Náměstek ministra financí chystá revoluci
Ladislav Zelinka (45) Vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Po ukončení studií postupně pracoval jako hlavní kontrolor Ústavu národního zdraví hlavního města Prahy, vedoucí referent Výboru lidové kontroly ČSSR a vedoucí oddělení statistiky financí Federálního statistického úřadu. Od roku 1991 je auditorem a soudním znalcem z oboru účetnictví, společníkem auditorské firmy HZ Praha (do roku 1999) a působil jako likvidátor firem Pragoinvest, Investa a AB Banka. Od roku 1985 vyučuje na Vysoké škole ekonomické v Praze. Hovoří anglicky, německy, rusky a před lety prý ovládal dobře i polštinu. Funkci náměstka ministra financí vykonává od 3. dubna 2000. Zasedá v dozorčích radách Konsolidační banky a ČEZ, je předsedou představenstva České exportní banky a Exportní garanční a pojišťovací společnosti. Je ženatý a má dvě děti. Jeho největší zálibou je zahrádkaření a výroba vín téměř z čehokoli.
EURO: Říká se, že české účetnictví je k ničemu, v podnicích slouží pouze k uspokojení finančních úřadů a k řízení firmy je nedostačující. Jaký je váš názor? ZELINKA: Slovo účetnictví používáme v singuláru, ale ono je jich více. Neštěstí naší úpravy je v tom, že jsme se léta snažili udržet unitární zákon o účetnictví. Máme jeden zákon, který upravuje všechna různá účetnictví, která jsou pak rozlišena teprve v podzákonných normách. Jenže každý typ účetnictví má jinou cílovou orientaci. Je vymyšlen pro jiný účel. Na jednom pólu je účetnictví státu, to, co je vymyšleno pro státní rozpočet a veřejné rozpočty. Na druhém pólu je účetnictví podnikatelských subjektů, které obchodují se svými akciemi na burzách. A mezi těmito póly je škála typů účetnictví.Účetnictví státního rozpočtu má mapovat toky rozpočtových peněz, a ne dávat „věrný a pravdivý obraz , jak je požadováno v podnicích. Pro tyto účely dosud existuje v řadě zemí takzvané kamerální účetnictví, které vzdalo veškeré pokusy o věrné a pravdivé obrazy a čistě sleduje hospodárnost nakládání s rozpočtovými prostředky. Naopak u podnikatelských subjektů musíte mít účetnictví pravdivé a věrné. Takové, které informuje věřitele a současné i budoucí akcionáře o tom, jak si podnik stojí z hlediska jejich půjčky či investice. Mezi tím jsou různé mezistupně. Například účtování nadace. Ta musí na jedné straně ukázat, jak hospodárně nakládá se svěřenými prostředky, a na druhé straně musí i předvést, jak si na tom stojí. Jiné účtovaní je zase třeba v malých církvích nebo ve fanklubu skupiny Olympic. Tohle všechno jsme se dosud snažili napasovat do jednoho futrálu. Takže máme univerzální účetnictví, které neuspokojí nikoho. EURO: Co s tím chcete dělat? ZELINKA: Zahájili jsme určité reformy, kterými chceme účetnictví rozvolňovat. Buď to ten unitární zákon unese, nebo se roztrhne na několik zvláštních norem. Bude třeba zvláštní zákon pro státní sféru a zvláštní pro podnikatelské subjekty. Druhým rozměrem je rozměr daňový. U nás finanční úřady daní výsledek z účetnictví plus minus odečitatelné a přičitatelné položky. Důsledkem je, že pokud chceme jakkoli měnit účetnictví, musíme to předjednat s daňaři, ti si musí namodelovat, co jim to udělá s výnosy daní. Když zjistí, že by to dělalo paseku, tak nejprve musí opravit své daňové předpisy a potom teprve můžeme měnit účetní postupy. To je neuvěřitelně neoperativní. Nejsme potom schopni reagovat na měnící se podmínky. Nehledě na to, že daňaři samozřejmě tlačí účtaře, aby jim svými předpisy výběr daní příliš nekomplikovali. Tím se i posouvá funkce účetnictví. Není potom vedeno objektivně s cílem poskytnout ten věrný a pravdivý obraz, ale slouží k výběru daně. Často se plive na naše účetnictví, že je nesrovnatelné. Ale co do metodiky, terminologie v něm tak mnoho odlišností oproti zahraničí není. Jenže vliv daní a vliv unifikace ho silně devalvuje. EURO: Pracují na změnách pouze úředníci ministerstva financí? ZELINKA: Ustanovili jsme komisi pro reformu účetnictví. Pozvali jsme do ní zástupce uživatelů účetnictví, tedy lidi z Hospodářské komory, Svazu měst a obcí, z odborů, Bankovní asociace a dalších organizací. Potom jsou tam zastoupeny profesní organizace, jako například Svaz účetních, Komora auditorů, Komora daňových poradců, tedy „poskytovatelé účetnictví. Jsou tam i regulátoři – Komise pro cenné papíry, burza, ministerští regulátoři. EURO: Reforma by měla asi směřovat k odstranění antagonismu mezi účtaři a daňaři. Je to i váš názor? ZELINKA: Kromě toho, co jsme již řekli o osamostatňování jednotlivých typů účetnictví, hodláme při naší reformě zcela oddělit účetnictví od daně z příjmů. Třetí částí reformy je přijetí mezinárodních účetních standardů.Implementace IAS (International Accounting Standards) se bude týkat jen segmentu veřejně obchodovaných společností. Ty nepovedou účetnictví podle našich předpisů, ale v zákoně bude věta, že povinnost vést účetnictví na základě tohoto zákona může být splněna tím, že účetnictví je vedeno podle mezinárodně uznaných účetních standardů. Co jsou tyto standardy, pak upřesní vyhláška ministerstva financí. To ale znamená, že změny v účetnictví budou probíhat podle rozhodnutí interpretačního orgánu IAS. Takové rozhodnutí ovšem může zásadním způsobem ovlivnit hospodářský výsledek v průběhu roku a rozkolísat daně. To lze těžko připustit. Proto musíme oddělit daně od účetnictví. Daňaři musejí říci, co je daňový příjem, co výdaj příjem snižující a co je daňový základ. Je jasné, že to musí platit pro firmy používající IAS. Jenže vlastně neexistuje důvod, proč by to nemělo platit i pro ostatní. Oddělení účetnictví od daní proto bude něco jako vynález parního stroje. Je to velká kvalitativní změna, která se dotkne každého. Zejména jednoduše účtujících podnikatelů. Ti dnes daně příliš neplatí, mají stále ztrátu a my jim nyní řekneme: Veďte si účetnictví, jaké chcete, ale daně budete platit podle tohoto předpisu. To jistě vyvolá značný odpor. A má to i další důsledky. Nyní, když jsem samostatně hospodařícím auditorem a rozhodnu se jít na kurs němčiny, tak si náklady odečtu. Když budu zaměstnaným auditorem, tak to buď zaplatí zaměstnavatel a on si to odečte, nebo to platím z čistého. Tahle norma vymezující základ daně si vynutí, aby byla aplikována na všechny. Není důvod, proč by zaměstnanci měli být diskriminováni. EURO: Jak to chcete technicky provést? ZELINKA: Když jsme dospěli k nutnosti oddělit daně od účetnictví, všichni se začali bát, že budou muset vést dvě evidence. Jednu pro daně a druhou pro burzu a investory. Je to ale strašně jednoduché. U nákladů, výnosů a operací s vlastními zdroji zavedeme povinně analytické účty. Budete mít například účet finančních nákladů a pod ním budou dva analytické účty. Jeden pro finanční náklady daňové a druhý pro finanční náklady nedaňové. U výnosů to bude to samé. Tím, že to rozdvojíme, budeme zjišťovat základ daně bez mezikroků. Nyní vezmeme výnosy, odečteme náklady a dostaneme hospodářský výsledek, k němu přičteme daňově neuznatelné náklady, odečteme nedaňové výnosy, dále přičteme přičitatelné a odečteme odečitatelné mimoúčetní položky a máme daňový základ. V novém systému budeme rovnou daňově uznatelné výnosy krátit o daňově uznatelné náklady. Rozdíl mezi nimi (korigovaný o mimoúčetní přičitatelné a odečitatelné položky) pak bude daňovým základem. To je softwarově velmi jednoduché a snadno se to kontroluje finančním úřadům. Mimochodem, jde o originální řešení i mezinárodně a obávám se, že snad budeme první, kdo se o tento typ řešení pokusí. EURO: Můžete konkretizovat další změny? ZELINKA: Veřejně obchodované společnosti vyřeší implementace IAS. Hranice uplatnění těchto standardů však nebude tvrdá. Povinně to bude platit pro všechny, kdo emitují akcie a obligace. Potom je skupina firem, které by v budoucnu na burzu teprve chtěly. Těm nebudeme bránit, ale ani jim to nařizovat. Menší firmy, které nepočítají s tím, že by se v budoucnu pokoušely získat peníze na kapitálovém trhu, se mohou řídit podle českých národních standardů. Ty však nebudou náhradou mezinárodních norem, ale spíše něco jako pidgin english. Je jasné, že pekař z Chlumce nemusí účtovat o finančních derivátech a ani nebude rozlišovat kmín k okamžité spotřebě a kmín na příští měsíc. Tyto standardy nahradí to, čemu dnes říkáme Postupy účtování pro podnikatele. Ty jsou vydávány jako směrnice ministerstva financí. Jenže standard je proto standard, aby byl průběžně měnitelný. To máte jako v medicíně. Není vyhláška, jak léčit žlučník. Máte uzákoněné, že lékař je povinen postupovat s náležitou péčí a podle nejnovějších poznatků vědy. To znamená, že v odborném časopise se zveřejní, že žlučník se dá léčit tak a tak, a v tom okamžiku se to stává součástí toho, co musí lékař používat. V případě národních standardů to bude podobně. Nějaká komise či rada bude každé – například – dva měsíce vydávat metodická doporučení, výklady a tak dále a praxe se podle toho bude průběžně měnit. Pak jsou zde ještě menší podnikatelé. U těch chceme udělat zcela revoluční krok a říci, že nevedou žádné účetnictví. Jediné, co vedou, je evidence, kterou jim nařídí správce daně. A ten jim nařídí buď velkou evidenci, tedy něco jako dnešní jednoduché účetnictví, nebo malou pro ty, kteří sráží z příjmů jen paušál pětadvacet procent a neuplatňují daňové náklady. Vedle pak budou stát obce, nadace, státní rozpočet, spolky, církve… Pracuje komise na vytvoření předpisů pro uživatelsky přátelské účetnictví, poskytující výstupy, které jsou potřeba. Kraje a velká města budou asi mít podobné účetnictví, ale malé obce zase trochu jiné. Dosud vše bylo oktrojováno shora kvůli daním, nyní se těch dotčených můžeme ptát na jejich představy, na to, co jim má vlastně jejich účetnictví dát. EURO: Od kdy by to všechno mělo platit? ZELINKA: Velmi rychlé bude zavedení mezinárodních účetních standardů. Museli jsme čekat na dokončení autorizovaných překladů předpisů vydaných International Accounting Standard Comitee. Zde byly zatím pouze překlady použitelné maximálně pro účely výuky, ale ne pro praktické uplatnění. Nyní jsme získali autorizaci, překlady se již tisknou a brzy se budou křtít. Nyní můžeme připravit jednovětou novelu zákona o účetnictví, kterou tato pravidla zavedeme. Jenže do Parlamentu nemůžeme jít s touto novelou, dokud tam leží dřívější zamítnutá novela předložená kvůli harmonizaci s právem Evropské unie. Nyní se jí poslanci znovu zabývají, a až projde, tak přijdeme s touto naší jednou větou. Vzhledem k širokému politickému konsenzu by to mělo projít. V ten moment se ale budou muset urychleně přijmout nová daňová pravidla, aby naše změny nerozvrátily státní rozpočet. Očekáváme totiž, že na IAS přejdou firmy takového kalibru jako Škoda Auto, ČEZ, Philip Morris a podobné, jejichž váha v daních je vysoká. Vše by přitom mělo platit od příštího či přespříštího roku. Ostatní úpravy budou pomalejší. Změny v účetnictví státního rozpočtu například závisejí na spuštění Státní pokladny. Podobné je to s územními orgány státní správy a samosprávy, kde probíhají dramatické změny. Chtěl bych ale, aby letošním výstupem práce komise pro reformu byl plán legislativních prací na zhruba další tři roky, během nichž by mělo být vše dokončeno. EURO: Změny pro střední a malé podniky přijdou na řadu později? ZELINKA: Ano. Nás pálily velké korporace. Ty jsou bez mezinárodních standardů méně konkurenceschopné, obtížněji získávají na trhu financování. Proto je musíme vyřešit rychle. Potom přijde řada na další změny. EURO: Ve vaší kompetenci jsou i audity. Máte za sebou zkušenost z auditorské firmy. Jak se díváte na dnešní kritiku auditorů o všech neodhalených problémech českých bank? ZELINKA: Nejlépe to asi vystihuje ve svých kritikách vůči auditorům Alan Greenspan. To, co se odehrálo u nás, začalo celosvětově po mexické krizi. Mexiko vydávalo spoustu obligací a dalších cenných papírů a americké penzijní i další fondy do nich umisťovaly peníze, protože přinášely vysoké výnosy, a přitom byly pokládány za bezpečné. V momentě, kdy spadlo peso, všichni realizovali ztráty a zvedla se ohromná vlna kritiky – stokrát větší než zde – vůči auditorům a ratingovým společnostem. Všichni se ptali, proč ještě čtrnáct dní před krachem označovali tato aktiva za bezpečná. Začaly žaloby a soudní spory. Od té doby kritika neutichla. Greenspan ji ještě zesílil. Říkal, že auditoři žijí ve věži ze slonoviny a požadují horentní odměny, ale přitom jejich vidění je obráceno dozadu, a ne dopředu. A to v dnešním globalizovaném světě abstraktního vlastnictví nemá smysl. Je nepochybné, že auditor se dívá na hospodaření firmy zpátky. Ratingová agentura se sice snaží předpovídat schopnost hradit závazky v budoucnu, ale vychází přitom také ze současné statické situace. Auditor skutečně nepřišel na svět kvůli prognózám, ale kvůli revidování toho, co bylo. Kdysi správce vlastníkovi skládal účty. Auditor poslouchal a říkal: tohle je možné a tohle si správce vymýšlí. Funkce auditora se právě tak vyvinula u Východoindické společnosti. Takže audit je pohledem směrem dozadu, ale má to i preventivní účinek. Člověk spravující cizí majetek si je vědom toho, že následně bude zkontrolován. Proto své chování dopředu koriguje.Faktem ale zůstává, že audit nebyl stvořen k tomu, aby přesně detekoval rizika budoucnosti. Žádná disciplína neumí dobře odhadovat budoucnost. Vezměte si, jak Němci prodělali na krizi v Rusku. Předpovídat neumějí ani ratingové agentury či burzovní analytici. Otázka je, zda jsou auditoři vůbec nutní pro fungování systému. To ale není jejich subjektivní problém. To je objektivní problém. Až někdo dokáže přesně identifikovat rizika do budoucnosti, tak to i auditoři nepochybně zakomponují do své práce. EURO: A jaká je situace u nás? ZELINKA: V českých podmínkách můžeme analyzovat příčiny, proč v konkrétních případech auditoři nezjistili hloubku problému. Obecně se však i všude ve světě stává, že ke znehodnocení portfolia dochází ze dne na den. Opatrnost přitom má své meze. Kdybyste jezdil autem a neustále předpokládal, že vám do jízdní dráhy vjede někdo z vedlejší ulice, tak porušujete dopravní pravidla, protože brzdíte provoz a ohrožujete vozidla za vámi. Nelze tedy ani u auditu vyjadřovat absolutní opatrnost a říci, že všechno je riziko. Mohu vám zdůvodnit, že i hotové peníze v pokladně jsou riziko a měl byste si na ně vytvořit oprávku. To by však rozvrátilo ekonomiku. Musíte vycházet z nějakého počtu pravděpodobnosti, který je u masových jevů spočitatelný, ale u unikátních se pouštíte na tenký led. Takže výhrady jsou sice oprávněné, ale na druhou stranu se po auditorech chce, aby dělali něco, co nikdo neumí.
