Bušniak je muž, pro nějž je ukrajinská krize po letech první příležitostí, jak vystoupit ze zapomnění a ukázat své znalosti a dovednosti. V dvoustránkovém konceptu Hamáčka varoval, že nesprávná politika státu může české firmy z ruských trhů nadobro vyhnat tak, že se tam již nikdy nevrátí.
Může se prý opakovat jugoslávský scénář, kdy v důsledku mezinárodních sankcí uvalených v 90. letech minulého století na tuto balkánskou zemi vzájemný obchod zamrzl a vyklizené pozice později obsadili jiní. Co tehdy stát udělal špatně a jak by měl postupovat dnes, ale z konceptu není jasné. Týdeník Euro se marně pokoušel s Bušniakem telefonicky spojit.
Sovětský Harvard
Hrozící ztráta ruských trhů někdejšího diplomata, který v zahraničních otázkách radil premiérům Stanislavu Grossovi i Jiřímu Paroubkovi, řádně aktivizovala. S trochou nadsázky jsou pro Bušniaka vztahy s Ruskem „srdeční záležitostí“.
Studoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO), který v roce 1975 ukončil s červeným diplomem. Zdaleka nebyl sám. Připomeňme, že mezi Čechy, kteří „sovětský Harvard“ absolvovali, je třeba dosluhující český eurokomisař Štefan Füle, mihl se tu na stáži i někdejší ministr zahraničí Jan Kohout.
Vpravo Ivan Bušniak (foto: Rada pro mezinárodní vztahy)
Ještě za dob komunismu Bušniak vyjel jako kariérní diplomat do Alžírska. Po revoluci zůstal v ústředí a postupně šéfoval několika odborům – nejprve na federálním, posléze na českém ministerstvu zahraničí. Z funkce ředitele odboru pro evropskou bezpečnost a spolupráci odjížděl v roce 1995 jako velvyslanec do Bělehradu.
V době spojeneckého bombardování Srbska v květnu 1999 se pak zapsal do diplomatických análů jako architekt tzv. česko-řecké iniciativy, kterou pomáhal sepisovat pro svého tehdejšího šéfa, ministra zahraničí Jana Kavana. Výzva symbolicky podepsaná v Pekingu přes odpor většiny členských států NATO požadovala ukončit letecké útoky na Srbsko ovládané režimem Slobodana Miloševiće.
Rusko mu nevyšlo
Pro Bušniaka mělo srbské angažmá neblahou dohru. V roce 2001 byl žhavým kandidátem na post velvyslance v Moskvě. Neprošel ale přes tehdejšího prezidenta Václava Havla, který mu nezapomněl extempore s Kavanovou iniciativou ani to, že se v kuloárech Bušniak údajně nelibě vyjadřoval k Havlově návštěvě tehdy sporného Kosova.
Pro Bušniaka je ukrajinská krize po letech první příležitostí, jak vystoupit ze zapomnění a ukázat své dovednosti.
Ostatně když premiér Jiří Paroubek v roce 2005 nečekaně navrhl etnické dělení Kosova, stál za kontroverzním plánem opět Bušniak. Pro Paroubka exdiplomat díky svým dobrým kontaktům připravil i cestu do Ruska a podpis dohody o hospodářské spolupráci. Padli si evidentně do noty – když se Paroubek nechal v roce 2011 zvolit do čela národních socialistů, Bušniak u toho nechyběl.
V letech 2007 až 2009 se Bušniak do diplomacie vrátil, byť ne do té české. Pracoval jako zástupce vysokého představitele mezinárodního společenství v Bosně a Hercegovině. Není bez zajímavosti, že jeho nadřízeným byl slovenský diplomat Miroslav Lajčák, další z absolventů MGIMO.
Velký comeback
Velkého comebacku do světa politiky se Bušniak dočkal až letos v únoru, kdy si ho k sobě do parlamentu vytáhl Jan Hamáček. Bylo to překvapivé. Hamáček je o generaci mladší a „starou gardu“ zažil jen jako předseda Mladých sociálních demokratů. Navíc léta šéfoval v parlamentu zahraničnímu výboru, takže by se v této oblasti mohl obejít bez rádců.
Nezbývá než doufat, že Bušniakovo angažmá nejen v problematice ruských sankcí je jen dobře míněnou radou zkušenějšího kolegy.
Čtěte také:
Česko prosadilo námitky k sankcím. Vývoz strojů není ohrožen, tvrdí Sobotka
Brusel připravil zpřísněné protiruské sankce, Moskva chystá reakci
Protiruské sankce připraví české firmy o 19 miliard, říká EGAP
Polský ministr: Dopady ruského embarga musí nést solidárně celá EU