Hlasovací mašinerie válcuje ministra financí
Pozoruhodné aliance vznikají na české politické scéně proti ministru financí Pavlu Mertlíkovi a jeho nejbližším spolupracovníkům. Tlak na jeho odchod ze strany ODS nebývale vzrostl od uvalení nucené správy na Investiční a Poštovní banku (IPB) v červnu loňského roku. Kromě toho se ale ministr financí ocitl pod tlakem i ve vládě, kde jeho odpůrce zásadním způsobem posílily změny v kabinetu vynucené loni opoziční smlouvou. Poslední atak na Mertlíka v souvislosti s aférou jeho náměstka Jana Mládka má nejspíše kořeny právě v boji zájmových skupin v kabinetu. Mládek měl podle informací, které se objevily nejprve v Lidových novinách a poté i v dalších českých médiích, při lednovém jednání s italskou delegací vedenou náměstkem ministra zahraničí Maurem Fabrisem prohlásit, že italští investoři nemají v České republice šanci. Italové proti Mládkovým výrokům měli protestovat na české ambasádě v Římě. Premiér Zeman měl v této souvislosti dát Mertlíkovi ultimativní požadavek na Mládkovo odvolání. Sám náměstek opakovaně odmítl obvinění a tvrdí, že naopak tlačil Italy k vylepšení nabídek v probíhajících tendrech. Situace je citlivá především díky účasti italské banky UniCredito v soutěži o Komerční banku (KB). Mertlík však Mládka zatím podržel a v rozhovoru pro týdeník EURO vyjádřil podezření, že kampaň vůči Mládkovi byla cíleně vyvolána. Hra o deblokace. I další zdroje z ministerstva financí vidí za snahou o odvolání ministrova náměstka vliv určitých zájmových skupin. Podle vysoce postaveného úředníka ministerstva lze v pozadí vysledovat souvislost s probíhajícími jednáními o deblokaci ruského dluhu. Těchto jednání se Jan Mládek účastní společně s dalším náměstkem Ladislavem Zelinkou. Ministerstvo financí se podle informací týdeníku EURO (EURO 1/2001) dostalo do vážného sporu s lidmi z okolí premiéra Zemana. Loni v listopadu český předseda navrhl na jednání se šéfem Úřadu vlády Ruské federace Igorem Šuvalovem znovu otevřít otázku přeměny ruského státního dluhu na dluh podnikový. Rusové již dříve nabídli, že by monopolní ruská energetická společnost JES (Jednotný energetický systém) vyměnila své daňové závazky vůči ruskému státu za dodávky elektřiny do Česka a o jejich hodnotu – mělo jít o několik set milionů dolarů – by se snížil ruský státní dluh vůči České republice. Ještě loni v září tento návrh česká delegace smetla ze stolu, protože navrhovaná výtěžnost byla neúměrně nízká vzhledem k tomu, že by se změnila podstatně kvalita dlužníka. Vyjednávání se zastavila na osmnácti procentech výtěžnosti, zatímco zástupci ministerstva financí považovali za spodní hranici přijatelnosti třiadvacet procent. V praxi to při deblokaci dluhu znamená rozdíl výnosu pro českou stranu v řádech desítek milionů dolarů. Zeman tehdy svým postupem překvapil ostatní členy delegace. Podle zdrojů týdeníku EURO se jako prostředník této transakce nabízela v ČR registrovaná společnost Falkon s těsnými kontakty na zájmovou skupinu v ruské exekutivě, která prosazovala zmíněné řešení. Zástupci Falkonu měli také navázat komunikaci s premiérovými poradci. Poslední jednání česko–ruské mezivládní komise proběhlo v Moskvě za účasti náměstků Mládka a Zelinky bezprostředně před zveřejněním informací o údajném Mládkově diplomatickém pochybení. Hlasovací mašinerie. Oslabování ministra financí vyhovuje i silné skupině přímo v sociálnědemokratickém kabinetu. Ta se vytvořila kolem ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra. Spory mezi oběma muži se datují ještě z doby před vznikem kabinetu. Grégr byl ostře proti jmenování mladého Mertlíka místopředsedou vlády pro hospodářskou politiku. Mertlík byl předsedou odborné skupiny ČSSD, ale jinak se příliš ve stranických aktivitách neangažoval. Není divu, že hned v prvních měsících práce vlády došlo k ostrému střetu o koncepci revitalizace. Na Grégrově, později smetené, variantě programu se významně podíleli lidé spojení s vedením Investiční a Poštovní banky. Navrhovaný model měl zaručit, že stát pomůže podnikům, převezme garance za jejich úvěry, a tím zlepší solventnost vůči bankám. Důležité bylo, že by tak stát pomohl všem bankám, a nikoli pouze těm, v nichž měl sám podíl. Skutečnost, že tato varianta nakonec neprošla, se podepsala i na pádu IPB. To připustil nedávném v rozhovoru pro Hospodářské noviny bývalý náměstek IPB Libor Procházka. Zde možná lze vystopovat důvody, proč ODS tolik vadí právě mladý a poměrně liberální Mertlík, a nikoli socialistický manažer Grégr, kterého standardní tržní mechanismy valně netrápí. Elektrický zkrat. Revitalizace byla první, ale také poslední vážná Grégrova prohra. Rekonstrukce kabinetu vynucená Václavem Klausem změnila podstatným způsobem rozložení sil v kabinetu. Od toho okamžiku se Grégrovi podařilo vybudovat účinnou hlasovací mašinerii, která podle jednoho z účastníků zasedání vlády bez dlouhého argumentování prosazuje Grégrem posvěcené materiály. Ne vždy jde o ideovou spřízněnost, uvádí tento zdroj týdeníku EURO. Hlasování často ovlivňují výměnné obchody, v jejichž uzavírání ministr průmyslu exceluje. Dostupné informace o výsledcích hlasování potvrzují, že se vytvořila skupina zahrnující vedle Grégra ještě ministra zemědělství Jana Fencla, dále je v ní ministr zahraničí Jan Kavan, ministr obrany Vladimír Vetchý, ministr kultury Pavel Dostál, ministr dopravy Jaromír Schling a ministr pro místní rozvoj Petr Lachnit. Střídavě se jim daří získat i další potřebný hlas k dosažení většiny v sedmnáctičlenné vládě. Díky této mašinerii se Grégrovi podařilo prosadit jeho modely privatizace energetiky a plynárenství, které vyvolávají mezi odborníky značné pochybnosti. Například vysoký úředník Fondu národního majetku (FNM) upozorňuje, že schválený harmonogram pro privatizaci elektroenergetiky neumožní provést všechny standardní kroky, jaké se v případě takto významných akcí dělají. Především privatizační poradce vybíraný ve zkráceném řízení vyhlášeném přes období Vánoc nebude mít právo připomínkovat samotný způsob privatizace. Vláda totiž již dříve hlasováním rozhodla, že bude prodávat ČEZ spolu s distribučními společnostmi. Navíc má poradce málo času, aby mohl připravit pro privatizované firmy opravdu kvalitní informační memorandum. V harmonogramu také není vůbec časový prostor pro to, aby investoři mohli provést hloubkovou kontrolu nabízených firem. Postup prosazený ministerstvem průmyslu tak může skončit exkluzivním jednáním s jedním partnerem, což otevírá prostor pro nekorektní postupy státních úředníků, vyvolává podezření z korupce a znamenalo by to značnou ztrátu kredibility ČR i velmi nízký výnos z privatizace. Přestože postup schvaluje celá vláda, odpovědnost za jednotlivé kroky přísluší právě ministerstvu financí, které je bude rovněž realizovat. To by mohlo takový scénář úspěšně blokovat. Proto je pro autory podobných konceptů důležité oslabení, či přímo odvolání ministra Mertlíka. V této souvislosti nelze přejít bez povšimnutí hlasování kabinetu o zveřejnění smluv týkajících se prodeje aktiv IPB. Přes Mertlíkovo naléhání je ministři odmítli odtajnit. Ministr financí má tudíž komplikovanou pozici při obhajobě kroků, které v této kauze učinil. Přitom je v tomto případě pod trvalým tlakem ODS i politiků některých dalších stran. Test důvěry. Sám Mertlík úvahy o opozici v kabinetu bagatelizuje a říká, že mezi svými kolegy rozhodně necítí tak silnou nenávist jako v případě představitelů ODS. Na otázku, zda cítí dostatečnou podporu pro to, co má ještě do konce volebního období ve funkci dokázat, však hovoří s četnými otazníky. Testem podpory podle něj bude příprava státního rozpočtu na příští rok. V březnu by měly příslušné odbory ministerstva vygenerovat první předběžná čísla a vládu čeká na základě dodatků k opoziční smlouvě škrtání výdajů v rozsahu zhruba třiceti miliard korun. To bude asi pro většinu sociálnědemokratických politiků před volbami jen obtížně přijatelné. Pro Mertlíka je zase nepřijatelná představa, že by předložil na podzim do Parlamentu návrh s nerealistickými příjmy či výdaji i přesto, že půl roku před volbami má menšinová vláda jen malou šanci na jeho schválení. Jenže může se ukázat, že politické rozložení sil je pro protlačení rozpočtu mnohem příznivější, než se nyní zdá. Náměstek ministra Eduard Janota například nedávno upozornil poslance rozpočtového výboru, že v případě neschválení rozpočtu je možné hospodařit pouze s výdaji odpovídajícími částkám na rok 2001. To by znamenalo, že nově vytvořené samosprávy kontrolované opozicí by se v případě rozpočtového provizoria ocitly zcela bez prostředků. A tak i když ministr financí vypadá v tomto okamžiku na odpis, možná ho bude sociální demokracie ještě potřebovat.
