Bankovnictví a finanční trhy
Ty tam jsou časy, kdy studenti ekonomických věd sháněli útlá a předražená skripta, aby získali alespoň nějaký studijní materiál dotýkající se tržní či pseudotržní ekonomiky. Dnešní učebnice zahrnují vyčerpávající přehled všeho základního – a někdy i aktuálního – co lze k danému tématu napsat. To také platí o již třetím vydání Peněžní ekonomie a bankovnictví. Kniha má přes šest set stran a tento údaj poměrně dobře charakterizuje, v čem spočívá její hodnota. Autoři pojali obsah skutečně ze široka a jen výčet hlavních kapitol by mohl částečně nahradit celou recenzi. Začíná se definicí peněz a vším, co je s nimi spojeno – emisemi, agregáty či rovnováhou na trhu. Následuje úroková míra, včetně exkurze do teorií, a po ní přichází jeden ze základních útvarů – finanční systém, investiční nástroje, úvěry a cenné papíry. Na rozdíl od starších textů vyniká publikace přehledností. Zatímco v dobách bývalých bylo zvykem nacpat studentům do hlav nejprve teorie a potom teprve ukázat, jak věci fungují v praxi, autoři Peněžní ekonomie a bankovnictví postupují opačně. Logicky nejprve seznamují čtenáře s praktickými nástroji, dostupnými na peněžním trhu, a teprve potom jej obtěžují centrálním bankovnictvím a teoriemi i praxí měnové politiky. Právě snaha o praktičnost a aktuálnost je předností i kamenem úrazu zároveň. Autoři například poukazují na stoupající popularitu vzájemných fondů v České republice. Samozřejmě se dovolávají popularity fondů peněžního trhu (str. 185). To je naprosto správná informace, vezmeme–li v úvahu, že poslední používaná data pocházejí z konce roku 1999. Dnes je ale situace jiná. Autoři ji samozřejmě nemohli predikovat. Nicméně – jednou už se pustili do českého trhu, a tak by asi stálo za úvahu doplnit fakta upozorněním na zdroje tendencí a možnosti budoucích změn v investičním chování fyzických osob. Nebo alespoň připomenout výjimečné a neopakovatelné (doufejme, že hyperinflace ani další měnová krize nás nečekají) výnosy peněžního trhu v době, kdy zájem o fondy vznikal. Balancování mezi potřebou popsat současnou realitu a zároveň vytvořit nadčasovou učebnici je velice obtížné. Přesto lze považovat za správné, že se text zabývá historií české privatizace a jejím vlivem na kolektivní investování. Lze se dokonce domnívat, že hlubší pohled na tento vývoj by pomohl ještě lépe pochopit principy fungování fondů v zahraničí a příčiny jejich stále ještě malého využívání v ekonomice české. Podobný problém s aktuálností vzniká i u fondů penzijních. Současný systém je popsán dobře a vyčerpávajícím způsobem. Čtenář by ale asi měl být seznámen i s úvahami o penzijní reformě. S ní souvisí nejen případné povinné připojištění, které momentálně není tak aktuální, ale také třeba úvahy o dalších změnách parametrů celého systému. Především pokud jde o případné zrušení jednorázových odbytných a parametrů pro čerpání dávek. Je tak trochu nesymetrické, jestliže u klasických fondů nabízí kniha pohled do historie podkopávající současnost, zatímco u penzí úzká místa systému už tolik vidět nejsou. To jsou ale jen dílčí výtky, uvědomíme–li si rozsah a záběr učebnice. Z klasických teorií finančního trhu v ní nechybí nic podstatného – namátkou připomeňme výpočet reálné ceny akcie ve vztahu k úrokové míře či populární model IS–LM–BP týkající se účinnosti měnové politiky. Analyzuje totiž vztahy mezi domácí úrokovou mírou a hrubým domácím produktem – oblíbené to rétorické téma ODS. V kapitole o centrální bance se autoři nebojí hovořit také o argumentech proti regulaci této sféry, což je věc u nás dostupná leda tak na konferencích ekonomické společnosti. „Z důvodu nejistoty ohledně budoucích bankovních pravidel dochází k růstu nestability v bankovní sféře, uvádí se jako příklad jedné z potenciálních výhrad vůči dozoru (str. 397). Vedle výčtu základních pravidel fungování peněžních a kapitálových trhů, výčtu bankovních produktů nebo přehledného pohledu na portfolio banky se text zabývá poměrně obšírně i centrálním bankovnictvím, měnovou politikou a mezinárodními financemi. V zásadě jde vždy jen o základy, ale sepsané maximálně komplexně a přehledně.
Revenda, Zbyněk - Mandel, Martin - Kodera, Jan - Musílek, Petr - Dvořák, Petr - Brada, Jaroslav: Peněžní ekonomie a bankovnictví. Management Press. Praha 2000. 3. vydání. 634 stran, cena neuvedena.
