P a l á d i u m a p l a t i n a
Téměř sedmdesát procent světového exportu paládia zajišťuje Rusko. Jeho postavení mu dává obrovský prostor pro manipulaci s cenou, což se potvrdilo v plné míře loni. Během roku se zvýšila díky výpadku ruského exportu téměř o 65 procent.
Rusko zahájilo koncem ledna regulérní export paládia a platiny. Uvolnění exportu obou kovů přišlo poté, co prezident Boris Jelcin podepsal dekrety o exportních kvótách pro jednotlivé dodavatele. Touto specifikací došlo k určitému zpřísnění, neboť ještě loni byl export povolen jediným prezidentským dekretem pro všechny zdroje dodávek.
Jednička z Norilska
Už samotný fakt, že se vývozem těchto kovů zabývá prezident a vláda, svědčí o tom, jaký význam mají pro domácí ekonomiku. Ruské kovy platinové skupiny však hrají také první housle na světovém trhu, kde jejich nedostatek de facto roztočí cenovou spirálu a nadbytek žene ceny ke dnu.
Rusko letos vyveze - jak vyplývá z agenturních zpráv - zřejmě stejné množství těchto kovů jako v roce 1998. Celková vývozní kvóta odsouhlasená vládou činí sto tun paládia a dvacet tun platiny. Dodávky se uskuteční většinou prostřednictvím státního podniku Almazyjuvelirexport. Kvóta je závazná pro všechny dodavatele, kterými jsou Gochran (Úřad pro drahé kovy), Centrální banka a společnost Norilsk Nickel jako hlavní producent.
Norilský kolos je největším ruským producentem paládia a platiny a jedním z nejvýznamnějších světových dodavatelů obou kovů. Patří rovněž k velkým světovým producentům niklu, kobaltu a mědi. V mezinárodním měřítku ho lze srovnat s „kovovými velikány, jako jsou severoamerické Alcoa, Asarco, Phelps Dodge, Kaiser Aluminium, INCO či Reynolds Metals nebo francouzská Pechiney, australská BHP a brazilská CVRD.
Stejně tak jako další velké ruské podniky, které těží či obchodují se surovinami (Gazprom, Sidanco, Lukoil), láká akcionáře i Norilsk Nickel. Jeho akcie patří na ruské burze cenných papírů k nejobchodovanějším. Za zmínku stojí, že jedním z mnoha akcionářů norilské firmy je i Vladimir Potanin, který je s ročním příjmem 1,6 miliardy amerických dolarů na seznamu nejbohatších Evropanů. Jde o bývalého pracovníka sovětské diplomacie a nyní špičkového průmyslníka, který má významné podíly také v bankách a ropných a plynařských společnostech.
Cenové hrátky
Ruská praxe povolování vývozu paládia a platiny se traduje od roku 1997, kdy byl jejich export na šest měsíců zmrazen s cílem snížit příliv obou kovů na světový trh, a stimulovat tak jejich ceny. To se také povedlo. Hned v roce 1998, kdy byl ruský export povolen prezidentským dekretem opožděně až na konci prvního čtvrtletí, se světová cena paládia dostala v březnu nad 360 USD a platiny nad 400 USD za trojskou unci. Po uvolnění exportu pak prudce obě ceny klesaly a až do října byly díky dostatečným dodávkám slabé. Stoupat začaly až koncem roku a letos v lednu, kdy se znovu objevily obavy z možného opoždění exportu. Rusko už ale vývoz zahájilo a ceny obou kovů mírně poklesly.
Pokud jde o vyhlídky, analytici se domnívají, že cena obou kovů platinové skupiny ve střednědobém horizontu neporoste, protože Rusko zřejmě dodávky omezovat nebude. Dobrým důvodem k tomu jsou očekávané velké díry v ruském státním rozpočtu a potřeba zvýšit příjmy z exportu.
V záloze je i zlato
Rusko nespoléhá - pokud jde o příjmy a státní finance - jen na paládium a platinu, ale i na zlato. Pro tuto zemi je ovšem smůla, že jeho ceny jsou na světových trzích v poslední době nízké. Přesto hraje v ruské ekonomice značnou roli. Nikoliv jen jako zdroj exportních příjmů.
Ruská centrální banka i přes těžkou krizi, do níž se Rusko dostalo loni v srpnu a září, neprodala ze svých zlatých rezerv ani unci a držela je na vysoké úrovni jako možnou garanci na půjčky. Loňské rezervy vzrostly asi o třicet tun zhruba na 575 tun. Proslýchá se dokonce, že je snahou ruské vlády rezervy zdvojnásobit.
