Projekt Eurasijské ekonomické unie, který měl vytvořit protiváhu Evropské unii a dát Moskvě možnost hrát na světové ekonomické scéně důležitější roli, oslavil na začátku ledna první výročí svého vzniku – ale nebylo moc co slavit. Spojité nádoby nízkých tržeb z prodeje ropy, západních ekonomických sankcí a slabého rublu dělají pro partnery Moskvy z tohoto svazku nevýhodný podnik.
Rusové sami museli během loňského roku z některých plánů slevit a z jiných projektů couvli jejich partneři. Kromě problémů s financováním se na tom podepsal i fakt, že vládnoucí elity partnerských zemí se po anexi Krymu a neoficiální invazi na východ Ukrajiny zalekly, že budou vtaženy do ruské sféry příliš těsně a příliš neodvolatelně.
Obrat na východ
„První rok Eurasijské unie byl nelehký,“ řekl v posledním lednovém týdnu kazašský prezident Nursultan Nazarbajev v Moskvě. Právě jeho země je nejdůležitějším unijním partnerem Ruska – ovšem partnerem liknavějším, než si Kreml ještě před rokem představoval.
Těsně po návratu z Moskvy Nazarbajev potvrdil, že Kazachstán bude součástí čínského projektu Ekonomický pás hedvábné stezky, v jehož rámci Peking přislíbil Astaně investice ve výši 46 miliard dolarů. Loni navíc obě země podepsaly bilaterální kontrakty za dalších zhruba 50 miliard dolarů, a v říjnu se dokonce dohodly na hlubší bezpečnostní spolupráci (mimo jiné na bezprecedentním společném cvičení speciálních vojenských jednotek).
Objem čínského obchodu s celým regionem Střední Asie loni přesáhl 64 miliard dolarů. Naproti tomu objem ruského obchodu s Kazachstánem loni meziročně poklesl o 26 procent na 2,7 miliardy dolarů.
A to není vše. Těsně před koncem loňského roku se zastavily práce na ropném poli Centralnoje na kazašsko-ruské vodní hranici v Kaspickém moři. Důvodem byl fakt, že na dodavatele technického zařízení se vztahovaly sankce, jak v ruské televizi přiznal šéf Lukoilu Vagit Alekperov. Dalším kouskem skládačky ruského oslabení v oblasti byl i prodej 50procentního podílu Lukoilu v ropné firmě Caspian Investment Resources čínské státní firmě Sinopec.
Přičtěme k tomu fakt, že prezident Nazarbajev právě před rokem de facto zablokoval Putinovu snahu o zavedení rublu coby společné měny, a zjistíme, že vzájemné propojení Ruska a Kazachstánu je dnes slabší než před vznikem Eurasijské ekonomické unie.
Rozbořená stavebnice
Jinde je ještě hůře. Kyrgyzský parlament v druhé polovině ledna odpískal výstavbu dvou ruských vodních elektráren na řece Naryn (viz mapa). Na výstavbě elektráren, které měly prodávat přebytečnou energii do Pákistánu, se Moskva s Biškekem dohodla v roce 2012 (tehdy Putin Kyrgyzům navíc odpustil téměř půl miliardy dolarů dluhu), ale dnes na to nemá peníze. „Ve chvíli, kdy ruská ekonomika, řekněme, není na vzestupu, nelze realisticky očekávat, že by ruská strana mohla své závazky splnit,“ citoval v té souvislosti kyrgyzského prezidenta Almazbeka Atambajeva časopis Business New Europe.
Jinému druhu potíží čelí Rusové v Turkmenistánu, jenž sice není součástí Eurasijské ekonomické unie, ale do sféry ruského zájmu spadá. V roce 2008 si v Moskvě mnuli ruce nad výstavbou plynovodu, jenž by veškerý turkmenský plyn hnal přes Rusko. Plán byl jednoduchý: Moskva výměnou za plyn nasadí své vojáky na propustnou turkmensko-afghánskou hranici a na druhé straně bude turkmenský plyn používat jako páku při jednání se svými evropskými partnery.
Jenže evropská poptávka po plynu z Ruska od té doby poklesla a Turkmeni obratem našli kupce plynu v Číně. Rusové tedy stojí před nepříjemnou volbou: buď je čeká ústup ze strategických pozic, nebo budou platit za plyn, který nepotřebují. Na druhé straně si ovšem nemohou vyskakovat ani Turkmeni, protože sice dodávají přes 60 procent své produkce do Číny, ovšem výměnou za investice do těžního zařízení, takže hotovosti se jim také nedostává. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na konci ledna varoval, že Rusko také nemusí kupovat z Turkmenistánu žádný plyn (v roce 2008 Rusové kupovali 45 miliard krychlových metrů plynu ročně, loni to však již byla sotva desetina, viz mapa). Je třeba to vnímat jako taktické manévrování ve sporu dvou zemí, z nichž ani jedna k němu nemá mnoho prostoru.
Jedna z mála dobrých zpráv, kterou komu loni Eurasijská ekonomická unie přinesla, tak zní z Arménie. Ruské odvetné protizápadní sankce se mimo jiné vztahují na dovoz kondomů do Ruska (kde podle agentury Rusnovosti tvoří import 97 procent veškerého prodeje); Arméni chtějí mezeru na trhu zaplnit. „Buď se tedy bude v unijním ekonomickém prostoru vyrábět více kondomů, nebo více dětí,“ analyzoval zprávu server eurasianet.org. Bezděčné řešení demografických problémů se tak po roce existence Eurasijské ekonomické unie rýsuje jako jeden z mála jejích kladů.
Čtěte také:
Rusko zve do „své“ hospodářské unie i Japonce. Navzdory sporům o Kurily
Kazachstán se stane členem WTO. Po dvaceti letech vyjednávání
