PREZIDENT POTRAVINÁŘSKÉ KOMORY JAROSLAV CAMPLÍK: Čeští farmáři si velmi dobře poradili s čerpáním unijních peněz. Tvrdí to prezident Potravinářské komory Jaroslav Camplík. Zároveň v tuzemském zemědělství spatřuje možnosti dalšího růstu.
PREZIDENT POTRAVINÁŘSKÉ KOMORY JAROSLAV CAMPLÍK:
Čeští farmáři si velmi dobře poradili s čerpáním unijních peněz. Tvrdí to prezident Potravinářské komory Jaroslav Camplík. Zároveň v tuzemském zemědělství spatřuje možnosti dalšího růstu.
Většina průmyslových oborů se po vstupu Česka do Unie ocitla v tvrdším konkurenčním prostředí. Ne každý se s touto situací vypořádal. V potravinářství to však, alespoň zatím, neplatí. Bude to tak ale i nadále?
Dopady vstupu na společný trh byly daleko rychlejší, než jsme si původně představovali. Statistiky ale prokazují, že se české potravinářství se zvýšenou konkurencí důstojně vyrovnalo. Například ze Zprávy o stavu zemědělství 2005 vyplývá, že se loňský hospodářský výsledek podniků se sto a více zaměstnanci zvýšil oproti předchozímu roku o 28,2 procenta, a to díky růstu výkonů při stagnaci nákladů. Zvýšila se přitom jak výnosnost vlastního kapitálu, tak nákladová rentabilita i dynamika růstu přidané hodnoty. Tržby za prodej zboží ale klesly o 5,2 procenta.
* Myslíte si tedy, že české potravinářství má rezervy?
Domnívám se, že je především důležité do budoucna jeho potenciál udržet. A pokud budeme dobře využívat dotační podpory a dokážeme se dohodnout na rozumných cenách zemědělských surovin, je tady i prostor pro určitý růst.
* V minulosti se ale potravinářství moc velkých podpor nedočkalo.
To je pravda, nicméně z toho minima, co jsme dostali, jsme využili maximum. I když je pravda, že peněz nikdy nebylo dost.
* Komora několikrát poukazovala na skutečnost, že podpora potravinářství, především u sousedních nových členů Unie, je podstatně vyšší než v Česku.
To určitě. Jenže v okolních zemích nedokázali potravináři uvedené podpory vyčerpat tak dobře jako my. Každopádně snahou komory je, aby byly v příštích letech zachovány jak národní, tak evropské podpůrné potravinářské programy. Zatím máme příslib, že to tak bude. Především národní podpory určené na zvýšení konkurenceschopnosti bychom přitom chtěli rozšířit, a to na všechny způsoby zavádění ISO systémů a především na zavádění auditů obchodních řetězců, což je důležité hlavně pro malé a střední podniky. Audity jsou finančně nákladné, obvykle z nich navíc plynou další vícenáklady, a přitom se bez těchto auditů není možné s výrobky do obchodních sítí dostat.
* Na kolik audit pro obchodní řetězce přijde?
Pohybuje se to v průměru kolem 100 tisíc korun. Ale vzhledem k tomu, že při dodávkách do více sítí musí výrobci platit více auditů, může je to ročně vyjít třeba na 300 tisíc - a to už je pro menší firmu velký problém.
* Říkáte, že jste v minulosti podpůrné programy pro potravináře maximálně vyčerpali. Nesetkali jste se tedy s žádnými problémy?
Problémy samozřejmě byly, a velké. Jednoznačně největší byl především samotný přístup k těmto programům, hlavně kvůli hodnocení žadatelů o podpory, což platí především pro ministerstvo průmyslu a obchodu. Proto usilujeme v rámci tohoto ministerstva o vznik odborné Komise pro potravinářství. Jde o to, aby byly zejména inovační programy, které se pochopitelně v jednotlivých potravinářských oblastech značně liší, posuzovány se znalostí věci a objektivně. V tom vidíme velké rezervy. Byli bychom také rádi, aby státní aparát hledal všechny možnosti, jak navrhované projekty realizovat, a ne možnosti, proč projekt zamítnout. Problém je též v komunikaci. S žadateli o podporu neprobíhají žádné konzultace. Přitom přece není problém do podniku zavolat, upozornit na nutné úpravy, požadovat vysvětlení případných sporných údajů a tak dále. V praxi se ale projekt zamítne, žadatel je z podpor vyřazen a pokud se přihlásí do dalších programů, není známo, zdali ještě na něj budou peníze.
* Jakou podporu mohou podle vás čekat tuzemští potravináři v příštích letech?
Podle našich informací a dosavadních jednání by se měl dosavadní objem podpor našeho potravinářství výrazně zvýšit. Jestliže byly v posledních letech potravinářské podpory z operačních programů na úrovni zhruba 150 milionů korun ročně, od příštího roku by měly dosáhnout částky 500 milionů ročně. Pokud by v rámci EAFRD (příprava národních programovacích dokumentů pro Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, pozn. red.) činila národní podpora 250 milionů, tak bychom se mohli dostat zhruba na tři čtvrtě miliardy korun ročně. A to už by mohlo našemu potravinářství skutečně pomoci. Ve hře je ještě podpora z ministerstva průmyslu a obchodu. Nárůst by tedy měl být výrazný. Jenže peníze nejsou všechno. Naším největším problémem jsou především legislativní komplikace.
* Například?
Například na domácí scéně znovuotevřená otázka rozdílných sazeb DPH na potraviny. Pro nás je to naprosto nepřijatelné. Z informací, které máme k dispozici, je kromě toho patrné, že návrh na daňové zvýhodnění některých potravin nemá logiku. Podle mne ten, kdo návrh zpracoval, o potravinách vůbec nic nevěděl. Jestliže má být například pšeničná mouka v nižší daňové sazbě a všechny ostatní ve vyšší, tak bude třeba žitný chléb dražší než klasický bílý, což asi nepřivítají dietologové. Daňově zvýhodněny by měly být například přírodní minerální vody. To ale znamená, že ve vyšší sazbě by měla být kojenecká nebo obyčejná pitná voda. A tak dále. Systém nejednotné sazby DPH samozřejmě vytváří prostor pro výrobní, zájmová a komoditní lobby, prostor pro korupci, a tak bychom mohli pokračovat.
* O rozdílném zdanění potravin ale uvažuje i sama Unie - takzvané nezdravé potraviny by měly být daňově znevýhodněny. Jaká je v tomto směru aktuální situace?
Na toto téma se připravuje unijní summit v Turecku. Návrh, který tam má být přednesen, se ale tají, takže jej nemáme k dispozici. Původně se hovořilo o jiném zdanění potravin s vyšším obsahem cukru, tuku nebo soli, podle některých hlasů by se zase měly platit daně z kalorií. Upřímně řečeno, v praxi si to nedovedu představit. Navíc to může být naprosto kontraproduktivní. Například v řadě rozvojových zemí je zvýšená konzumace soli, cukru či tuku dokonce žádoucí.
* Evropská byrokracie nicméně připravuje pro potravináře i jiné povinnosti, většinou ve jménu ochrany spotřebitele, například povinně uváděné nutriční hodnoty potravin.
Tato povinnost bude mít podle nás negativní dopad především na ekonomiku menších a středních podniků. Potravináři řešili tento problém v rámci evropské konfederace výrobců potravin. Tam jsme se dohodli, i když bez žádného velkého nadšení, přijmout tento princip jako nutnost. Byly totiž dvě možnosti - buď se dohodnout, že potravináři tuto povinnost odmítají, a riskovat, že nařízení o nutričních hodnotách vypracuje sama Evropská komise, nebo přijmout samoregulační mechanismus stanovující, jak by mělo nutriční značení vypadat.
* Další změnou by měla být dokladovatelná zdravotní tvrzení.
Na těch se teprve pracuje. V Česku připravuje seznam povolených tvrzení ministerstvo zemědělství s tím, že na obalech výrobků bude možné uvádět jen to, co bude vědecky dokázáno. Samozřejmě, i tohle bude pro výrobce další komplikace. Fakt je, že kdyby měla potravinářská legislativa takhle dále pokračovat, dočkáme se nakonec toho, že ke každému potravinářskému výrobku bude spotřebitel dostávat příbalový leták. Na něm budou uvedeny všechny povinné údaje, které nařídí různé předpisy.
* Vidím, že příznivcem nových nařízení nejste.
Jsem přesvědčen, že tohle vše jsou bariéry, které potravinářské podniky zatěžují, samotnou produkci zdražují a zejména menším firmám komplikují ekonomickou situaci. Informace se navíc při postupujícím vědeckém poznání neustále mění, takže nápisy na potravinách mohou nakonec spotřebitele spíše zmást. Podle názoru Potravinářské komory by se proto měla unijní legislativa v této oblasti výrazně zjednodušit tak, že na výrobcích bude například pět nejdůležitějších závazných údajů, a někde jinde budou další podrobné informace. Například v rámci čárových kódů, zjistitelných na čtečkách pokladen obchodních řetězců, na internetových stránkách výrobců potravinářského zboží, naší komory, ministerstva zemědělství. A pro případy, že někteří spotřebitelé nebudou mít přístup na internet, by byly potřebné údaje k dispozici v písemné podobě přímo v obchodech, případně by je výrobci zájemcům o ně mohli zaslat. Zejména menším obchodům by přitom měla příslušná čtecí zařízení dotovat Evropská unie. To je podle mne jediná cesta, jak tento problém do budoucna řešit.
* Podle toho, jak to líčíte, to vypadá, že veškerá možná zvýšená podpora potravinářství padne na byrokracii.
To je do jisté míry pravda. A určitě je pravda to, že rozvoji nejen českého, ale i celého evropského potravinářství brání stále se komplikující zákony ze všeho nejvíc. Samozřejmě že jsou informace pro spotřebitele, v jehož jménu se všechno dělá, velmi důležité. Vše ale musí začít osvětou. Když bude třeba spotřebitel určitý výrobek na základě všech zdravotních a jiných informací o něm považovat za vynikající a bude jej díky tomu konzumovat v nadměrném množství, může to pro něj znamenat komplikace. Přitom z pohledu legislativy bude vše dodrženo.
* Existují nějaké analýzy, o kolik může evropská legislativa zdražovat a tedy znevýhodňovat evropskou potravinářskou produkci?
Zatím se o to podle mých informací nikdo nepokusil. To je zřejmě velká škoda.
Ing. JAROSLAV CAMPLÍK
Narodil se 3. června 1942 v Praze. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou, obor zahraniční obchod. Od roku 1991 byl po dobu šesti let generálním ředitelem Čokoládoven Modřany, poté místopředsedou dozorčích rad společností Nestlé a Opavia. Pátým rokem je prezidentem Potravinářské komory, předtím působil jako viceprezident Agrární komory. Kromě toho je prezidentem Čárového kódu ČR.
