ROZŘEDĚNÉ NEDOCHŮDČE

E v r o p s k á     u n i e

Ministři zemědělství „patnáctky se minulý týden dohodli na rámcové reformě společné zemědělské politiky Evropské unie na základě kompromisního návrhu předloženého předsedajícím Německem.

Německý návrh ministři schválili kvalifikovanou většinou, proti se ovšem postavilo Portugalsko, Francie a Nizozemsko vyjádřily „zásadní výhrady . Francouzský ministr Jean Glavany odmítl dokonce mluvit o „dohodě a označil výsledek za „etapu na cestě ke konečnému řešení, které je nyní v rukou šéfů států a vlád na summitu, který se bude konat v Berlíně 24.-25. března. Nelíbí se mu zejména, že tato „mezidohoda překračuje zhruba o miliardu eur ročně limit 40,5 miliardy, stanovený pro zemědělské výdaje neformálním summitem EU koncem února v německém Petersbergu.

Německo vystavilo své kolegy po mnohatýdenním maratonu v dohadování značnému tlaku: označilo svůj návrh za poslední a definitivní. „Pokud se na tomto základě do konce týdne nedohodneme, bude to muset udělat někdo jiný, pohrozil začátkem minulého týdne kolegům německý ministr Karl-Heinz Funke.

Měl na mysli šéfy diplomacií, či ještě spíše ministry financí. Jestli totiž zemědělci v EU něco nesnášejí, tak jsou to pokusy jiných vrtat se v jejich věcech. Mohlo by se totiž klidně stát, že by ministři financí bez velkých cirátů při globálním zvažování finančního rámce unie pro příštích sedm let stanovili stropy pro jednotlivé položky společné zemědělské politiky unie, aniž by dál čekali na dohodu kolegů. S cílem prostě rozetnout gordický uzel protichůdných zájmů, jež zatím paralyzovaly pokrok.

Hybridní kompromis

Německý kompromis přitom není žádnou revolucí, naopak. Jeden za druhým ředí návrhy Evropské komise, které leží na stole skoro dva roky, ustupuje jedněm i druhým, lavíruje a vyvažuje, obrušuje hrany, až v konečném výsledku vypadá spíše jako poloreforma, jako hybrid nevyhovující nikomu, ani ryba, ani rak. Jenže Evropská unie v minulosti schválila spoustu takových nedochůdčat, která nikdo nemiloval, a přesto se od nich dokázala odrazit a učinit když ne krok, tak aspoň krůček.

Co Němci vymysleli? Především navrhli nesahat do roku 2006 na kvóty pro výrobu mléka přidělované jednotlivým zemím, dokonce je okamžitě zvýšit pro Itálii, Španělsko, Řecko a Severní Irsko. Výkupní ceny mléčných výrobků přitom neklesnou o patnáct procent od roku 2000, jak navrhovala komise, ale s postupným snižováním se má začít až od roku 2004, tedy dostatečně daleko, než aby to vyvolalo hlasité protesty.

Proti snížení cen mléka brojila především Francie, mléčná velmoc oddávající se extenzivnímu chovu a sázející na kvalitu, z hlediska výrobních cen však neschopná konkurence s nizozemskými či dánskými velkochovy. Jako jahodu na dortu dostala Francie souhlas se zvýšením jednorázové prémie vyplácené za každou dojnici, na niž by nyní EU měla přispívat 200 eury ročně.

Také u hovězího masa vzal návrh komise za své - většina zemí si myslí, pod tlakem svých zemědělských lobby, že bude stačit snížit výkupní ceny o 20, nikoli o navrhovaných 30 procent, a to ještě po etapách.

Zachránil se tedy pouze návrh exekutivy unie snížit o pětinu výkupní ceny obilí, které byly stejně považovány za zbytečně nadsazené. Pěstitelé obilnin spotřebovávají kolem 40 procent veškeré pomoci ze zemědělských fondů a ti z oblastí s nejvyššími výnosy se díky bruselským podporám stali mnohdy skutečnými boháči. I zde budou ceny ovšem klesat postupně - o deset procent okamžitě a dalších deset posléze.

Mnohé tedy nasvědčuje tomu, že EU spěje k neambiciózní a rozředěné reformě. Pohřben byl definitivně německý požadavek, podporovaný horlivě Británií a Seveřany, aby se celý problém vyřešil zavedením spolufinancování zemědělských dotací z národních rozpočtů - hned by se tak uspořily miliardy, které tyto země podle vlastního přesvědčení platí do pokladny unie jaksi navíc. Jenže v tomto bodě řekla Francie „ne zcela jednoznačně.

„Dokud bude návrh spolufinancování na stole, není dohoda možná, hlásal po dlouhé týdny v Bruselu francouzský ministr zemědělství Jean Glavany, až to ostatní pochopili.

Nižší ceny něco stojí

Zbývá dořešit finanční rámec - komise i Německo se domnívají, že i výdaje kolem 41 až 42 miliard eur ročně, tedy nadále zhruba polovina celkového rozpočtu EU, lze ještě snést i při zachování požadavku „stabilizace celkových výdajů unie. Hlavní je, že dojde přece jen ke snížení zaručených výkupních cen, jež bude rolníkům částečně vynahrazeno přímými platbami - automatické příjmy by už tedy neměly záviset tolik na objemu výroby jako dosud, přihlížet se má naopak k jiným hlediskům, jako ekologické hospodaření, krajinotvorba či podpora mladých zemědělců.

Zaručené ceny ovšem neklesnou tolik, kolik komise předpokládala: bude pokračovat systém automatického výkupu do intervenčních skladů a kompenzace ve formě přímých podpor farmářům nebude postupně klesat, jak bylo navrhováno. Suma sumárum to znamená, že zemědělská politika bude zřejmě dražší, než se předpokládalo. Někteří diplomaté kandidátských zemí už v Bruselu malují čerta na zeď, že pro nezbytné peníze se sáhne do rozpočtu pro předvstupní pomoc a podporu novým členům po vstupu - tyto prostředky byly sice rozhodnutím Rady EU „vyčleněny z celkového balíku, nikdy však nikdo nepotvrdil předpoklad komise, že půjde o 70 miliard eur.

Hrozba pozdějšího rozšíření

Omezením těchto fondů by se automaticky zpochybnil předpoklad, že unie začne přijímat nové členy od roku 2002, z něhož propočet vychází. Tento problém však nebudou řešit ministři zemědělství - celkové rozdělení peněz, stejně jako břemene příspěvků, připadne zřejmě až šéfům států a vlád v Berlíně. Německo pořád věří, že se tam povede celý balík vzájemně provázaných reforem - Agenda 2000 - na nejvyšší úrovni nějak sestavit a svázat, aby se unie měla do roku 2006 čím řídit.

Předseda komise Jacques Santer ve středu ministry zemědělství upozornil, že kosmetické změny nepostačí, aby Evropská unie šťastně proplula úskalími dalšího kola jednání Světové obchodní organizace, jejíž členové si brousí zuby právě na evropské zemědělské cenové podpory a exportní subvence. A jako obvykle upozornil, že unie potřebuje pořádný vnitřní úklid, aby zvládla rozšíření.

Kandidátské země mu mohou jenom zatleskat - čím více se unie přiblíží světovým cenám se zemědělskými produkty, tím obtížněji bude pronikat na jejich trhy, a tím snáz se uplatní středoevropské výrobky v EU. V delší perspektivě však hrozí, že české farmáře minou mnohá z blah, jimiž osud zahrnul jejich západoevropské kolegy. Subvence z rozpočtu unie představují kolem třetiny jejich příjmů.

Ve čtvrtek ovšem už mluvila komise jinak, i když měla všechny důvody ke zklamání. Zemědělský komisař Franz Fischler označil dohodu za „dobrý základ a usoudil, že zdražení zemědělské politiky „zůstalo ve velmi rozumných mezích . Reforma by podle něj měla ve finančním období 2000-2006 přijít evropský rozpočet na jeden a půl miliardy eur. Všechny síly se očividně koncentrují na jediný cíl - aby Berlín formy uzavřel.

Smyslem změn zemědělské politiky bylo a je však i něco jiného, sympatického, o čem se při dohadování o penzích nakonec moc nemluvilo - dosavadní systém prospíval nadvýrobě, koncentraci, intenzifikaci hospodaření a jeho industrializaci. Se všemi negativními důsledky pro životní prostředí, ale i zdraví zvířat, ba lidí - unie v posledních letech zaznamenala vlny prasečího moru i britskou „nemoc šílených krav , důsledky zvrácených rysů systému, který byl kdysi vymyšlen proto, aby západní Evropa měla co jíst a aby lidé neutíkali z venkova. Každá reforma směrem pryč od tohoto přežilého systému, byť malá, bude vykročením správným směrem.