Nikoho z dlouhé řady vyšetřovatelů, státních zástupců a soudců za celou dobu nenapadlo opatřit si posudek. Třináct let se táhla kauza, která nakonec skončila pro čtyři z pěti obviněných zcela absurdním osvobozujícím rozsudkem. Takovým, který mohl být vynesen už druhý den poté, co spatřila světlo světa.
**Nikoho z dlouhé řady vyšetřovatelů, státních zástupců a soudců za celou dobu nenapadlo opatřit si posudek.
Třináct let se táhla kauza, která nakonec skončila pro čtyři z pěti obviněných zcela absurdním osvobozujícím rozsudkem. Takovým, který mohl být vynesen už druhý den poté, co spatřila světlo světa. Ano, řeč je o rumové aféře, o níž píšeme na straně dvacet čtyři.
Jediný, navíc podmíněný, trest poté, co se případu přes deset let věnovalo několik desítek nebo možná stovek lidí. Jak je možné, že nikoho z dlouhé řady vyšetřovatelů, státních zástupců a soudců za celou dobu nenapadlo opatřit si znalecký posudek z oboru daňové problematiky, aby bylo hned zkraje jasné, zda se obvinění skutečně dopustili trestného činu?
Rumová aféra vyšuměla do ztracena. Bohužel není jediná. Úplnou pravdu o LTO, další významné kauze týkající se závažné hospodářské kriminality, jsme se nedozvěděli dodnes. Libor Procházka a další vrcholní představitelé bývalé IPB byli obviněni, aniž by vyšetřovatel pochopil základní principy fungování bankovních úvěrů a rovněž bez nutného posudku ČNB. Grossův Mlýn mele obvinění bývalého šéfa Novy a europoslance Vladimíra Železného už také pěknou řádku let, světlo na konci tunelu nevidět. Státní zástupce Ondřej Šmelhaus obvinil manželku Radomíra Krejčíře z praní špinavých peněz, přestože nepadl jeden jediný verdikt, který by potvrdil, že se Krejčíř dopustil trestného činu. Pachuť zůstává i v případech, kde došlo k odsouzení a odpykání trestu -viz Petr Mach či Milan Šrejber.
Toť jen pár ukázek toho, jak se příslušné státní orgány vypořádávají s faktickou či pouze údajnou trestnou činností z oblasti hospodářské kriminality. Dá se vše zdůvodnit pouhým poukazem Václava Klause či opozičních politiků na snahu vlády ČSSD kriminalizovat podnikatele? Některé případy, zvláště v souvislosti s určitými vazbami na politiku (Šrejber, Mach, Železný), k tomu přímo vybízejí. Problém však bude hlubší. Souvisí s úrovní vzdělání policistů, státních zástupců a soudců, především těch, kteří se kauzám závažné hospodářské trestné činnosti věnují. Přitom, když například nabídl soudcům ministr spravedlnosti Pavel Němec školení v této problematice, poslali ho do háje. Že by se nějak výrazně zvýšily výsledky při odhalování a objasňování díky mnoha reorganizacím a vzniku nejrůznějších specializovaných pracovišť a týmů, rovněž nelze říci.
Základní problém ale tkví v legislativě. Trestný čin podvodu je naprosto jasným a srozumitelně popsaným trestným činem. Různými novelizacemi trestního zákona se však řada trestných činů hospodářské povahy rozrostla o skutkové podstaty, které jsou pružně gumové a nejenom podnikatelům, ale i státním orgánům, nejasné. Jejich aplikace pak nutně vyvolává řadu sporů a pochybností. Připočteme-li k tomu i nejasnost a víceznačnost dalších, především daňových, zákonů, podhoubí pro další kauzy je tu jako vyšité.
