RUDÁ KOMTESA

Rakouská novinářka v čele alternativy vůči Haiderově politice

Byla by z ní dobrá prezidentka, tvrdí její přátelé. Barbara Coudenhove–Kalergiová (67), narozená v Praze, známá novinářka a zakladatelka protirasistického hnutí Land der Menschen (Země lidí), prý soustřeďuje nejlepší rakouské vlastnosti. Je liberální a zároveň sympatizuje s levicí, je tolerantní a zároveň katolička. Vzácná směs. Návrh socialistické strany a zelených na to, aby za ně při posledních prezidentských volbách v Rakousku kandidovala, však nepřijala. „Zemřela bych, kdybych měla jít před lidi s tím, aby mě zvolili, konstatuje. “ Lidí se ale určitě nebojí. Při letošní obří únorové manifestaci ve Vídni na náměstí Ballhaus patřila k hlavním řečníkům. Na náměstí, na němž kdysi Rakušané vítali Hitlera, se sešlo na tři sta tisíc lidí. „Rozhodně jich bylo více ve srovnání s fotkou z devětatřicátého. Nikým neorganizováni přišli protestovat proti čerstvě sestavené koaliční vládě lidovců a Svobodných. Chtěli jsme ukázat, že Rakousko není nacistickou zemí, říká Barbara. Několik dní nato dala podnět k založení sociálního hnutí, jímž chce dokázat, že existují jiné cesty k řešení problémů s imigranty, než zastává Jörg Haider. „Vídeň byla vždycky mísícím hrncem národů. Vzpomeňte si jen na počátek století, kdy do Vídně přišlo hodně Čechů a Vídeňáci je nenáviděli. Stačila jedna generace k naprostému splynutí. Vídeň má velkou kapacitu vstřebávat, “ tvrdí. Už jen seznam osobností, které se staly členy hnutí, ukazuje, jakou pozornost dokázala přilákat a nakolik se Rakušané chtějí zbavit špinavé nálepky xenofobů. Kromě novinářů, umělců, učitelů, lékařů a studentů se na seznamu najdou šéfové tradičních rakouských peněžních ústavů, jako Bank Austria či Raiffeisen, nebo hlavní manažer McDonald s. Cílem hnutí Země lidí je posadit Rakušany s imigranty k jednomu stolu. „Nám nejde o imigraci samotnou, ale o jednodušší začlenění imigrantů. Napojili jsme se na současné podobné organizace. Chceme dosáhnout snadnějšího přístupu k občanství a pracovnímu povolení a zajistit, aby se cizinci mohli stát i dělnickými předáky, vyjmenovává Barbara cíle sdružení. Barbara Coudenhove–Kalergiová začala studovat sociologii, k žurnalistice se dostala – jak sama říká – řízením osudu. Pracovala v několika denících, časopisech, v rádiu a televizi. Specializovala se na země socialistického bloku. V Československu si však brzy vykoledovala razítko nežádoucí. Rakouští diváci ji proto znají spíše z reportáží z Polska osmdesátých let nebo od berlínské zdi, když se bourala. Do Prahy se vrátila na tři léta v roce 1992 jako zpravodajka rakouské televize a rozhlasu. Pochází z maďarské šlechtické rodiny žijící v Praze a mluvící německy. Její jméno je zčásti nizozemské (Coudenhove), z druhé poloviny řecké (Kalergi). Navíc babička byla Japonka. Mezi historiky má Barbařino příjmení dodnes váhu díky jejímu strýci hraběti Richardovi, který žil v Praze. Ve dvacátých letech se stal zakladatelem panevropského hnutí a napsal knihu Panevropa. Dopisoval si s prezidentem Masarykem a v roce 1938 emigroval do Švýcarska a posléze do New Yorku, kde přednášel historii. Proslul tím, že už ve dvacátých letech odhadl vývoj v Německu a druhou světovou válku. Barbara vyrůstala v Praze se svými třemi bratry, jenže v roce 1945 se otec přihlásil k tomu, že se cítí být Čechem mluvícím německy, a rodina musela republiku opustit. Odešli tehdy rovnou do Rakouska. Když Barbara mluví o tom, jak stáli namačkáni v jednom pražském tramvajovém depu a poté putovali pěšky do Rokycan do amerického tábora a bez ničeho začínali v Rakousku, nesnaží se dojmout. Prostě konstatuje. „Dokáže vždy dojít k logické analýze a přitom emoce rozhodně nepostrádá. Právě láska k jednoduchým lidem, cit pro slabší a odhození předsudků ji podle mě dovedlo k tomu, aby to hnutí založila, popisuje Georg Hoffmann–-Ostenhof, přední komentátor rakouského týdeníku Profil, který se s Barbarou přátelí už třicet let. „Investuje do toho hodně sil a času, baví se s lidmi, cestuje, dodává další z jejích dlouholetých přátel Franz Kössler, reportér rádia Osterreich 1. Každou neděli je možné Barbaru najít na mši, odpoledne většinou tráví s přáteli. Přes týden dopoledne v oblíbené kavárně pár kroků od Stephansdomu popíjí kávu, čte světový tisk a chystá témata pro své sloupky v Die Presse. „Sleduje, co se ve světě děje, a často překvapí přesným, kritickým a vyargumentovaným komentářem. Nespokojuje se s pasivním sledováním, patří mezi ty, co se nebojí vydat do ulic, dodávají Barbařini přátelé. Ve vládní straně má dost nepřátel, stejně jako v provládním bulvárním deníku Kroner Zeitung. Ten jí přišil přezdívku Rudá komtesa vzhledem k aristokratickému původu a sympatiím ke komunistům. Podobný rozpor ztělesňoval její manžel se židovskými kořeny. Byl dokonce jako horlivý reformátor před lety vyloučen z rakouské komunistické strany a organizoval setkání s československými nepohodlnými politiky Zdeňkem Mlynářem či Alexandrem Dubčekem.

Vídeň