Není mnoho tuzemských firem, které mohou tvrdit, že se jich ekonomická krize dosud nedotkla. Jindřichohradecká likérka Fruko Schulz patří k těm šťastnějším – výroba jí roste i letos.
Spolumajitel a ředitel Fruko Schulz Josef Nejedlý.
Autor: Jakub Stadler
Alkoholik by tu práci nedostal, ale abstinent také ne. Co by to bylo za likérku, která by zaměstnávala lidi, jimž nevoní zubrovka, hruškovice, meruňka, punč, vodka a především rum? Josef Nejedlý, spolumajitel a ředitel likérky Fruko Schulz v Jindřichově Hradci, která proslula hlavně produkcí takzvaného tuzemáku s lodičkou na etiketě, pravděpodobně prvního rumu v Čechách, tvrdí, že ho netrápí, když si lidé před odchodem domů dají štamprdle.
„Kdyby pili během pracovní doby, dostali by padáka, ale kdo tu chce dělat, musí mít kladný vztah k alkoholu,“ usmívá se muž, jenž si sám ze sortimentu firmy prý rád pochutná hlavně na zubrovce, černé a carské vodce.
Slávu společnosti Fruko Schulz ale šíří především rum, dnes zvaný tuzemák. Z celkové loňské produkce 5,7 milionu litrů lihovin tvořil tuzemák polovinu – 2,8 milionu litrů. „Kdybyste ochutnali náš rum před válkou a dnešní, byl by úplně stejný. Nechceme to kazit ani vylepšovat,“ uvádí Nejedlý. Ředitelka jihočeské agrární komory Hana Hricová dokonce označuje jindřichohradecký rum za rodinné stříbro.
S benzinem čepují také tuzemák
Na silnici mířící z Jindřichova Hradce směrem na Vídeň je čerpací stanice, která nabízí jen tři druhy pohonných hmot. Přesto je před kasou neustále fronta. Hodně napoví už totem, na kterém se dočtete, že tu čepují natural, diesel a rum.
Během necelých deseti minut tu nakupují: manželský pár v autě s pražskou poznávací značkou, který si odnáší čtyři velké pet lahve, tříčlenná parta prý státních zaměstnanců, kteří berou rum do tří pětilitrových kanystrů, řidič nákladního vozu z Brna, jenž se tu stavuje při každé služební cestě a vozí tuzemák sobě i kamarádům. Nejvíc překvapuje posádka osobního fára ze Švýcarska. Manželé, důchodci z Curychu, honem dopíjejí švýcarskou minerálku, aby měli rum do čeho načepovat.
„Zdejší rum jsme ochutnali v Nové Bystřici. Pro zahřátí jako grog je výborný. A tahle Tankstelle je rarita, která by měla být v cestopisných bedekrech,“ tvrdí osmašedesátiletý muž, který do Švýcarska emigroval s manželkou před čtyřiceti roky. Dnes se do Česka vrací zahrát si golf, projet se na kole a ochutnat rum.
Měsíčně se na benzince, která je součástí Fruko Schulz, prodá až 20 tisíc litrů rumu. Přitom před sedmi lety prý šlo spíš o legraci než byznys. „Když jsme sehnali tříproduktový totem, tak jsem jen ze srandy řekl, že vedle benzinu a nafty budeme prodávat také rum. Přece nenecháme jednu kolonku prázdnou. Natáhli jsme sem potrubí přímo ke kase, takže rum teče samospádem ze zapečetěného tanku. Minimální náklady a velká sláva,“ vzpomíná Nejedlý.
Na bramborovou medaili jsou právem hrdí
Privatizační projekt podali tehdejší ekonom Josef Nejedlý, ředitel státního podniku Vladislav Blecha a syn původního majitele Rudolf Schulz, který žije v Izraeli. Dnes sice společnost Fruko Schulz už vlastní jen Češi, ale s pětadevadesátiletým bývalým spolumajitelem, jehož před osmi lety vyplatili, udržují dobré vztahy.
PRODUKCE FRUKO SCHULZ – 2008
5,7 milionu litrů lihovin – nárůst o 13 %
2,8 milionu litrů tuzemáku – nárůst o 8 %
1,5 milionu litrů vodky – nárůst o 24 %
0,7 milionu litrů lihovin na export – nárůst o 46 %
obrat 706 milionů Kč bez DPH – nárůst o 17 %
Současní majitelé si tradice firmy považují. Ředitel a spolumajitel Nejedlý se například chlubí dodacím listem z roku 1930, který nedávno získal. Dočtete se z něj, že litr rumu se v první polovině minulého století prodával za 17 korun a 50 haléřů. Moris Schulz založil továrnu v roce 1898 pro výrobu ovocných vín. Už v roce 1920 však dělal likéry, vlastnil velkoobchod s vínem a šťávami. Mimochodem, ve Fruko Schulz se dodnes vyrábí dvacet druhů kvalitních sirupů. Ale alkohol převažuje, toho tu dělají třicet druhů.
Lídrem s více než třiceti procenty tuzemského trhu je Stock Plzeň-Božkov, který je v americko-anglických rukou, poté následují Becherovka, která patří Francouzům, a Granette (bývalý KB Likér) z Ústí nad Labem, o který mají zájem Holanďané. Mezi takovými giganty si jindřichohradečtí vedou skvěle. Vyvážejí do 25 zemí světa.
Fruko Schulz dělá dojem rodinné firmy. Nejen proto, že není problém, aby se stovka pracovníků znala, ale také vztahy mezi majiteli a zaměstnanci působí pohodově. „Minulý týden jsme zvyšovali všem platy o pět procent. Myslím, že v současné situaci je každá koruna dobrá. Naštěstí si to můžeme dovolit,“ naznačuje Nejedlý, že krizi zatím likérka nepocítila. Loni v porovnání s rokem 2007 vzrostl obrat o 17 procent a také za první čtvrtletí letošního roku se výroba alkoholu zvýšila o pět procent.
„Nedá se říct, že v době krize lidé víc chlastají. Myslím, že se pije stejně. Ale jak mají hlouběji do kapsy, sáhnou po levnějším alkoholu a ten děláme také,“ uvažuje nad současným trhem ředitel Fruko Schulz. Loni vzrostl společnosti obrat o 17 procent na 706 milionů korun bez DPH. Každý, kdo si koupí půllitrovku tuzemáku za 90 až 95 korun, daruje státu 53 korun. Výrobci na veškeré náklady od nákupu lihu, trestí i lahví přes výrobu až po distribuci zbývá 13 až 14 korun. „Na půllitru tuzemáku vyděláme tak 50 haléřů. Na značkových lihovinách je zisk větší, třeba u absinthu dvacet korun, ale to je maximum,“ vysvětluje spolumajitel likérky Nejedlý.
