Řemeslníci mohou absolvovat mistrovské zkoušky
Po léta mohli zákazníci jen doufat, že řemeslníci, které si objednali, svému oboru skutečně rozumí a jejich „zlaté české ručičky“ nenapáchají více škody než užitku. Blýská se na lepší časy. Stále častěji totiž bude k mání skutečný řemeslnický mistr.
Do České republiky se vracejí mistrovské zkoušky, které ze školství vymýtil před padesáti lety nástup komunistů k moci. Od února letošního roku se naplno rozběhne projekt profesního vzdělávání řemeslníků v pěti oborech: elektro slaboproud i silnoproud, telekomunikace, chemické praní a čištění a vodoinstalatér-topenář. V říjnu přibudou další obory. Dvanáct instalatérských odborníků, kteří úspěšně zvládli pilotní kurs, získalo mistrovské listy již loni v listopadu.
Těžká cesta mistrů.
„Ve čtyřech semestrech absolvovali dvanáct set hodin výuky,“ přibližuje rozsah kursu instalatérů Jana Chárová, ředitelka sekce vzdělávání Hospodářské komory České republiky (HKČR). Studium začalo v říjnu 1999 dálkovou formou, pátky a soboty trávili studenti týden co týden na přednáškách. Pilotní kurs nebyl snadný ani pro učitele, a to zejména vzhledem ke struktuře studentů. Jejich stáří se pohybovalo od dvaadvaceti do čtyřiapadesáti let, všichni měli ve svém oboru výuční listy, někteří i maturitu. Zatímco starým praktikům s praxí dělaly problémy spíše teoretické předměty, mladší generace se více zapotila při prokazování řemeslné zdatnosti. Kursu se zúčastnilo sedm podnikalů a pět mistrů odborných učilišť. Cesta k mistrovskému listu vedla přes zvládnutí devíti samostatných částí výuky (takzvaných modulů), po nichž následovala mistrovská zkouška. Ta vedle teorie řemesla a praktické zkoušky obsahovala ještě pedagogické minimum a ekonomické a právní znalosti pro vedení firmy.
Průběh zkoušek auditoval Český institut pro akreditace. Absolventi tak kromě mistrovských listů s celoživotní platností získali i mezinárodně uznávaný certifikát.
Vstupenka do Evropy.
Obnovení mistrovských titulů není jen nostalgickým návratem k prvorepublikové praxi. V zemích západní Evropy zůstává vyučený řemeslník tovaryšem a nemůže si například otevřít vlastní firmu. Chárová tvrdí, že odborníci se hlásí do mistrovských kursů i kvůli možnosti uplatnění na evropských trzích. „Už dnes mají firmy problém dostat se k zakázce v Německu nebo Rakousku, a to ještě nejsme členy Evropské unie,“ říká šéfka vzdělávání.
Mistrovský titul představuje skutečnou vstupenku do Evropy. Vyplývá to i z precedenčního rozsudku, který loni v září vydal Evropský soudní dvůr v kauze pětice východoevropanů versus britské ministerstvo vnitra. Asociační dohody Evropské unie totiž uvádějí, že obyvatelé z přidružených států mají právo usadit se v zemích unie jako živnostníci nebo zakladatelé vlastních společností za stejných podmínek, jaké mají občané členského státu. Evropské právo stanoví, že členské země unie nesmí bránit usazení východoevropanů s podnikatelskými úmysly – odmítnutí povolení k pobytu na základě národních pravidel pro přistěhovalectví napříště nemá být možné. Tato interpretace už dnes otevírá cestu českým mistrům do Evropy, zatímco v platnosti zůstávají opatření proti volnému pohybu občanů kandidátských zemí, která neumožňují Čechům nechat se v unii zaměstnat.
Ochrana zákazníka.
Mezinárodní certifikát ale neotevírá mistrům jen evropské brány. Je skutečnou konkurenční výhodou: dává zákazníkovi jistotu, že se nestane obětí nějaké „fušerské“ firmy. „Mistr je pod trvalým dohledem certifikačního orgánu, zákazník si na něj může kdykoliv stěžovat a v případě vážného nedostatku hrozí mistrovi odebrání certifikátu,“ vysvětluje Jana Chárová. Certifikát navíc platí jen pět let, poté musí mistr znovu prokázat, že má přehled o nových materiálech či právních předpisech ve svém oboru.
Prokazovat odbornost mistrovským certifikátem zatím firmy nemusejí povinně, třebaže se už déle uvažuje o jeho začlenění do živnostenského zákona. Chárová uvádí, že právě proto, že novinka přináší silnou ochranu zákazníků, jsou již politici ochotnější přistoupit k příslušné novele zákona.
Změna by prospěla i samotným firmám. „Je obrovská škoda, že tato oblast profesního vzdělávání není uzákoněná. Trpí tím řemeslo a dává se tak velký prostor pro různé neduhy a fušování v oborech,“ potvrzuje mistr Bohuslav Hamrozi, majitel stejnojmenné třinecké firmy.
Zasloužilá komora.
Už počátkem devadesátých let, kdy učňovské školství spadalo pod tehdejší ministerstvo hospodářství, dospěl stát k nutnosti dalšího odborného vzdělávání. Přechodem učňů pod ministerstvo školství ale veškeré plány usnuly. Z iniciativy odborných cechů proto v roce 1997 vznikla Akademie řemesel a služeb HKČR, která mistrovské zkoušky připravila.
Místo státu tak vzdělávání financuje komora, jeho účastníci a sponzoři z řad dodavatelů. Podpora projektu je i v jejich zájmu. Řemeslníci s jejich materiály pracují profesionálně a nekazí tak firmám jméno. Luděk Pilát, vedoucí obchodního oddělení německé firmy Rehau, vysvětluje i další výhodu: „To, že účastníci kursu používají naše technologie, nás oproti konkurenci zviditelňuje u odborné veřejnosti.“
