Roztočená škatulata

Na ředitelských postech padají hlavy. Je to ale dobře?

Šestapadesátiletý Američan James J. Schiro právě zažívá křest ohněm. V květnu se totiž posadil do křesla generálního ředitele švýcarské pojišťovny Zurich Financial Services, která v té době byla na cestě k rekordní pololetní ztrátě ve výši dvou miliard dolarů. Schirův předchůdce Rolf Huppi odstoupil na nátlak akcionářů. Nový a ostře sledovaný šéf teď vyjíždí do těžké bitvy. Musí znovu doplnit povážlivě ztenčené rezervy, snížit náklady a dát firemní strategii jasný směr. Jeho úkol je o to těžší, že nemá s pojišťovnictvím žádné zkušenosti - dříve zastával funkci generálního ředitele v účetním gigantu PricewaterhouseCoopers. Navíc v Evropě nikdy nežil a neumí německy.
Schiro ovšem není mezi evropskými generálními řediteli jediný, kdo se zoufale snaží, aby se nějak zorientoval. Za posledních šest měsíců se vyměnili šéfové sedmi z pětatřiceti největších evropských společností. Jsou mezi nimi neúspěchy pronásledované národní symboly, jako Deutsche Telekom, France Télécom a Fiat Group, a například i globální mediální gigant Vivendi Universal. S generálním ředitelem se rozloučilo přinejmenším pět či šest dalších firem, od francouzského strojírenského koncernu Alstom po německý mediální koncern Bertelsmann. Jiní, jako například Graham Wallace z britské Cable & Wireless, zjistili, že sedí na velmi vratké židli. V Evropě donedávna „generální ředitelé obvykle odstupovali, až když se jejich společnost dostala do katastrofální situace, nebo když odcházeli do penze,” upozorňuje Mina Gouranová, viceprezidentka londýnské pobočky Korn/Ferry International, personální agentury, která se specializuje na vyhledávání kandidátů do vedoucích funkcí. Bejvávalo. Došlo to tak daleko, že evropské společnosti jsou nyní v porovnání s americkými daleko ochotnější zbavovat se v krizovém období šéfa. Nedávná studie od poradenské firmy Booz Allen Hamilton přinesla zajímavé zjištění: počet případů, kdy byl v některé z největších evropských firem vyměněn generální ředitel, stoupl v letech 1995 až 2001 o 145 procent, což je oproti USA více než dvojnásobek. Podle této studie bylo v roce 2001 donuceno 34 procent evropských generálních ředitelů k odstoupení kvůli neuspokojivým výsledkům. Ve Státech to přitom bylo jen 22 procent. Průměrná doba, po kterou vydrží evropský ředitel v křesle, je dnes šest a půl roku, zatímco ve Spojených státech devět a půl. Není těžké uhodnout proč. Evropské společnosti se topí v ekonomických problémech, jejich zisky jdou strmě dolů a ceny akcií jako by zamrzly. Akcionáři se začínají bouřit - podíly, které kdysi patřily shovívavějším domácím vlastníkům, totiž nyní drží zahraniční investoři. Některé neúspěchem pronásledované společnosti, jako například Zurich Financial Services nebo britská Royal & Sun Alliance Insurance Group, se zbavily generálního ředitele v naději, že tím před emisí akcií uklidní finanční trhy. Šrouby ale utahují i banky. Bývalý ředitel Vivendi Jean-Marie Messier se musel rozloučit se svým křeslem, když banky odmítly poskytnout firmě další úvěr.
Podmínky jsou nemilosrdné a noví ředitelé vědí, že je třeba rychle jednat. Jürgen Dormann, který se v září chopil kormidla ve švédsko-švýcarském strojírenském koncernu ABB Asea Brown Boveri, oznámil, že zamýšlí propustit deset tisíc ze 148 tisíc zaměstnanců. Schiro získal pro Zurich Financial nový kapitál v hodnotě 2,5 miliardy dolarů a původních 75 tisíc pracovních míst snížil o 4500. „Musíme se připravit na očekávaný vzestup v tomto pojistném cyklu a plně ho využít,” poznamenává šéf Zurich Financial Services.
Drsní šéfové v drsných časech. Proč ne. Otázkou zůstává, zda dnes Evropané, kteří svým generálním ředitelům dlouhá léta nijak neznepříjemňovali život, nedělají opačnou chybu. Například Swiss Life, sídlící v Curychu, už má třetího generálního ředitele za jediný rok. Od listopadu ji vede Rolf Dörig, který dříve působil v Credit Suisse Group. Jeho předchůdce Roland Chlapowski byl odvolán po pouhých devíti měsících. Nepřežil prohlubující se krizi, kterou vyvolaly služební výhody pro členy vedení a odhalení chyb v účetnictví. Akcie pojišťovny se letos propadly téměř o osmdesát procent. Podobný osud má i francouzský výrobce čipových karet Gemplus, který vyměnil generálního ředitele podruhé za necelé tři roky a dosahuje stále horších a horších výsledků.
Evropa se pustila do hry na škatulata ve chvíli, kdy výsledky posledních výzkumů ukazují, že odepsat bez rozmyslu vedení nemusí být právě nejmoudřejší. Margarethe Wiersemová, profesorka managementu na University of Carolina, analyzovala vývoj amerických firem, jež daly sbohem svým ředitelům v letech 1997 a 1998. Po dvou letech od nástupu nových ředitelů se podle jejího zjištění nijak výrazně nezvýšil provozní zisk, návratnost aktiv ani cena akcií. Wiersemová podotýká: „nenašla jsem jediný důkaz, že by odvolání generálního ředitele z funkce mělo pozitivní vliv na výsledky firmy.” Evropa má samozřejmě argument v podobě manažerů jako je Carlos Ghosn, kterého v roce 1999 poslal Renault do Japonska a jemu se tam podařilo dostat nad vodu Nissan Motor. Tak závratného úspěchu a v tak krátké době ale dosáhne jen pár šťastných.
Platí ale Evropané dost, aby přitáhli skutečnou špičku? Je pravda, že když byl Ron Sommer loni v létě donucen opustit Deutsche Telekom, dostal zlatý padák ve výši třinácti milionů dolarů. Jeho roční ředitelský plat se ale po většinu doby, kdy společnost vedl, pohyboval kolem 1,5 milionu. Evropa nechce zůstat pozadu. Generální ředitel France Télécom Thierry Breton se může těšit na 1,2 milionu dolarů, což je více než čtyřnásobek platu jeho předchůdce Michela Bona. Francouzský výrobce čipových karet Gemplus vyvolal ve Francii přinejmenším údiv, když se snažil přilákat bývalého ředitele AT&T Alexe Mandla na pětimilionovou návnadu.
I tyto platy však blednou ve srovnání s americkými nabídkami pro některé stěhovavé manažery. WorldCom například nabídl novému generálnímu řediteli Michaelu Capellasovi akcie v ceně více než 30 milionů dolarů, pokud příští rok odvrátí hrozící konkurs. „Pokud jde o odměny v podobě akcií, je mezi Evropou a Amerikou stále velký rozdíl,” říká Michael H. Kramarsch, partner frankfurtské pobočky poradenské a personální agentury Towers Perrin, která se zabývá mimo jiné strategiemi odměňování pracovníků.
I když jsou představenstva evropských firem stále ochotnější posunovat úroveň platů k cifrám obvyklým ve Spojených státech, metody výběru nových ředitelů často zůstávají stejné jako v minulosti. Jako jeden příklad za všechny může posloužit Jean-René Fourtou, nový ředitel Vivendi Universal. Tento uznávaný manažer dříve působil ve farmaceutickém průmyslu a přiznává, že o médiích, tedy doméně svého nového chlebodárce, neví vůbec nic. Fourtou byl vybrán v zákulisí za významného přispění svého dobrého známého, francouzského finančníka Clauda Bébéara. Funkce generálního ředitele se jen zřídka ujímá někdo zvenčí, jako tomu bylo v případě Schira a Zurich Financial Services. Představenstva se málokdy rozhlížejí mimo úzký okruh domácích kandidátů s dobrými styky. „Vybírá se obvykle na základě ústního doporučení. Ti, kteří rozhodují, jsou přesvědčeni, že už všechny potenciální kandidáty znají,” komentuje to Luca Pacces, ředitel milánské pobočky personální agentury Spencer Stuart. Na hodnocení nové várky evropských generálních ředitelů je ještě brzy. Dosavadní výsledky ale zatím nevyzněly příliš lichotivě. Od července, kdy se Fourtou chopil otěží, klesly ceny akcií Vivendi o více než 30 procent. Akcie Deutsche Telekom (DT) letos spadly téměř o polovinu a jejich cena se nepohnula ani od počátku listopadu, kdy Sommera ve funkci nahradil Kai-Uwe Ricke. Tento nový šéf se ale aspoň vyzná v oboru: dříve vedl v německém Telecomu divizi mobilních telefonů. Měl ale také svůj díl viny na jednom z nejhorších Sommerových přehmatů - loňské koupi americké firmy VoiceStream, specializované na bezdrátovou technologii, za kterou DT zaplatil 39 miliard dolarů. A Zurich Financial Services? Od chvíle, kdy jí vládne Američan Schiro, klesly ceny akcií o dvaapadesát procent. Skoro by se zdálo, že nový šéf bude mít brzo práce až nad hlavu a na kursy němčiny mu čas nezbude. Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Kamila Novotná