Kapitola 224
Nerozmatlávejte Mikeše! * Paskudňak v Hollywoodu? * Ještě jednou Kocáb
Nerozmatlávejte Mikeše
!
Inkriminovaný subjekt z nesmyslně medializované Ladovy pohádky by asi měl být politicky korektně – a s ohledem na ochranu citlivých údajů – jmenován zvířetem „k“, které slyší na jméno „M“. Jinak by mohli mít pošahanou pověst kocouři a Mikešové obecně.
Jeden významný český literát přednášející na amerických univerzitách reagoval na jednu vyvedenou anekdotu výtkou, že v USA by nebyla považována za politicky korektní. Na dotaz, zda zná nějakou opravdu vtipnou a přitom politicky zcela korektní anekdotu, se odmlčel a mlčí dodnes. Asi ho přešel humor.
Dle Evropského soudu pro lidská práva se svoboda projevu jako taková vztahuje nejen na „informace“ nebo „myšlenky“ příznivě přijímané či považované za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují. Tak tomu chce pluralita, tolerance a duch otevřenosti, bez nichž není demokratické společnosti. Česky řečeno, lidé nesmějí být příliš cimprlich. V opačném případě hrozí lustračně korektní šílenství proniknout do knihoven. Budou se zakazovat, či dokonce pálit knihy Jana Nerudy, protože neměl vždy a za všech okolností rád všechny židy? Bude Karel Havlíček považován za antisemitu, protože štengroval jednoho židovského hospodského? Nebude nakonec za antisemitu prohlášen básník Egon Bondy, protože si kdysi ve Staré Říši, v níž mu současný předseda Federace židovských obcí Jiří Daníček poskytl útočiště, v jeho rituálním hrníčku ohřál buřta?
Paskudňak v Hollywoodu?
Obyvatelé Los Angeles usilují o záchranu proslulého nápisu Hollywood. Ten je na pozemku, který před deseti lety za 1,7 milionu dolarů koupila nějaká developerská společnost. Nedávno ohlásila, že nápis odstraní a začne tam budovat luxusní domy. Proto vznikla veřejná sbírka na odkup tohoto pozemku. Majitelé za něj za této situace požadují 12,5 milionu dolarů – „pouhou“ polovinu původně požadované částky.
Těžko se však zbavit podezření, že třeba někdo ani nechtěl stavět, a přesto vydělat peníze. Pak stačilo mediálně spustit hysterii, že bez onoho nápisu by to nebyl onen starý Hollywood, a uspořádat sbírku na jeho záchranu. Legrace by byla, kdyby za developery i sbírkou byl stejný paskudňak!
Co – nebo kdo – je paskudňak? Tak třeba pan Cimerman. Zašel jednou za panem Blumem.
„Smutná historie, věřit se tomu nechce. Vdova, tři malé děti, dluží pět set za nájem – a nezaplatí-li do neděle, bude vystěhována na ulici!“ „Hrozné,“ děl Blum, „musí se pro to něco udělat. Tady máte za mne padesátku na dlužný nájem.“
„Děkuji vám, pane Blum.“
„A já vám, pane Cimerman, že se tak staráte. Vy jste z příbuzenstva?“
„Ne, to nejsem.“
„A že se tak staráte o případ?“
„Jsem majitelem domu.“
Ještě jednou Kocáb
Ministr pro lidská práva Michael Kocáb rezignoval. Jeho agendu převezme na post vládního zmocněnce pro lidská práva nově jmenovaný Michael Kocáb. Funkci začne vykonávat, jen co si s odcházejícím ministrem předají úřad. Nový zmocněnec by mohl ještě vyjádřit pevné přesvědčení, že odcházející ministr pro lidská práva mu nebude dělat žádné problémy a obstrukce, i když nejdříve rezignovat chtěl, a pak nechtěl. Připomněl tím filmovou hlášku Jindřicha Plachty: neříkám tak ani tak, kdo se ve mně vyzná.
Ještě před týdnem byl vládním zmocněncem pro lidská práva Kocábův dlouholetý přítel Jan Litomiský. Ten samozřejmě promine, když se kácí les. Ostatně ani nějak zvlášť neprotestoval. Je to totiž jeden z nejtvrdších týpků, kteří byli v disentu. Toto je pro něho jen „brnkačka“ proti tomu, když byl v osmdesátých letech nejprve tři roky v kriminále a potom se musel dva roky jezdit hlásit z Vyskytné do Pelhřimova na fízlárnu. Ochranný dohled této tortuře říkali. Jan Litomiský tam musel jezdit osmkrát týdně. V neděli dvakrát, aby nemohl do kostela. Magor Jirous o něm napsal jednu ze svých nejsilnějších básní: Jan Litomiský, ruchadlo boží. O Kocábovi by někdo mohl analogicky pouze napsat: Kocáb, ruchadlo lidských práv.
