, jako to udělala Česká finanční zřícená ČNB za účelem sanace malých bank. Ta také odkupovala nedobytné pohledávky za jejich nominální hodnotu a měla opci na jejich zpětný prodej v určitém čase za stejnou cenu.
Skutečností však je, že ČNB za tuto operaci podala na Nemetha a další osoby trestní oznámení, podle něhož získala společnost Silverdime na úkor Moravia banky prospěch ve výši téměř 240 milionů korun.
Jenže znalecké posudky a také výpovědi pracovníků bankovního dohledu před soudem jednoznačně prokázaly, že žalovaná operace nezpůsobila bance žádnou škodu a nikomu nepřinesla žádný neoprávněný prospěch. Moravia banku operace sice nezachránila, ale její bilanci také nepoškodila. Bankovní dohled byl o jejím průběhu informován, a tudíž trestní stíhání je postaveno opravdu hodně na vodě.
Nemeth byl přitom viněn dokonce také z přípravy tohoto trestného činu, přičemž byl jako právník ve smluvním vztahu s Moravia bankou, a byl tedy povinen řídit se pokyny klienta, pokud nejsou v rozporu se zákonem.
Původní trestní oznámení také vinilo Nemetha a další osoby, že se dopustili zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. K tomu, aby bylo možné z celé transakce odvodit skutečnou trestní odpovědnost, by bylo nutné, aby obvinění celou operaci utajovali. Což oni nečinili a bankovní dohled měl nepochybně možnost dohledat všechny údaje, což také udělal a prohlásil operaci za neúčinnou a požadoval vytvoření dodatečných opravných položek
Nemeth v závěrečné řeči kladl státnímu zástupci velmi nepříjemné řečnické otázky. Například proč orgány činné v trestním řízení tvrdily, že bankovní úložka použitá jako záruka při transakcích nebyla Moravia bance vrácena, když opak byl pravdou. Či jak je to s nelegálností této operace a legálností postupu České finanční, když pracovníci bankovního dohledu uvedli, že rozdíl spočíval v tom, že v prvním případě sekuritizaci prováděl soukromoprávní subjekt, zatímco ve druhém případě stát.
Nemeth se rovněž pozastavil nad tím, že v přípravném řízení slyšel zcela jasně prohlášení policejního důstojníka, že „když si nejsou policisté jisti, zda někdo spáchal trestný čin, či nikoli, tak mají podle státního zástupce podat návrh na podání obžaloby a teprve soud objektivně zhodnotí celou pravdu“, což je v zásadním rozporu s uplatňováním presumpce neviny.

Pro jistotu zavřít

.
Mnoho let po řetězovém krachu malých bank se ukazuje, že skutečných tunelářů nebylo zdaleka tolik, jak se obecně soudí, nebo alespoň že lidé řídící tyto ústavy se i v případě nevýhodných obchodů pohybovali pořád v rámci zákona. Zároveň se ukazuje, že státní orgány mají skutečně tendenci řešit majetkové spory se soukromými osobami jejich kriminalizací. Z tohoto pohledu je kauza Nemeth opravdu křiklavým případem. Jeho spor s ČSOB se vleče roky a soudy nejsou schopny dojít k jasnému, srozumitelnému a hlavně definitivnímu závěru v otázce, jak je to s jeho astronomickou pohledávkou. Místo skutečného řešení sporu zasahují policisté, kteří se ve složité finanční problematice orientují stále velmi špatně, a tak to často pod vnějším tlakem nějak sepíšou a pošlou k soudu, který tahá často neprávem obviněné roky po jednacích síních. Se spravedlností to má společného pramálo.