Návštěva německého prezidenta Joachima Gaucka v Lidicích povýšila podle českého velvyslance v Německu Rudolfa Jindráka vzájemné vztahy na novou úroveň. Na českém velvyslanectví v Berlíně se však nyní zabývají především hospodářskými a evropskými otázkami. Velvyslanec Jindrák zdůrazňuje, že je v bytostném českém zájmu zapojit se do širší diskuze o budoucí podobě Evropské unie, která je nyní vedena především z Berlína.
E15: Když se vás zeptám na česko-německé vztahy, je mi jasné, že odpovíte to, co říkají všichni čeští i němečtí politici: že jsou nejlepší v historii. Přesto nedávná návštěva německého prezidenta Joachima Gaucka ukázala, že mohou být ještě lepší. Co podle vás znamenala?
Podle mého názoru získávají naše vzájemné vztahy novou kvalitu. Samozřejmě platí, že jsou stále nejlepší v historii, ale uvedená návštěva prezidenta Gaucka je povýšila na novou úroveň. Od devadesátých let jsme pořád slyšeli od Němců: ano, my uděláme gesto vůči České republice, ale požadujeme také nějaké gesto vůči sudetským Němcům. Chyběla však potřebná úměra, kdy by bylo zřetelně řečeno, že nejprve byla válka a až potom následoval odsun.
Nyní však poprvé německý politik v nejvyšší ústavní funkci udělal ono výše zmíněné gesto a nespojoval s ním požadavek na nějaké protigesto.
E15: Na českou veřejnost zapůsobil Gauck mimořádně dobře. Jak reagovala německá veřejnost? Tedy pokud si toho vůbec všimla…
Němci si toho určitě všimli. Samozřejmě ohlas nebyl tak intenzivní, jako když Willi Brandt poklekl v roce 1970 ve varšavském ghettu. Ale německá média to vnímala dobře. S prezidentem Gauckem přijelo několik desítek novinářů. Je nutné říci, že i sudetští Němci jeho návštěvu Lidic přivítali. Samozřejmě nepřehlédli dovětek, že tématem vyhnání jako takovým se bude prezident zabývat. Ale tomu je potřeba rozumět v trochu širším kontextu. Pan prezident se už jako ředitel takzvaného Gauckova úřadu potkával s německými vyhnanci. Pokud je mi známo, plánuje v této souvislosti vnitroněmeckou debatu na téma vyhnanci.
E15: Gauck učinil své gesto ještě po boku končícího prezidenta Václava Klause. Ten byl u všeho podstatného v česko-německých vztazích – u českoněmecké deklarace z roku 1997, u vyhrocené kampaně ODS z roku 2002 i u prosazení výjimky k Lisabonské smlouvě. Je tedy podstatné, že se v Lidicích německý prezident objevil po boku Václava Klause?
V tomto případě nejde tak o konkrétní osoby, důležité je samo to gesto. Samozřejmě situaci napomohlo, že Gauck je určitým symbolem odporu v bývalé NDR, ale i pozdějšího vyšetřování komunistických zločinů.
E15: Přejděme k podstatě vaší práce. Jaký je rozdíl dělat velvyslance v Německu roku 2006, kdy evropská ekonomika běžela jako hodinky a Německo bylo hrdým Evropanem, a nyní v době krize?
Ta změna je veliká. Dnes musím padesát procent svého času trávit čtením a vymýšlením záležitostí, které se týkají právě probíhající krize. Situace není jednoduchá. Člověk pak bohužel nemá mnohdy dostatek času na bilaterální relaci, a to právě na úkor evropské agendy. Podle mého soudu jsou však i sami politici krizí velmi přetíženi. Když se kancléřka musí větší část dne věnovat otázkám řešení krize eurozóny, přirozeně jí mnohdy nezbývá čas na jiné záležitosti. Ale práce velvyslance jako taková je samozřejmě stejná, jen ty akcenty se změnily.
E15: Jak se teď cítí sami Němci v Evropě?
To je dobrá otázka. Myslím, že Německo původně nemělo nějakou zásadní ambici Evropu vést, ale bylo k tomu přinuceno vnějšími okolnostmi. V zájmu České republiky rozhodně není, aby v určování evropské politiky zůstalo Německo v Evropě osamoceno. Naším cílem by mělo být, aby debata probíhala v co možná nejširším okruhu.
E15: Jak bude podle vašeho odhadu vypadat Německo na konci příštího roku po parlamentních volbách? Má se Česká republika, potažmo Evropa, bát výrazného přepřahání v ekonomických a evropských otázkách?
Nenastane samozřejmě žádná katastrofa. Podle volebních modelů to v Německu vypadá na velkou koalici. Moc jiných možností neexistuje. Velká koalice už tady jednou byla, a to v počátku světové finanční krize, a relativně se osvědčila. Německo bude mít spíše problémy jiného druhu, například s nákladným financováním Energiewende (přechod německé energetiky k obnovitelným zdrojům – pozn. aut.). Ale ta změna nebude na konci roku 2013 ještě tak výrazná. Na budovách úřadů nebude vlát jen německá vlajka bez té evropské.
E15: Pojďme k české ekonomice. Je pro sedmnáctou spolkovou zemi, jak se občas říká České republice, problém, že Německo a Česko nenachází shodu u klíčových věcí, jako jsou fiskální pakt, bankovní unie, energetická politika? Trpí tím čeští podnikatelé?
Ne. Jsem přítomen u všech klíčových česko-německých jednání. Není prostě pravda, že by nás Německo vydíralo či nějak tlačilo ke zdi. Německo respektuje postoj české vlády, protože paní kancléřka Merkelová prostě vidí, že mnohé státy sice přijímají fiskální pakt, ale v praxi vykonávají opačnou politiku. Česká republika v tomto dělá mnohem více než některé jiné státy, které se k fiskálnímu paktu formálně zavázaly.
E15: Co v těchto podmínkách znamená pro vás dělat ekonomickou diplomacii? Jak dokážete být tou branou českého exportu do Německa?
Snažíme se. Objíždíme velké firmy, počínaje Boschem, Volkswagenem, které mají u nás značné investice, a snažíme se jim vysvětlovat aktuální evropskou i domácí politiku českého státu, tedy jaký je například náš postoj k fiskálnímu paktu či jak se bude vyvíjet oblast daňových reforem. Ale doba z počátku devadesátých let, kdy jsme přímo domlouvali konkrétní obchody, je už pryč. Spíše se nyní věnujeme rozsáhlejším tématům, jako je splavnost Labe, zaměstnávání českých pracovníků či nejnověji metanolová aféra.
Neříkám, že je to jen naše zásluha, ale v Německu nebyl zakázán prodej českého alkoholu také proto, že jsme německé straně podrobně vysvětlili, jaká opatření jsme v Česku přijali.
E15: Je nějaká oblast či sektor, kde by nyní český byznys mohl v Německu výrazněji uspět?
Celá zmíněná Energiewende je obrovská výzva. Nyní například organizujeme v Düsseldorfu seminář na téma nanotechnologie, což je v Německu velmi rozvinutý sektor. Další potenciál nabízí například kosmický průmysl. Máme u nás centrálu Galilea. V této souvislosti by se mohla do určité míry propojit výroba některých specifických komponentů. A samozřejmě bych neohrnoval nos ani nad subdodávkami, které třeba u automobilového průmyslu představují obrovský objem.
E15: To vše ale předpokládá udržení jednotného trhu. Nebude v Německu za rok nová marka či severské euro, jak se o tom občas mluví?
Myslím, že tu nebude nové euro. Všichni budou krvácet, ale euro se udrží. Jsem toho názoru, že euro bylo od svého vzniku především politickým projektem. Projektem, u kterého se v samém počátku udělala spousta chyb. Některé státy se totiž staly členem eurozóny, aniž by na to byly po ekonomické stránce připraveny.
Čtěte také:
Už nejsme vnímáni jako montovna
Klaus: Korektnost nesmí zamlžit historické okolnosti odsunu Němců
Na druhé straně německá politická reprezentace již do projektu společné měny investovala strašně moc. A to nejenom politického, ale i finančního kapitálu. Německo však na euru také vydělalo tím, že mohlo snáze exportovat německé zboží. V případě krachu eura by tudíž Německo muselo připustit absolutní prohru. A to se týká i politiků, kteří zde budou vládnout po volbách v roce 2013. Nejen paní Merkelové, ale případně i pana Steinbrücka či Zelených. Popřeli by tak sami sebe.
E15: Takže za rok za dva možná s inflačním, možná se slabým, ale stále s eurem?
Je otázkou, jakou bude mít eurozóna podobu. Dokážu si přestavit vážnou debatu, zda některé státy mají eurozónu opustit. Uvědomte si, že Řecko z pohledu hrubého domácího produktu vyrábí necelých čtyřicet procent toho, co produkuje spolková země Severní Porýní-Vestfálsko. S tím by si Evropa měla poradit.
Rudolf Jindrák (58)
Vystudovaný doktor práv nastoupil už v roce 1986 na Ministerstvo zahraničí ČSSR. Na ministerstvu pak dostoupal v letech 2001 až 2004 na post náměstka. Jako diplomat byl velvyslancem v Maďarsku, pak v Rakousku, nyní už šestým rokem slouží v Berlíně. S manželkou Lenkou má dvě dcery.
Berlín - od našeho zpravodaje
