Skeptici soudí: Stát likviduje soukromé subjekty
Petr Šmída je označován za nejvýše postaveného českého manažera v Rusku. Bývalý generální ředitel české GE Capital Bank je dnes šéfem největší ruské soukromé banky Alfa. Na nedostatek práce si nemůže stěžovat. Právě Alfa Bank patří mezi finanční instituce, které nejvíce ohrožuje současná bouře na ruském bankovním trhu.
Problémy několika menších bank způsobily, že mnozí drobní vkladatelé přestali důvěřovat i Alfě. Začali vybírat své peníze. Šéfové banky se obávají, že Rusové by mohli vybrat až polovinu svých vkladů. Vzpomínka na finanční krizi z roku 1998 pomáhá šířit paniku. Agentura Moody´s zařadila Alfa Bank mezi instituce, jimž by mohla snížit rating.
Většina pozorovatelů se přitom shoduje, že Alfa Bank je v tom nevinně. Ruská centrální banka se před časem pustila do čistky bankovního sektoru. Chce z něj vystrnadit spoustu nefunkčních bank. Dělá to však nedůsledně a zatím se jí nepodařilo dosáhnout toho, aby byl trh skutečně transparentní. Když v květnu centrální bankéři poslali do bankrotu Sodbizněsbank kvůli praní špinavých peněz, vyvolali paniku. Asi zcela zbytečně.
Množí se spekulace o tom, kdo všechno je v ohrožení. Údajně je šíří i sami bankéři, kteří chtějí poškodit své konkurenty. Pokud by kvůli nynějším problémům padly soukromé banky, mohly by se prý radovat ty státní. Na prvním místě Sběrbank, která dnes spravuje 64 procent ruských retailových vkladů.
Nezapadá snad toto vše do scénáře posilování ruského státu na úkor soukromých subjektů? Leckdo asi bude hledat souvislosti se zátahem proti obří ropné firmě Jukos a nejbohatšímu Rusovi Michailu Chodorkovskému. Také na ruské politické scéně se projevují nejrůznější tlaky. Nelze vyloučit, že státní orgány jdou ve svých iniciativách dále, než by si představoval prezident Vladimir Putin.
Putinův ekonomický poradce Andrej Illarionov varoval, že kroky státních orgánů vedou k socializaci bankovního systému. Soukromou banku Guta, která není schopna plnit své závazky, má převzít státní Vněštorgbank a získat na tuto akvizici půjčku od centrální banky. Illarionov pochybuje i o dalších krocích centrálních bankéřů. Snížení povinných rezerv, které má pomoci komerčním bankám, může na druhé straně povzbudit inflaci. A lidé budou dále ztrácet důvěru ve státní moc.
Právě nejistota a nedůvěra dnes představují velkou hrozbu pro Rusko. Ruská ekonomika vykazuje mnoho pozitivních trendů, ale střadatelé nevěří bankám, bankéři si nevěří navzájem a odmítají si půjčovat na mezibankovním trhu. Na to zřejmě doplatila Guta. Zahraniční investoři nevědí, co vlastně aféra Jukos znamená pro budoucnost podnikání v Rusku. Má být výsledkem právní stát, v němž každý musí platit daně a plnit své povinnosti? Nebo je cílem odradit zahraniční kapitál od pošilhávání po ruském národním bohatství?
Illarionov považuje za skutečné umění státních orgánů vyprovokovat „bankovní krizi“ v tak příznivých podmínkách, v nichž se dnes dle něj nachází ruská ekonomika. Řada dalších expertů odmítá o krizi mluvit, protože v roce 1998 byla situace mnohem horší. Jenže i zde panuje nejistota – nikdo přesně neví, co bude následovat.
Optimisté věří, že potíže bank nebudou mít širší dopady. Ruský bankovní sektor se stále nachází v rozvojovém stadiu, což znamená, že v ekonomice zatím hraje omezenou roli. Větší hospodářské krachy by údajně neměly nastat. V to se doufá i za hranicemi Ruska. Kdo by měl zájem na šíření finanční krize z Ruska na ostatní nastupující trhy?
Od úspěchu ruské ekonomické očisty se odvíjejí vyhlídky mnoha zahraničních podnikatelů, investorů, ale do značné míry i ostatních států. Rusko je surovinovou zásobárnou Evropy. V době velkého napětí na Blízkém východě je stále důležitější také pro Ameriku.
Zdá se, že prezident Putin si v současné situaci udržuje odstup od ostatních státních aktérů. V duchu ruské tradice si zachovává možnost označit za případné viníky carovy ministry, nikoli cara samotného. Putin sám vládě přímo nešéfuje, a v případě potřeby ji tak může snáze rekonstruovat. I o této možnosti se nyní spekuluje.
Není pochyb o tom, co by mělo být cílem jakékoli vlády. Pokud jde o banky – transparentní trh s účinnou regulací. Pokud jde o celou ekonomiku – schopnost využít ropné zisky k rozvoji.
