Novela mysliveckého zákona přináší nejen nutné, ale i sporné změnyHonební společenstva mohou tvořit obce i stát, respektive národní parky či závody Povodí.Nedostatečně ochráněné zájmy vlastníků - to je základní argument odpůrců poslední novely mysliveckého zákona, kterou přijal parlament 19.
Novela mysliveckého zákona přináší nejen nutné, ale i sporné změny
Honební společenstva mohou tvořit obce i stát, respektive národní parky či závody Povodí.
Nedostatečně ochráněné zájmy vlastníků - to je základní argument odpůrců poslední novely mysliveckého zákona, kterou přijal parlament 19. února tohoto roku. Poslanecká verze, kterou zákonodárci přehlasovali verzi senátní, nicméně na druhou stranu vyřešila některé prováděcí procesy, takže úplně zbytečná patrně nebyla. Vše ale nasvědčuje tomu, že současná podoba mysliveckého zákona se ještě po vstupu do EU změní.
Filozofická změna se zatím nekoná
Základní prioritou všude v Evropě je vlastnické právo, především při nakládání s pozemky, zdůrazňují kritici všech dosud přijatých podob našeho mysliveckého zákona. Naproti tomu v ČR se například podle místopředsedy zemědělského výboru parlamentu Jaroslava Pešána „pohlíží na vlastníky jako na okrajovou záležitost“. S pozemky všeho druhu lze totiž nakládat v určitých případech bez souhlasu vlastníka, například je proti jeho vůli přičlenit do honitby. Podle Pešána, ale i podle senátní verze, je však zásadní ponechat vlastníkům možnost prohlásit některé pozemky za nehonební. To současná podoba zákona bohužel neumožňuje. Filozofie zákona tak stále vychází z pojetí zvěře jako veřejného statku, tedy z předlistopadového pojetí lidové myslivosti a velké regulační role státu. Podle ministra zemědělství Jaroslava Palase je nicméně ve světě (ne však v Evropě) obdobné pojetí obvyklé. „Například v Kanadě tvoří honitby stát a vlastníků se vůbec neptá, kde je pozemek státní a kde privátní. Stát prostě stanoví hranice honitby, podnikatel si musí koupit licenci, stát pak vypíše seznamy a počty lovené zvěře, lovci mají k dispozici nesnímatelné značky, kterými musí okamžitě po ulovení zvěř označit, musí se to statisticky vykázat, a to je celý proces. Stát z toho také kasíruje, vlastník z toho nemá ani korunu, kromě náhrad škod způsobených zvěří,“ popisuje jednu ze zahraničních verzí Palas.
Sporná změna: Jednodušší administrativa
Současná podoba mysliveckého zákona navíc podle ministra vlastníky respektuje. „Zákon naopak vlastníkům vychází vstříc, vždyť honitby nemůže tvořit nikdo jiný než vlastníci. Poslední poslanecká verze neudělala nic ve prospěch myslivců, ale naopak zjednodušila situaci vlastníkům a obcím,“ zdůrazňuje Palas. Dosavadní praxe byla totiž taková, že ke vzniku honebních společenstev byly třeba veškeré výpisy z katastru nemovitostí na každou parcelu zamýšlené honitby. „V některých případech šlo o několik tisíc parcel, každý takový výpis stojí 100 korun, takže tvorba honebního společenstva vycházela i na několik desítek tisíc korun,“ konstatoval Palas. Nyní je podle ministra třeba pouze soupis příslušných parcel a jejich mapa. Podle Pešána ale nelze „pod rouškou ekonomických výhod implantovat do zákona podmínky poškozující vlastníky“. „Například formulace v kontextu s valnou hromadou honebního společenstva, která se má konat zpravidla jednou ročně, může také znamenat, že se může konat za pět let. Vlastník se tak nemusí vůbec dozvědět především o ekonomických problémech společenstva,“ uvádí Pešán. V zákonu je navíc podle jeho názoru celá řada dalších rizikových pasáží s ohledem na kontinuální informovanost vlastníků. „Když chci na pozemcích vlastníka něco dělat, nemohu uvažovat tím směrem, že ušetřím na známkách,“ konstatuje Pešán.
Zpřesnění pravidel uznávání honiteb
Nepříliš známý důsledek přijaté verze zákona je, že poslední novela vznik honiteb vlastně skutečně umožnila. „Novela totiž umožnila jednotný výklad pojmu honební pozemek. Do té doby si to každá strana vykládala podle svého, což prakticky paralyzovalo uznávání všech honiteb, a tím zprůchodnila rozhodování státní správy myslivosti při uznávání honiteb,“ konstatoval Jan Řezáč, tiskový mluvčí státních Lesů České republiky (LČR), dominantního tuzemského vlastníka lesů. Podle Palase navíc novela umožnila tvořit honitby organizacím v působnosti státu, kromě LČR také například Pozemkovému fondu ČR, společnostem Povodí a národním parkům - všechny tyto organizace totiž vlastní pozemky a lesy.
Nejsme nebezpeční, říkají Lesy ČR
Ovládnutí honiteb či menších vlastníků velkými subjekty, například právě státním podnikem LČR, prý ale nehrozí. „Například LČR mají asi 900 vlastních honiteb, ty jsou ze 100 % tvořeny pozemky ve správě LČR, drtivou většinu z nich pronajímáme mysliveckým sdružením, na necelé stovce provozujeme myslivost ve vlastní režii. Honebních společenstev, kde má LČR majoritu, je asi třicet, takových, kde jsme v minoritě, je mnohem více, řádově několik set. Těžko tedy můžeme někoho ovládat. Navíc naše názory s menšími vlastníky lesů na počty zvěře jsou v podstatě totožné. Trochu se rozcházejí s myslivci. Ale nemůžeme ztotožňovat vlastníky a myslivce, to jsou dnes zcela jiné skupiny s poněkud odlišnými zájmy na lese,“ tvrdí Řezáč.
Účast obcí a ručení jejich majetkem
Kromě míry obhajoby vlastnických práv byla v případě honebních společenstev předmětem velké diskuze také pozice obcí. Zatímco senátní verze zakazovala obcím, jejichž podíl v honebním společenstvu by byl nižší než 51 procento, členství v těchto subjektech, parlament vstup obcí do společenstev dovolil. Podle Palase by totiž byly pozemky obcí, i kdyby nebyly členy honebních společenstev, k honitbám přičleněny. „Obce by tak nemohly uplatňovat vlastnická práva,“ uvedl Palas. Důvodem vyjmutí obcí z honebních společenstev byla přitom obava některých poslanců a senátorů, že by obce musely stejně jako další členové společenstev ručit svým majetkem za škody, které honebnímu společenstvu vzniknou, a že by tedy mohly v případě problémů společenstev přijít o obecní majetek. „My jsme ale přijali princip, že každý odpovídá za svůj majetek - i vlastníci, i obce,“ řekl Palas. Myšlenku, že by obce díky problémům honebních společenstev, v nichž budou účastné, zkrachovaly, pokládá ministr za absurdní. Naopak za velké riziko to pokládá další člen zemědělského výboru Miloslav Kučera, který se dokonce hodlá obrátit na Ústavní soud. Podstatou Kučerova podnětu by měla být kritika omezování práv vlastníků pozemků, včetně přednostního práva krmit a střílet zvěř na vlastním pozemku, a zmíněné riziko, že některé obce mohou doplácet na dluhy honebních společenstev.
Myslivci mohou svou činnost nadále provozovat také na vašich pozemcích - ať se vám to líbí, nebo ne.
FOTO: ČTK
