Poradce Tonyho Blaira a britské královny se angažuje v Česku
Bývalý ministr britské vlády Brian Wilson se v posledních letech výrazně podílel na přípravě a formulování společné evropské energetické politiky. Dnes stále ještě radí Tony Blairovi i britské královně. Poslední říjnový den byl v Praze největší celebritou mezinárodní konference s názvem Energetické trendy v ČR a EU. Do České republiky ho ovšem přilákal hlavně byznys. Je čestným předsedou společného podniku Czech Venti, v němž zastupuje britskou BAE Systems, která v rámci offsetových programů připravuje financování obřího projektu na výstavbu větrných elektráren na hřebenech Krušných hor (EURO 6/2003).
EURO: Hrozí Evropě další podobné výpadky elektřiny, jaké nastaly letos v létě v Itálii, ve Skandinávii nebo v Londýně? WILSON: Výpadky podobného rozsahu musíme v každém případě chápat jako varování. Je dobré si čas od času připomenout, že nikdo nemůže natrvalo a stoprocentně zaručit spolehlivost dodávek elektřiny. I tak propojená síť, jako je ta evropská, neustále potřebuje investice. Otevřený evropský trh sice může riziko výpadků elektřiny zmírnit, ale nemůže odstranit veškeré slabiny společné soustavy. Mezi tyto slabiny patří například některá propojení mezi jednotlivými státy. Kromě nich ovšem bude nutné zabývat se rovněž otázkou další výstavby nových zdrojů.
EURO: Proč by měly vznikat nové elektrárny, když se říká, že Evropa má nadbytek kapacit? WILSON: Momentální nadbytek kapacit nezaručuje, že můžeme zcela vyloučit drobné nebo lokální výpadky elektřiny. Navíc se musíme stále víc zajímat o to, jaké zdroje energie máme k dispozici. Jejich kapacitu bychom neměli posuzovat jen na základě statistických dat, ale také podle dopadu na životní prostředí. Nemůžeme tvrdit, že máme do budoucna dostatek instalovaných zdrojů, a počítat s tím, že v případě nutnosti znovu oživíme vysloužilé uhelné elektrárny.
EURO: Kdo by měl rozhodovat o výstavbě nových elektráren? WILSON: V zemích, které mají liberalizovaný trh stejně jako Velká Británie nebo Česko, musí hrát hlavní roli regulátor. Pokud dovolí, aby se na otevřeném konkurenčním trhu trvale udržovaly nízké ceny energií, nenajdou se žádní investoři, kteří by byli ochotní budovat nové kapacity. Příkladem může být právě Británie, kde dnes nemáme dost nových projektů, aby včas nahradily elektrárny, které se budou odstavovat.
EURO: Není snižování cen elektřiny hlavní výhodou liberalizovaného trhu? WILSON: Politice snižování cen za každou cenu nejsem osobně vůbec nakloněný. Levná elektřina se sice líbí odběratelům, ale pokud zabrzdí potřebné investice, je to i pro ně krátkozraký a krátkodobý zisk.
EURO: Jakou roli by měla hrát Evropská unie? WILSON: Pokud máme propojenou soustavu a chceme do budoucna udržet její stabilitu a spolehlivost dodávek elektřiny, je Evropská komise určitě rozhodujícím hráčem. Rada ministrů, v níž jsou zastoupeny všechny členské země, už nastavila mantinely nejen pro jednotný trh s elektřinou, ale má rovněž harmonogram otevírání trhu s plynem. Dalším závazným a společným dokumentem je Evropská direktiva o obnovitelných zdrojích energie.
EURO: Bude Británie schopná splnit požadavky této direktivy? WILSON: Bude to velmi obtížné, protože se zavázala, že bude do roku 2010 vyrábět nejméně deset procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jestliže má tento závazek splnit, měli bychom v příštích sedmi letech každoročně otevírat minimálně tolik nových ekologických zdrojů, jako máme dnes.
EURO: Jaký je váš názor na jadernou energii? WILSON: Vím, že je to politicky nepopulární, ale osobně se domnívám, že bez jaderné energie nebude Británie schopná splnit své závazky, které se týkají snížení emisí skleníkových plynů. Případný útlum jaderné energetiky bych proto považoval za stejnou chybu, jakou Británie udělala před lety, když zahodila jedinečnou příležitost, kterou měla u větrných elektráren.
EURO: Znamená to změnu energetické politiky? WILSON: Oproti minulému století je ta změna naprosto zásadní. Energetická politika se dříve vždy opírala jen o dva základní cíle: dostupnost zdrojů a zajištění spolehlivosti dodávek energie. V nově formulované koncepci, takzvané Bílé knize, která vznikla loni, se poprvé objevila další priorita – snížení uhlíkových emisí pro zastavení globálních klimatických změn.
EURO: Co bylo chybou ohledně větrných elektráren? WILSON: Británie měla během minulého století vždy dostatek energetických zdrojů, hlavně uhlí, ale i plynu a ropy. Zhruba před dvaceti lety stála také na špičce rozvoje využívání větrné energie. Tento technologický náskok však nevyužila a dnes ztrácí za jinými zeměmi, například Dánskem.
EURO: Jsou Britové připravení na to, že za čistou elektřinu zaplatí víc než za energii z klasických elektráren? WILSON: Určitě ano, protože i veřejné mínění se mění. Lidé si stále více uvědomují nebezpečí globálního oteplování a změny klimatu. Výměna za čisté zdroje navíc neprobíhá ve skocích, které by cenu náhle a velmi výrazně zvedly. Otázku také můžeme obrátit a ptát se, zda lidé budou ochotní v budoucnu zaplatit obrovské náklady spojené se znečištěním životního prostředí.
EURO: Jak jste spokojený s projektem Větrného parku Chomutov? WILSON: Vybraná lokalita je pro uplatnění větrné energie mimořádně vhodná. Domnívám se, že projekt je přímo ideální pro financování v rámci offsetových programů a České republice přinese i jiné výhody. Již zmíněné Dánsko, které s větrnou energií začalo už v polovině osmdesátých let, dnes například v tomto průmyslu zaměstnává na patnáct tisíc lidí. Větrný park Chomutov bude největším projektem v postkomunistických zemích, a proto může být dobrou základnou pro využití tohoto typu energie také v dalších zemích. (Projekt počítá s výstavbou 180 osmdesátimetrových stojanů pro větrné elektrárny, které vyrostou na hřebenech Krušných hor. Připravuje se už dva roky, zahájení výstavby je plánováno na příští rok a náklady přesáhnou dvanáct miliard korun. Investorem je firma Czech Venti, společný podnik české Proventi a britské Virtual Utility. – pozn. red.)
EURO: Nebude offsetové financování ohrožené, pokud Česko nevybere firmu BAE Systems pro připravované dodávky armádních stíhaček? WILSON: Podpora projektu větrného parku v Krušných horách není závislá na ostatních aktivitách BAE Systems. Firma má ve světě kolem sto tisíc zaměstnanců a sama spotřebovává obrovské množství energie. Využití obnovitelných zdrojů považuje za jednu ze svých priorit, o čemž svědčí i to, že z nich bere deset procent své spotřeby.
EURO: Co by mohlo projekt větrných elektráren ohrozit? WILSON: Nebezpečí vidím v míře jistoty pro investory. Ta zatím není v Česku dostatečná, i když věřím, že ji zajistí nový zákon o obnovitelných zdrojích (Zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů je připraven k projednání ve vládě a platit by měl od května 2004 - pozn. red.). Nejen pro Českou republiku platí, že se ekologické elektrárny nebudou stavět, pokud investoři nebudou mít garantovanou cenu za vyrobenou energii, a to po dostatečně dlouhou dobu, aby se jim tyto investice vrátily.
Brian Wilson (54) je dlouholetým členem Britského parlamentu. V posledních šesti letech zastával celkem pět ministerských postů. Ministrem energetiky byl od roku 2001 až do června 2003, kdy na tento post rezignoval z rodinných důvodů. Premiér Tony Blair mu po odchodu z vlády nabídl funkci „zvláštního zmocněnce pro obchod se zaměřením na energetiku“. V této pozici Wilson spolupracuje s privátním sektorem a očekává se od něj, že podpoří investice britských firem v zahraničí. Od začátku letošního roku radí také britské královně - ve funkci s názvem Privy Councillor pro ni zajišťuje komunikaci s vládou.
