O rozšiřování Unie jsme hovořili s mluvčím italského ministra zahraničních věcí Lamberta Diniho - Gianpierem Massolem.
Je možné chápat to, že se Italové před zahájením summitu sešli s Poláky, jako italské upřednostňování Polska a jako silnější podporu Varšavě ve vstupu do unie?
Jsme přesvědčeni, že rozšíření je součástí fyziologického a pozitivního vývoje Evropské unie. Itálie spolu s ostatními členy unie odsouhlasila zahájení rozhovorů se šesti žadatelskými zeměmi… Každá z těchto šesti zemí má rozdílné problémy. Proto mezi nimi nejsou první, druzí, třetí… Každé jednání má svou vlastní povahu.
To ano, ale neznamená to, že by například mohly vstupovat jednotlivě? Ne všichni naráz?
Bylo by zvláštní, kdyby někdo skončil dříve ve srovnání s ostatními a musel na ně čekat. Každé jednání bude mít svou vlastní historii. Zatím je příliš brzy na to říci, zda jednání dojdou ke společnému vyústění, když sotva začala a zaberou ještě hodně času. My samozřejmě neupřednostňujeme jednoho na úkor druhého, opakuji, že každé jednání má svůj zvláštní specifický průběh.
Zmínil jsem se o přirozeném, fyziologickém vývoji unie. Na druhou stranu je nutné, aby tyto země, které vstupují, vešly do uklizeného domu. A z tohoto důvodu podporujeme a trváme na institucionálních reformách a Agendě 2000 jako na prioritách. Ne proto, že bychom byli proti rozšíření, ale proto, že je zde riziko, že nové země vstoupí do nefunkční organizace.
Bude tedy podle vás možné, aby unie po uskutečněných reformách otevřela své brány zeširoka do té míry, aby všechny žadatelské země mohly vstoupit v jednu chvíli?
Na to zatím nelze odpovědět. Není možné říct, jak budou probíhat jednání, když teprve začala. Uvidíme později, až budeme trochu dále, jestli je mezi nimi někdo, kdo poběží rychleji, nebo někdo, kdo má problémy. Zatím to však není možné říct.
