Většina manažerů ruskému zdůvodnění poklesu dodávek ropy nevěří
Považujete za věrohodné zdůvodnění ruské strany, že příčinou snížení dodávek ropy byly technické problémy?
- Ano 18,4 %
- Ne 60,3 %
- Nevím 21,3 %
Krátce po podpisu smlouvy o radaru mezi Českou republikou a USA 8. července 2008 Rusko omezilo dodávky ropy do ČR a jako důvod uvedlo technické problémy. Téměř po týdnu dohadů vyšlo najevo, co se stalo s ropou určenou pro Česko. Dle společnosti Tatněfť údajně skončila v Turecku. Premiér Mirek Topolánek v této souvislosti prohlásil: „Chci věřit, že důvody jsou technické a technicko-organizační.“ Tuto víru s ním nesdílí 60,3 procenta manažerů.
Zasvěceně odpovídá respondent: „Nemyslím si, že by za snížením dodávek byla nějaká odvetná opatření ze strany Ruska kvůli podpisu ČR a USA o umístění amerického radaru na našem území. Za dodávkami ropy jsou přece ujednání, jasně definované mezistátní smlouvy se všemi základními podmínkami, tedy i se stanovením dodávaného množství. Nedovedu si představit, že by Rusko smluvní podmínky kvůli radaru vědomě a cíleně porušilo. To bychom se dostali nazpět do studené války, do doby různých embarg a jiných odvetných opatření a naschválů mezi zeměmi. Toto období jsme - aspoň doufám - již dávno překonali. Kromě toho každé porušení smluvních podmínek s sebou přináší (ve smlouvě definované) sankce, které by si zase mohla nárokovat ČR, a pak bychom se rychle dostali do začarovaného kruhu.
Na druhé straně - a to je můj osobní názor - americký radar na našem území je naprostý nesmysl. A všechna zdůvodnění vládou ČR o jeho prospěšnosti pro naši bezpečnost, pro blaho tuzemských firem, které se na jeho výstavbě budou podílet, a ostatní argumenty jsou pouze dalšími obelháváními veřejnosti českou vládní garniturou.“
Nad svou odpovědí váhá manažer: „Těžko říct. Snaha ruské vlády ovládnout dříve privatizované energetické zdroje je evidentní. Přijde ji to na nemalé finanční částky a podstupuje při tom přinejmenším reputační riziko. Máloco se děje jen tak pro nic za nic. Na druhé straně o existenci ropovodu Družba jsem se učil již na základní škole. Nikdy jsem však neslyšel, že by se do jeho modernizace investovalo. Jsem proto v duchu teorie o mávnutí křídel kolibříka na jedné straně zeměkoule a zemětřesení na druhé ochoten uvěřit i tomu, že roura praskla právě v okamžiku, kdy v Praze po podpisu smlouvy o americkém radaru spadl mnoha politikům kámen ze srdce.“
Zcela jasno však má respondent: „Rusku se nedá věřit ani dobrý den.“
Opačný názor se objevuje v odpovědi: „Považuji za věrohodné, že omezení dodávek ropy do ČR je zapříčiněno technickými problémy. Každý potrubní systém, ať již jde o ropovody či plynovody, v letním období prochází potřebnými opravami a revizemi, které ve svém důsledku přinášejí omezení přepravní kapacity.“
Jinak problém vidí manažer: „Není podstatné, jak to Rusové zdůvodnili, ale co uděláme pro to, abychom na nich nebyli závislí. Pokud by Rusové ropovod Družba ,vypnuli‘ navždy - třeba z technických důvodů (klidně za pět či deset let) -, pak máme velký problém, protože náhradní řešení z Ingolstadtu nebude schopno krýt dodávky ropy z kapacitních důvodů (o Slovensku ani nehovořím). Co udělá vláda poté? Lépe řečeno, co teď dělá vláda pro eliminaci tohoto rizika?“
Tento problém nemá respondent: „Nepovažuji ani omylem! Je to normální ruská provokace, ale trochu dětinská. Zaplať pánbůh, že už se tomu můžeme jen smát, protože kdyby chtěli trvale omezit dodávky ropy, pak jsou nahraditelné a oni by poškodili jen sami sebe.“
Trefné srovnání se objevuje v odpovědi: „Říká se, že do žen a do melounů člověk nevidí. Dodávám, že o Rusku (a o dalších velmocích) platí totéž.“
Ponaučení z této situace nabízí manažer: „Je to o důvod více, proč se starat jen o sebe a nespoléhat se na přátelství s Ruskem či pomoc Evropské unie.“
Podporu nachází v odpovědi. „Takové náhody se nestávají. Je to varování, které se po ratifikaci smlouvy o radaru změní v brutální odvetu. Je to i lekce pro celou EU. Buď dosáhne energetické nezávislosti, nejlépe soběstačnosti, nebo může zapomenout na prosazování těch svých zájmů, které nevyhovují Rusku. Celá věc má však i kladnou stránku. Konečně se snad dozvíme, kolik českých strategických podniků již ovládají Rusové.“
Odpovídalo 136 manažerů
