Nové objevy o původu rostlin staví na hlavu dosavadní teorie
Každá zelená rostlina na planetě Zemi má společného předka a tím je zřejmě primitivní sladkovodní rostlina, která žila v jezerech před čtyřmi sty padesáti miliony let. K tomuto převratnému závěru došel tým dvou set vědců ze dvanácti zemí. J ejich objev bourá dosud přijímanou teorii, podle níž veškerá vegetace na Zemi pochází z mořských rostlin. Výzkum trval pět let a měl zmapovat rodokmen všech rostlin.
Široká vědecká obec se s výsledky výzkumu poprvé seznámila na posledním Mezinárodním botanickém kongresu v americkém St. Louis. Na něm jeden z členů vědeckých týmů, profesor Brent Mishler z Kalifornské univerzity v Berkeley, pro hlásil doslova: „Výsledky projektu zcela převrátí myšlení, které dosud mezi vědci panuje, a změní to, co se dosud uvádí v každé americké učebnici botaniky. Rostliny se pravděpodobně pokoušely prodrat z vody na souš mnohokrát, ale jen jedné jejich skupině se to nakonec podařilo. Zdá se tedy, že rostliny mají také jakousi pramáti Evu, že pocházejí ze společné pramaterie.
I když všechny zelené rostliny mají tedy podle nového objevu zřejmě jednoho společného předchůdce, nelze je jednoduše zařadit do jediné skupiny zvané „rostliny . Vědecké týmy totiž rovněž objevily, že dnešní rostliny je třeba dělit do čtyř odlišných kat egorií. Zelené rostliny, které vznikly ze sladkovodního rostlinného předchůdce, zahrnují všechny rostliny na Zemi, jako jsou například stromy, křoviny či trávy nebo květiny a některé vodní rostliny. Do dalších kategorií patří nezelená flóra a h ouby. „Život na Zemi prostě už nejde dělit jen na království zvířat a na království rostlin, na Zemi je dnes pět říší složitých organismů, prohlásil na botanickém kongresu profesor Mishler. Botanici pokládají za zvláště zajímavou skutečnost, že houby jsou příbuznější zvířatům než rostlinám.
Výzkum vedl k nové teorii evoluce. Všeobecně se dnes má za to, že veškerý život vznikl v oceánu a odsud se dostal na souš. Jenže rostliny se sem zřejmě dostaly složitější cestou: nejdříve se z moře přesunuly do sladkých vod a t eprve z nich na pevninu. Některé suchozemské rostliny se pak znovu přerodily na vodní, a připojily se tak k rostlinám, kterým se přesun na souš nepodařil. Tímto způsobem vysvětlují vědci, proč některé zelené rostliny - například řasy - stále žijí ve vodě.
Botanici, kteří se specializují na evoluční klasifikování rostlin, mají sklon se věčně dohadovat. Ti, kteří na Mezinárodním botanickém kongresu předložili výsledky nového výzkumu, to zřejmě dobře vědí, a proto při prezentování objevu opatrně dodáva li: „Nové pojetí evoluce rostlin se bezpochyby bude dále měnit tak, jak se budou shromažďovat nové poznatky a zpracovávat nové teorie. Profesor Mishler však zdůraznil, že nové rodokmeny rostlin poukazují na skutečnou příbuznost, zatímco všechny pře dcházející naznačovaly jen a pouze podobnost.
Výsledky výzkumu se zvlášť dramaticky dotýkají evoluce kvetoucích rostlin, které údajně vznikly před 135 miliony let z nekvetoucích druhů, které existují dodnes, například jako jehličnany. Botanici zřejmě po století hádek, frustrací a teoretiz ování přece jen rozluštili záhadu, kterou dokonce sám Darwin nazval „odpornou : jakým způsobem vůbec vznikly pozemské kvetoucí rostliny, nejrozmanitější a nejdůležitější skupina rostlin na Zemi?
Čtyři skupiny vědců, studujících DNA rostlin, nezávisle na sobě našly odpověď: podařilo se jim rozšifrovat počátky dějin kvetoucích rostlin a podařilo se jim identifikovat jejich tři nejstarší skupiny. Jsou to vodní lilie, hvězda koření - anýz a vůbec nejstarší skupina, kterou nyní představuje už jen amborella, keř rostoucí pouze na ostrově Nová Kaledonie. Identifikace skupin a nakreslení nového genealogického stromu umožní botanikům sledovat s vysokou přesností vývoj mnoha důležit ých charakteristik kvetoucích rostlin od jejich určujícího rysu, květu, po výsledný plod.
Vědci upozorňují, že nové objevy týkající se geneze kvetoucích rostlin neurčují, která nekvetoucí rostlina byla „otcem první pozemské květiny. A i když většina expertů výsledky výzkumu vítá dokonce s nadšením, někteří jsou skeptičtější a naznačují, že onen Darwinův „odporný problém zůstává stejným problémem i dnes.
Z agenturních zpráv lze však soudit, že dnes je mnohem víc přívrženců nových objevů i teorie, kterou tyto objevy umožňují. Nicméně i ti připouštějí, že nové informace by mohly ještě všelijak prvními příčkami na rodokmenech rostlin zamíchat. Dn es ale zřejmě jako nejstarší z nich vítězí amborella. O tomto keři se dokonce mluví jako o hvězdě, která byla z temnot katapultována na nebe botaniků.
Pro botaniky, kteří hledají okno do rané evoluce kvetoucích rostlin, jsou nové výzkumy nedocenitelné. Ohromný význam mají také pro vědce, kteří hledají nové rostliny pro medicínské využití. Díky němu se budou nyní moci soustředit na rostliny blízce příb uzné těm, které jsou již v medicíně používány.
