Příští rok hodláme investovat 200 milionů korun do technologií a rozvoje, říká šéf První brněnské strojírny Velká Bíteš
Vyrábějí systémy pro vrtulníky a letadla, vyvíjejí a prodávají turbovrtulové, turbohřídelové i proudové motory a čím dál více se soustřeďují na oblast energetiky. Roční tržby První brněnské strojírny (PBS) Velká Bíteš už přesáhly miliardu korun a společnost se poohlíží po dalších zástupcích ve světě. K dosavadním kancelářím v Moskvě a Pekingu jí v příštím roce přibude zastoupení ve Spojených státech, Brazílii a možná i v Indii. „V momentálně nejméně výdělečné divizi Industry máme rozjednané nové projekty, abychom dokázali ve velkém vyrábět pro nadnárodní firmy,“ uvádí generální ředitel PBS Milan Macholán.
* Česká národní banka v listopadu intervenovala proti koruně mimo jiné proto, aby pomohla podnikům zaměřeným na export, jako je PBS Velká Bíteš. Pomohlo vám to?
Pro nás je ideální stabilní hladina kolem 25 korun za euro, pod touto hranicí to začíná být špatné. Vzhledem k tomu, že výraznou většinu zboží vyvážíme, je nynější úroveň okolo 27 korun určitě plus. Na druhé straně ovšem také dovážíme z Francie či Velké Británie, řádově v desítkách až stovkách milionů korun.
* Jedním z cílů intervence měla být podle vyjádření ČNB podpora investic ve firmách, jako je ta vaše. Hodláte investovat více?
To je jednoznačně pravda, my jsme však již dnes na horním limitu investic. Příští rok plánujeme zhruba sto milionů korun vložit do technologií a dalších sto milionů do technického rozvoje. Kdyby přišla zajímavá dlouhodobá zakázka a měli bychom kvůli tomu zainvestovat, samozřejmě bychom do toho šli. A to, že minimálně příští rok by pro nás mohl být kurz koruny výhodnější, by v rozhodování určitě sehrálo pozitivní roli.
* Kam půjdou vaše investice?
Chceme modernizovat naši klíčovou leteckou divizi. Hodláme například instalovat novou linku na povlakování lopatek, což nám pomůže zvýšit teploty na turbíně. Je to úplně nová technologie a zvýší parametry ať už motorů, anebo pomocných energetických jednotek (PEJ). Investovat budeme rovněž do výroby a kontroly ozubení v leteckých přesnostech. Jak jsme zjistili, v České republice je naprostý nedostatek těchto technologií. Existují ozubárenské firmy, ovšem ty se zaměřují na automobilový průmysl. Co se týče leteckých přesností výroby, to tady chybí a mělo by to firmu výrazně posunout kupředu. Investovat chceme také do divize přesného lití díky koupi nové vakuové pece za přibližně 30 milionů korun, což nám umožní dělat ještě špičkovější odlitky.
* Jaké očekáváte letos výsledky?
Nechci nic zakřiknout, ale věřím, že budou lepší než loni. A to jak v tržbách, tak ve výnosech, v zisku, v přidané hodnotě na pracovníka, prostě ve všech ukazatelích porosteme. V tržbách bychom mohli jít na 1,2 miliardy korun, zisk by měl být zhruba 100 milionů. Obojí je hlavně zásluhou letecké výroby, kde je jednoznačně největší přidaná hodnota, konkrétně milion korun na člověka.
* Tržby v divizi zaměřené na letecký průmysl vzrostly loni meziročně o 50 procent. Letos znovu porostou. Není paradoxní, že v Česku naopak výroba letadel – ať už v Aeru Vodochody nebo Letu Kunovice – od devadesátých let prudce klesla?
Pro nás bylo velkým impulzem, že jsme tehdy museli začít hledat nové trhy. Museli jsme přijmout skutečnost, že v České republice se větší letadla nebudou vyrábět, tak jsme se zaměřili na zákazníky v Rusku, Číně a dalších zemích. Zpočátku jsme se soustředili na vrtulníky nebo cvičné letouny, a to se startovacími systémy či klimatizacemi. Ale protože jsme viděli, že to bude asi málo, pustili jsme se do nových leteckých motorů, které jsme do té doby nedělali. A nyní vyrábíme čtyři různé druhy motorů, které se v poměrně krátké době podařilo uvést na trh.
* Obchodovat v Rusku asi nebylo snadné, zvláště když tamní letecký průmysl prodělal podobný šok jako ten český…
Přesně tak. My jsme už na počátku devadesátých let začali jezdit na MAKS Air Show a na výstavy motorů. I když tam moc zakázek nebylo, vždy šlo alespoň o náhradní díly pro letouny L-39. A myslím, že se nám to vyplatilo. Každý nám říkal, že to tam skončí, ale my jsme chtěli mít Východ i Západ. Vzpomínám si, jak jsme koncem devadesátých let jednali v Moskevském vrtulníkovém závodě M. L. Mila o dodávce startovacích systémů. Seděli jsme tam v kabátech v zimě, protože se netopilo, na hlavě naražené ušanky, a oni říkali: „Nevíme, co s námi bude.“ Za pár let se to však otočilo, rozjeli se a dnes jsou to naši největší zákazníci.
* Které produkty export do Ruska táhnou?
Zejména vrtulníkový program je náš nosný byznys. Ruské vrtulníky MI-17 se v uplynulých deseti letech dostaly do povědomí zákazníků a uplatnily se při živelních katastrofách v Rusku, Číně, Indii nebo v Jižní Americe. Státy proto tyto stroje nakupují ve větších počtech a spolu s nimi naše startovací systémy, přesněji řečeno pomocné energetické jednotky Safír. Možná je trochu štěstí, že jsme se kdysi na výstavě v Rusku potkali se zástupci kazaňského vrtulníkového závodu, které zaujal náš produkt. Na druhou stranu jsme díky umu našich lidí dokázali dát takový výrobek dohromady. Když si totiž tenkrát Rusové srovnávali konkurenční startovací systémy a dělali zkoušky na vrtulnících, ten náš dopadl nejlépe.
* Chystá se modernizace zmíněného ruského vrtulníku MI-17. Budete dodávat systémy i pro novou verzi?
O tom právě jednáme. V Rusku nám sice vyrostla poměrně velká konkurence, ale věřím, že se Safír do modernizované verze MI-171A2 montovat bude. Kromě ní bychom do těchto vrtulníků nově měli dodávat systém klimatizace. Snažíme se ho protlačit již tři roky, prošli jsme složitými jednáními jak s držitelem know-how, kterým je vrtulníkový závod v Moskvě, tak s výrobci v Kazani a Ulan-Ude. Během zimy a příštího léta by měly probíhat zkoušky a doufáme, že od konce roku 2014 by se mohly rozběhnout dodávky startovacího systému i klimatizace. Naše klimatizace má totiž výhodu „dva v jednom“. Dnes jsou na vrtulnících MI-17 dva systémy – jeden ohřívá vrtulník v zimním období a druhý ho ochlazuje v létě – kdežto náš systém umí obojí.
* Největší tržby tedy nadále máte ze Safíru?
Ano, nabízíme už spoustu modifikací tohoto systému. Jednak pro vrtulníky, jednak pro čínský výcvikový letoun H-8, jiná verze je pro čínský letoun L-15, zahajujeme dodávku pro nový čínský nákladní vrtulník, který je ještě větší než MI-17. Do konce roku bychom navíc měli obdržet certifikát kvality od Úřadu pro civilní letectví (European Aviation Safety Agency, EASA), díky němuž se nám otevře nový trh pro další verzi Safíru a usnadní to dodávky do celého světa. Kromě toho jsme vytvořili verzi MIS pro upgrady starších vrtulníků MI-17, která je zaměnitelná za jejich původní ukrajinský startovací systém. Pouze se odpojí stará „pejka“ a připojí ta naše. Těchto vrtulníků po světě létá přes deset tisíc, řada z nich se modernizuje a na to spoléháme. Již máme první zákazníky.
* Jaké zakázky máte na příští rok nasmlouvané v Číně?
O dodávkách Safírů pro vrtulníky Z-8 jsme jednali několik let a nakonec jsme uzavřeli kontrakt na dodávky od příštího roku v objemu zhruba 60 milionů korun, což je na jednu verzi velmi dobré. A samozřejmě existuje výhled do dalších let. V Číně se roční objemy obchodování pohybují od 80 do 120 milionů korun, přičemž příští rok by mohly výrazně překročit sto milionů. Dvacet „pejek“ dodáme pro vrtulník Z-8, dalších dvacet kusů pro tréninkový letoun L-15 v objemu asi dvaceti milionů. Čína v minulosti hodně odebírala vrtulníky MI-17, takže teď nakupují náhradní díly, což dělá dalších přibližně dvacet milionů korun. A navrch se nám podařilo dohodnout s jednou firmou opravy startovacích systémů, přičemž máme garantováno, že náhradní díly budou brát exkluzivně od nás.
* Kontrakty uzavíráte dlouhodobě?
Příliš ne. Maximálně na dva roky, většinou však na rok.
* Kde máte kromě Ruska a Číny nejvýznamnější obchodní partnery?
Do Ruska jde čtvrtina až třetina naší produkce, do Číny deset procent. Díky smlouvě naší divize přesného lití se společností ABB se v příštím roce na exportu výrazně zvýší podíl Švýcarska. Jde o výrobce turbodmychadel, který velice zajímavě roste a my s ním. Zároveň tam spolupracujeme s firmou Linde v oblasti kryotechniky, které bychom měli dodávat nízkoteplotní kompresory a heliové expanzní turbíny, takže by Švýcarsko mohlo představovat dalších minimálně deset procent. Čtvrtým největším trhem je Německo, kde se tržby rovněž pohybují kolem 100 milionů korun čili opět zhruba deset procent. A růst by měly Spojené státy na nějakých pět až sedm procent podílu na tržbách díky našemu novému zástupci pro tamní trh, společnosti Diemech Turbine Solution.
* Co si od expanze do USA slibujete, pokud jde o tržby?
Zatím to nic velkého nebude. Očekáváme něco mezi deseti a dvaceti prodanými motory, nicméně nenabízíme tam pouze výrobky letecké divize, ale i produkty pro energetiku. V polovině listopadu byli kolegové z divize přesného lití na energetické výstavě Power-Gen v Orlandu, neboť se snažíme rozvíjet výrobu lopatek pro spalovací i parní turbíny. Jestliže tedy letos uděláme obrat v USA kolem dvaceti milionů korun, i díky přesným odlitkům bychom se v příštím roce mohli dostat na dvojnásobek. Diemech Turbine Solution navíc nejenže bude prodávat naše motory, ale dokonce koupili licenci na jeden letoun pro čtyři pasažéry a zabudovávají do něj náš turbovrtulový motor TP100. Na Ameriku sázíme hlavně proto, abychom měli další nohu po Rusku a Číně, a doufáme, že nám tamní trh v budoucnu pomůže k poměrně výraznému růstu prodeje.
* Pozorujete tedy na americkém trhu oživení?
Ano. Poměrně slušně tam rozjíždíme proudové motory TJ100 pro malá letadélka maximálně pro dva lidi, která si kupují vysloužilí piloti pro zábavu. Letos v létě jsme byli na největší výstavě na světě pro všeobecné letectví ve wisconsinském Oshkoshi, kde jsme měli z České republiky největší prezentaci. Podle mnoha analýz tento motor vychází jako nejlepší na světě, a dokonce máme zprávu, i když to negarantuji, že naše konkurence ve Francii zastavila vývoj obdobného motoru, protože my jsme trh zaplavili TJ100 a asi neviděli takové možnosti. Od roku 2008 jsme prodali kolem 400 těchto motorů, což je v branži opravdu slušný počin.
* Na které další země se hodláte zaměřit?
V Brazílii jsme jednali letos v říjnu a také došlo k dohodě o zastupování. Prostřednictvím tamní strojírenské firmy Altanova bychom do země v příštím roce měli dodat první motory. Brazílie je velký trh, ale zároveň kvůli vysokému clu silně ochranářský, takže se asi budeme muset domluvit s některou brazilskou společností na montáži našich motorů. Od ledna se bude speciálně tímto trhem zabývat Španěl žijící v České republice, který mluví portugalsky. Objevili jsme i Spojené arabské emiráty, slušnou pozici máme v Indii. Přes Rusko se tam totiž dostávají dopravní vrtulníky MI-17, takže Indové mají zájem spolupracovat na opravách a na vylepšování starších strojů. Zatím to vypadá, že i v Indii bychom v blízké budoucnosti mohli mít zástupce.
* Z divizí PBS Velká Bíteš se daří nejméně části Industry. Čím to je?
Její oblastí je všeobecné strojírenství a to zahrnuje spoustu oborů od energetiky přes zdravotnictví po ekologii. Konkurují nám desítky podniků, což znamená tvrdý boj o ceny. A během krize se to navíc zvrtlo, protože kapacity v republice narostly a firmy šly často pod ceny, jen aby získaly nějakou práci. V divizi Industry tak nyní jdeme cestou zlepšování procesů, máme rozjednané nové projekty, abychom se zachytili velkých nadnárodních firem a měli větší série, větší objemy. Rozhodně ji nebudeme rušit. Každá divize si během své existence prošla horším a lepším obdobím.
* Od podzimu roku 2011 vaše společnost koordinuje evropský projekt ESPOSA zaměřený na letecký průmysl. Jak se spolupráce vyvíjí?
Česko je unikátní tím, že stojí ve středu mezi Východem a Západem. Evropská komise nám řízení projektu podle mě přiklepla mimo jiné z toho důvodu, že dokážeme komunikovat jak s Angličany a Italy, tak s Ukrajinci, Rusy a Turky. Pro řadu západních společností je třeba Rusko stále neznámé území. Oni Rusům dodají zadarmo prototyp motoru nebo startovacího systému, ale pak to skončí, protože s nimi nedokážou navázat vztahy. Projekt ESPOSA poběží do podzimu roku 2015 a jeho výsledkem by měla být dvě polská letadla a jeden belgický vrtulník, do nichž dodáváme motory TP100, respektive TS100. Tři nové létající stroje, jejichž cílem jsou lepší užitné vlastnosti a nižší spotřeba. A pak je tam ukrajinská firma vyrábějící větší motory než my, která by měla vyvinout motor pro český letoun Evektor EV55, který dosud používá pouze motory Pratt & Whitney. To jsou čtyři konkrétní cíle.
* Evropská unie tím podporuje vývoj malých letadel?
Dá se říct, ale velkou roli hraje i schopnost spolupráce. Aby se firmy v západní a východní Evropě naučily kooperovat. To je velká přidaná hodnota.
* A jak to jde?
Něco jiného je, když spolupracujete s Němci a Angličany, anebo s Italy. A ještě něco jiného je spolupráce s Ukrajinci. Tam dosud funguje systém, že je oddělená konstrukční kancelář a výroba, které mezi sebou třeba nekomunikují. Pokud se však nedohodnou, je problém na výstupu. Začátkem listopadu uplynuly dva roky od začátku projektu a kolegové byli v Nizozemsku, kde se konal výroční mítink za účasti evropských komisařů. Projekt byl hodnocen velmi dobře, přestože v plánu prací nějaká zpoždění máme. Zvláště když to srovnáme s jinými programy, jichž se také účastníme, ale nekoordinujeme je. Myslím, že naší firmě dělá docela dobrou image.
* Máte vlastní učiliště. Pracuje většina z jeho absolventů opravdu ve vašem závodě?
Máme tady středisko praktického vyučování a úzce spolupracujeme se Střední odbornou školou Jana Tiraye ve Velké Bíteši, odkud k nám chodí učni na praxi a kde je již čtvrtým rokem maturitní obor mechanik-seřizovač. Většinou se o absolventy dělíme se sousedním závodem, který si každoročně několik učňů „odkoupí“. Je to naše bývalá divize turbodmychadel, kterou dnes stoprocentně vlastní německá firma MAN. Máme také dceřinou firmu PBS Energo, což je bývalá divize parních turbín, a i do tohoto podniku jdou někteří učni. Takže většina končí opravdu u nás. Pokud mají zájem udělat si maturitu, jsme jenom rádi, protože jsou to potenciální pracovníci pro technologie, konstrukce a podobně. A samozřejmě spolupracujeme s Vysokým učením technickým v Brně, kde máme také velice dobré vztahy, ať už v oblasti přesného lití nebo v letecké technice, takže k nám odtud přichází i řada vysokoškoláků.
* Ve spolupráci s VUT jste letos na podzim postavili letoun Marabu 2. Připravujete další podobný projekt?
Máme vizi, že koupíme letadlo typu Cessna, do něhož bychom chtěli zabudovat náš vrtulový motor. S VUT Brno hodláme spolupracovat na doladění a na výpočtech. Myslím, že i pro ně je to dobrá reference a studenti, kteří na tom dělají, mají pak dobrý základ pro praxi.
* Příští rok v dubnu se má v Praze uskutečnit výroční zasedání Evropské asociace leteckého, kosmického, obranného a bezpečnostního průmyslu. Co může českým firmám přinést?
Domluvili jsme se s prezidentem Asociace leteckých výrobců ČR Josefem Kašparem, že čeští výrobci tam budou mít stánky a my chceme vystavovat své motory. Neslibujeme si, že na této akci získáme nové zákazníky, ale pro image firmy je to důležité. Pro tuzemské letectví je dobře, že se akce uskuteční vůbec poprvé v historii v České republice. V rámci Evropy totiž nejsme úplně nevýznamní. Co do počtu pracovníků v tomto průmyslu jsme na desátém místě a máme co nabídnout. A když máte podobné high-tech odvětví, je třeba ho rozvíjet, protože jeho produkty nemůže nahradit jen tak někdo v Číně nebo v Indii.
V
tržbách by První brněnská strojírna Velká Bíteš letos mohla jít na 1,2 miliardy korun, zisk by měl být zhruba 100 milionů. Milan Macholán (43)
• V První brněnské strojírně Velká Bíteš pracuje 20 let. • Vystudoval Vysoké učení technické v Brně, kde získal inženýrský titul. • Po studiu nastoupil do obchodního oddělení letecké divize První brněnské strojírny, kde se stal posléze vedoucím obchodu a ještě později byl za zaměstnance zvolen do dozorčí rady podniku. • Od roku 2003 je generálním ředitelem PBS Velká Bíteš. • Je ženatý, má tři děti.
Příběh firmy
Vzhůru díky letounům
Pětitisícové městečko třicet kilometrů severozápadně od Brna je sídlem První brněnské strojírny (PBS) Velká Bíteš už přes šedesát let. Společnost zaměřená na točivé stroje se po roce 1989 potýkala se stejnými problémy jako veškerý letecký průmysl v České republice. Rozpad východních trhů však vyřešila po svém. „Velmi nám pomohlo, když začala nabíhat výroba lehkého bitevního letounu L-159 v Aeru Vodochody, protože jsme do něj dodávali hodně přístrojů,“ vzpomíná generální ředitel PBS Milan Macholán. Především ale firma nikdy neopustila ruský trh. „Samozřejmě nám vyčítali, když jsme vstoupili do Severoatlantické aliance, ale to si vždycky jen tak rýpnou. Máme k sobě blízko, pořád k nám jezdí, stačí říct Karlovy Vary a oni se rozplývají, jak sem jezdí na dovolenou. Výhod je pořád víc než nevýhod,“ popisuje Macholán své zkušenosti s česko-ruskými vztahy. V roce 2003 přišel návrh na konkurz, který se řešil zhruba do roku 2006. „Byly problémy mezi akcionáři, ale doplácela na to firma,“ říká Macholán, který v PBS pracuje od počátku devadesátých let a od roku 2003 je jejím generálním ředitelem. Už tři roky však První brněnská strojírna Velká Bíteš nepřetržitě roste, mimo jiné díky tomu, že se zaměřila na vývoj a výrobu malých leteckých motorů. V současnosti zaměstnává 760 lidí, přičemž v její nejvýdělečnější letecké divizi pracuje asi 290 lidí. „V příštím roce bychom v ní chtěli mít asi tři sta lidí. Snažíme se nabírat zaměstnance uvážlivě, abychom nemuseli náhle propouštět, pokud některé zakázky skončí,“ vysvětluje šéf PBS. Průměrný plat v podniku činí kolem třiceti tisíc korun, v momentálně nejúspěšnější letecké divizi si zaměstnanci v průměru přijdou na 34 tisíc korun. Průměr v regionu se přitom pohybuje kolem 23 tisíc. Stoprocentním akcionářem PBS je firma imAGe Group se sídlem v Praze. „Majitel má zájem, abychom rostli jak ekonomicky, tak technologicky a abychom získávali nové trhy. Myslím, že je s námi spokojenost, protože se objevili zahraniční zájemci o koupi našeho podniku, a stávající akcionář to odmítl, chce si nás držet dál,“ dodává Macholán. Letos jsme získali obchodní zastoupení v USA a Brazílii. A vypadá to, že v Indii bychom mohli mít také brzy zástupce.
O autorovi| Dáša Hyklová Tomáš Pohanka • hyklova@mf.cz • pohanka@mf.cz