Pivo se řekne japonsky bi-ru nebo tak nějak. A po 110 letech se tak dá říkat v zemi vycházejícího slunce i nápojům, které obsahují jen z poloviny slad a zbytek doplňují různé a značně neobvyklé suroviny jako třeba řasy a ústřice. Chuť to musí být prazvláštní, ale proti gustu žádný dyšputát.
A když japonské autority přistoupily k této liberalizaci, patrně jen legalizovaly to, co se dávno dělo. Tedy že lidé různým módním variacím na tradiční nápoj mému srdci blízký takto říkali bez ohledu na předpisy. Prostě pivovarníci se snaží lovit zákazníky v různých revírech, a když jim to funguje, tak proč by tak nečinili. Nakonec i autor tohoto sloupku se smířil s tím, že se produkci různých tuzemských královských pivovarů říká pivo, i když chutí jsou skutečnému pivu poměrně vzdálené.
Tuto japonskou inovaci zaznamenáváme jen proto, že na našem starém kontinentu postupujeme opačně a třeba to, čemu tuzemec po staletí říkal a stále říká rum, se tak nesmí jmenovat. Je sice nesporný fakt, že Legendario či Zacapa chutnají fakt jinak, ale takový ústřičný ležák asi bude také chuťově vzdálen hladince z plzeňky na pražském Andělu a málokoho to zaskočí. Každopádně když si v tomtéž lokále poručíte rum, zcela nepochybně dostanete tuzemák a budete považován za podivína, pokud byste se tomu podivoval.
Tuzemák dostal výjimku. Dalších pět let může používat rumový éter
Naopak nebudete považován za podivína, když pro vás bude nepochopitelná další, a to aktuální rumová aféra spočívající v diskusi úředníků na téma, zda smí být v našem rumu, notabene tuzemáku, obsažena jakási složka tresti, která je v něm obsažena už po staletí. A dosud nikomu žádnou újmu na rozdíl od jiných mnohem jednodušších a nikým nezpochybňovaných uhlíkových sloučenin obsažených v našem populárním nápoji nezpůsobila. Konečný verdikt, že rum zůstane furt stejně jedovatý, přijala veřejnost s úlevou.
Že to ale poměrně zásadně zpochybňuje smysluplnost existence institucí, které se takto zabývají tématy běžného spotřebitele zcela míjejícími, je nasnadě. A japonská moudrost vítězí.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
