Ruské Silicon Valley

Poblíž Moskvy se buduje vysněné město Kremlu i oligarchů

Na apríla 1976 se tři američtí kamarádi rozhodli, že prodají to nejcennější, co mají – starý autobus Volkswagen a kapesní kalkulačku značky Hewlett-Packard – a založili si v garáži svých rodičů počítačovou společnost. Přibližně ve stejnou dobu se hluboko na Urale pokoušel i tehdejší Sovětský svaz o inovaci v oblasti hi-tech. V téměř hermeticky uzavřeném městě Sverdlovsk–45 dnem i nocí pod dohledem agentů KGB bádaly ve prospěch své země desítky vědců. Jenže zatímco kluci v kalifornském Los Altos sestrojili první osobní počítač, spokojily se špičky ruské inteligence s obohacováním uranu. Dnes patří dřevěný computer Apple I Steva Jobse, Steva Wozniaka a Ronalda Waynea k nejznámějším sběratelským kouskům počítačového světa, roční obrat společnosti Apple, do níž tehdy investovali 1750 dolarů, se každoročně pohybuje někde kolem 40 miliard a z Los Altos se stala Mekka IT Silicon Valley. Sverdlovsk–45 se rovněž zapsal do dějin: jako pozvolna chátrající, tichý svědek megalomanských představ sovětských vůdců. O to překvapující jsou zprávy, že dvacet let po pádu železné opony Kreml opět plánuje výstavbu vědeckého střediska. Současní papaláši se tentokrát dokonce rozhodli, že si inspiraci přivezou přímo z „křemíkového údolí“, tedy ze Silicon Valley. „Naše země potřebuje nějaký zásadní objev, nějaký průlom,“ sní Viktor Vekselberg, ruský oligarcha, jenž je patronem celého projektu. V Kremlu na sebe upozornil mimo jiné i rozsáhlou investicí do solárních panelů, což není zrovna obvyklý byznys pro magnáty bývalého Sovětského svazu, již za pohádkové bohatství vděčí zejména komoditám. „Výstavba města inovací by mohla být startovním výstřelem pro celý národ,“ doufá Vekselberg, podle kterého se má v novém vědeckém centru ruská věda transformovat do produktů kompatibilních s érou kapitalismu.

Kojná jménem stát
Na periferii ruské metropole, pravděpodobně ve Skolkovu u Moskvy, by se měla propojit sovětská zkušenost ve výstavbě vědeckých měst se západními modely podporujícími technologické nápady, jež vznikají ve spolupráci s univerzitami. Jednoduše řečeno – mladé firmy bude tak dlouho kojit stát, dokud nebudou schopny postavit se na vlastní nohy. Skeptici se však obávají, že se Rusko snaží dohonit Západ ať to stojí, co to stojí. „Neměli bychom očekávat, že stejné mechanismy, jež fungují v Silicon Valley, budou fungovat i u nás v Rusku,“ varuje například zakladatel kalifornské investiční společnosti Helix Ventures a člen dozorčí rady ruské obchodní komory v Silicon Valley Jevgenij Zajcev. „Celé to vznikne za silné účasti ruské vlády, protože tak to u nás prostě chodí,“ míní Zajcev o projektu, který se zrodil hluboko ve střevech Kremlu, na poradách komise pro modernizaci. Ještě skeptičtější jsou podnikatelé v oblasti IT, kteří v Rusku zůstali. Například zakladatel protivirové společnosti Kaspersky Lab Jevgenij Kasperskij zahraničnímu tisku sdělil, že ruskému Silicon Valley sice fandí, ale obává se, že se vláda nespokojí pouze s poskytováním infrastruktury a nízkých daní. „Rusko má mnoho talentovaných specialistů na software, ale jen málo opravdu úspěšných firem,“ řekl Kasperskij. Dle něj lidem stále ještě znemožňuje pohled do budoucnosti železná opona před očima. Město vystaví a následně bude řídit vládní nadace. V jejím čele usednou zejména šéfové již existujících technologicko-počítačových společností financovaných státem. Jedním z nich bude například Anatolij Čubajs, architekt ruské privatizace a nynější šéf státní korporace pro vývoj nanotechnologií Rusnano. Vědecká rada pak rozhodne, kdo se do městečka plného výhod bude smět nastěhovat a kdo ne. Podle Vekselberga by infrastruktura měla být hotova do tří let. Experimentální duch plánovaného projektu se mnohým líbí, kritici se však obávají, že se byrokratům v Kremlu nepodaří peníze přerozdělit takovým způsobem, který by z Ruska v budoucnu udělal zemi vyrábějící konkurenceschopnou konzumní technologii. „Čím méně kontroly, tím lépe,“ myslí si Zajcev a dodává: „Když bude vše řídit vláda, žádné opravdové finance zvenčí se do projektu nikdy nedostanou.“

Achillova pata
Dlouhou dobu se zdálo, že ruské nerostné bohatství bude jízdenkou do ekonomické budoucnosti a k lepšímu postavení ve světě. Někdejší prezident Vladimir Putin bral cenu akcií Gazpromu pomalu jako národní vyznamenání. Jenže i podíly Gazpromu, největšího exportéra zemního plynu na světě, se dnes obchodují daleko pod cenou Applu – společnosti, jež byla založena buddhistou a závislákem na počítačové hře Tetris. Že se jedná o bolestivé místo Kremlu, dokazuje i historka, kterou nedávno zveřejnil americký list The New York Times. Současný ruský premiér Putin a Michael S. Dell, zakladatel počítačové společnosti Dell, na sebe náhodou narazili na konci ledna při zasedání Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Kolemjdoucí Dell se Putina zeptal, jak by Rusku mohl pomoci s modernizací sektoru informačních technologií. „Žádnou pomoc nepotřebujeme. Nejsme invalidi a nemáme ani limitovanou mentální kapacitu,“ zněla prý rozzlobená odpověď Putina. O to bolestivější musí být pro Kreml fakt, že společnosti ze Silicon Valley denně rekrutují desítky mladých a nadějných ruských vědců. Odhaduje se, že se jich na kalifornském sluníčku ohřívá něco mezi 30 a 60 tisíci. Nejznámějším „přeběhlíkem“ je spoluzakladatel Googlu Sergey Brin. Jeho rodiče, otec matematik a matka ekonomka, utekli z Moskvy zhruba ve stejnou dobu, kdy Steve Jobs poprvé zmáčkl tlačítko „start“ na Applu I, tedy někdy ve druhé polovině sedmdesátých let. Soustředil-li by se tehdejší sovětský establishment více na obohacování svého lidu než uranu, mohla dnes centrála nejdražší značky na světě stát třeba ve Finském zálivu, a ne v tom Sanfranciském.

Na východě nic nového
V postsovětské Moskvě není výše zmíněná snaha úplnou novinkou. Již během boomu v devadesátých letech minulého století chtěla ruská vláda nalákat zpět do vlasti slibné podnikatele a vědce nákladným developerským záměrem, kdy měl za Moskvou vzniknout střežený vilový komplex v americkém předměstském stylu. Jenže současný projekt sahá mnohem dále než jen ke kvalitnímu bydlení a nakrátko sestříhaným záhonkům. Mělo by se zpeněžit vše, co zatím existuje jen jako vize v univerzitních laboratořích. Napomůže tomu návrh zákona, jímž by se v dané oblasti měla liberalizovat daňová, celní i přistěhovalecká politika. Navíc vláda bude podporovat vědce, kteří mají problémy najít soukromé financování – přesně tak, jak si to byznysmeni již léta přáli. Město bude mít dokonce vlastní vládní systém a policii specializovanou na boj proti firemní špionáži a kyberkriminalitě. Viktor Vekselberg – osobně jmenovaný prezidentem Dmitrijem Medveděvem – má za úkol najít k sobě zahraničního manažera, který mu s řízením města bude pomáhat. Vekselberg prý již oslovil přes sto možných kandidátů. Ruský miliardář prohlásil, že ho nová odpovědnost sice překvapila, ale že v prezidentovu vizi na sto procent věří a doufá, že se mu podaří přilákat tu správnou směs začínajících společností, tradičních koncernů a akademických institucí. Medveděv zase v ruské televizi zdůrazňoval, že bude kladen silný důraz na komercionalizaci. „Nové technologie, jež tam vzniknou, nesmí být pouhými hračkami pro intelektuály a teoretiky,“ řekl prezident, podle něhož budou stěžejními body inovace v oblastech energie, IT, telekomunikací, biotechnologií a nukleárních technologií. Marketingoví specialisté ruské vlády již nadšeně hlásají, že se země opět proslaví díky bezednému vědeckému know-how a její moc se již nebude déle koncentrovat pouze na přírodní bohatství. Po vědecké stránce by celému projektu měl dodat křídla nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 2000 Žores Alfjorov, jehož objevy v padesátých letech minulého století vedly k vynálezu mobilních telefonů.

Zahraniční zájem by byl
První úspěch sklidilo ruské Silicon Valley teprve nedávno. Prezident Medveděv pozval do městečka Skolkovo u Moskvy skupinu zahraničních podnikatelů a pokusil se je přesvědčit o svém záměru povzbudit ekonomickou modernizaci a redukovat závislost na ropě a plynu. Krátce po návštěvě ohlásila americká investiční společnost Siguler Guff & Company, že do projektu investuje 250 milionů eur. Siguler Guff podpoří zejména rozvoj digitální infrastruktury a IT služeb. Společnost se tak stane prvním zahraničním investorem. Podle ruského listu Vedomosti však o projekt projevily zájem i další koncerny z USA, Asie a Evropy. Mluví se například o firmách Cisco a Nokia. Zdá se, že jediné, co městu ještě chybí, je jméno. V minulých týdnech kromě přezdívky „kremelské údolí“ vykrystalizovaly tři favorité: město slunce – Gorod Solnca, město inovací – Innograd, většina si však oblíbila název, který poukazuje na success story, po níž Rusové opravdu touží – iGorod.

***

BOX
Křemíkaté kopie
Rusko není první zemí, která se pokouší napodobit Silicon Valley. Již v roce 1999 vykáceli v Malajsii téměř polovinu tamního pralesa, aby mohlo vzniknout město nazývané Cyberjaya, v českém překladu něco jako kyberúspěch. Dnes tam sídlí dvě univerzity, více než stovka firem a něco přes osm tisíc obyvatel. Město založila malajsijská vláda, aby nabídla začínajícím společnostem v oboru IT úrodnou půdu pro růst, který nově industrializovanou zemi popožene kupředu. Podobné záměry měla i Čína s městem Tchien-ťin nebo třeba Francie s technologickou vesničkou Sophia Antipolis, kde sídlí například společnosti Hewlett-Packard, Hitachi či Infineon.