Ekonomická svoboda je klíčová, říká slavný oční mikrochirurg
Svjatoslav Fjodorov (73) začínal ve druhé polovině padesátých let jako oční lékař v Čeboksary, hlavním městě Čuvašské autonomní republiky (Povolží). Později působil v severoruském Archangelsku, od roku 1967 pracuje v Moskvě, kde získal vědeckou hodnost akademika. V roce 1974 přišel s novou metodou léčení krátkozrakosti – pomocí radiální keratotomie (nařezávání oční rohovky). Už za sovětských poměrů se proslavil i jako energický manažer, kterýinvestoval například do chovu ušlechtilých koní v osadě Slavino nedaleko Moskvy. Hrdě se hlásí k tomu, že je držitelem titulu „Zasloužilý vynálezce SSSR“. Založil Stranu samosprávy pracujících, za kterou v roce 1996 kandidoval na úřad ruského prezidenta a získal zhruba osm a půl procenta hlasů. Rád hraje kulečník a šachy, nejraději s počítačem, miluje jízdu na koni. Je potřetí ženatý, otec čtyř dcer.
EURO: Jak byste charakterizoval hospodářské poměry v Rusku? FJODOROV: Připomínají starobylý Egypt s tím rozdílem, že v Rusku žije spousta malých faraonů, kteří jsou svrchovanými pány v guberniích, úřadech i ve firmách. Postavení většiny lidí, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru, bych charakterizoval jako otrocké, protože ve firmách nemohou nic ovlivnit. Prostě chybí to základní – demokracie v hospodářství, a bez ní nemůže být demokratická společnost. Přitom vrchního faraona – prezidenta – volíme přímo, demokraticky.
- *EURO: Není–li v Rusku demokracie, co tedy?
FJODOROV: V Rusku máme plutokracii. Vznikla třída „prázdných lidí , kteří nějak přišli k penězům a teď nic nedělají, jenom se chvástají šestistovkou mercedesem nebo pětipodlažním letním sídlem, pokud možno s luxusním výtahem. Zásadní problém ruské společnosti vidím v tom, že místo, aby šla nahoru třída lidí vytvářejících nové hodnoty, vyrostla nám „prázdná třída . Hospodářství tím velice trpí, neboť spousta lidí si myslí, že vůbec nemá smysl dobře pracovat. Slušná práce prostě nepřinese slušnou životní úroveň. To je hlavní příčina, proč ruská produktivita práce představuje dvanáctinu čtrnáctinu západoevropské či americké. EURO: Jak chápete demokracii v hospodářství? FJODOROV: Souvisí především s otázkou, jak spravedlivě rozdělovat to, co firma vydělává. Zaměstnanci by měli mít možnost spolurozhodovat o všem, co se jich týká. Jestliže člověk vytváří hodnoty, ale nemůže se podílet na rozdělování výsledků, pak tvrdím, že je z něj docela obyčejný otrok, zajatec firmy. Odtrženost lidí od výsledků práce je podle mne hlavní překážkou pro hospodářský vzestup Ruska a rozvoj podnikání. Proto jsem zastáncem akciových společností uzavřeného typu, v nichž jsou všichni zaměstnanci zároveň spoluvlastníky a jejich příjem závisí na výsledcích hospodaření. To je opravdová demokracie, protože valná hromada akcionářů v takové firmě – to je něco jako parlament. Má právo rozhodovat o všech zásadních otázkách. V Rusku jsme udělali velkou hloupost, když jsme začali rozvíjet demokracii jenom v politice. EURO: V čem spatřujete hlavní úkol nového ruského prezidenta? FJODOROV: Bude muset lidi přinutit, aby se naučili svobodně žít. EURO: Ale nutit ke svobodě přece nejde. FJODOROV: Jak to, že nejde? Byl ruský člověk donucen pěstovat a pojídat brambory? Ano. Přinutili carové mužika nosit normální oděv? Nerozkázal snad Petr Veliký stavět lodě a zděné domy? V Rusku to často bylo tak, že spousta užitečných věcí se musela nařídit. Samozřejmě dnes nelze nikoho nutit silou, ale jde o to, aby se lidé o novinkách dovídali a měli k nim volný přístup. Ruský člověk ale odvykl svobodě. Není zvyklý samostatně přemýšlet a nést odpovědnost. Stále chce, aby za něj přemýšlel někdo jiný, aby někdo říkal, co a jak se má dělat. A proto kladu takový důraz na samosprávu. Jsem hluboce přesvědčen, že Rusko by vypadalo úplně jinak, kdyby gubernátoři a primátoři měst byli hmotně zainteresováni na hospodářských výsledcích svého regionu. To znamená, že by nedostávali plat, ale určitý podíl na zisku. To by se pak jinak vyčleňovaly pozemky na výstavbu, rychle budovala elektrická vedení i silnice. Malí faraoni by dělali všechno proto, aby v jejich oblasti či městě přibývali výrobci vytvářející nové hodnoty. A co se děje dnes? Hospodářství se hroutí, lidé nedostávají mzdu, ale ti nahoře si stavějí soukromé paláce. To je náš ruský blázinec. Několikrát jsem na to upozorňoval prezidenta Jelcina i moskevského primátora Lužkova. EURO: Neuvažoval jste někdy, že z onoho „blázince emigrujete? FJODOROV: A proč? Je velice zajímavé sledovat, jak se bude náš blázinec vyvíjet a kolik bláznivých rozhodnutí nás ještě čeká. Jsem si také naprosto vědom toho, že klinika, kterou vedu, nemůže být věčně nějakým ostrůvkem obklopeným všeobecným nepořádkem. EURO: Co pro vás znamená pojem etika podnikání? FJODOROV: Obávám se, že v Rusku málokdo ví, o čem to je. Etika podnikání totiž vzniká pouze tam, kde je dost podnikatelů, mezi nimiž existuje normální konkurence. A jsme zase u toho, jaké postavení v hospodářství mají dnes tvůrci hodnot. Na tento neblahý stav těžce doplácí i věda. Ze špičkových matematiků jich Rusko opustilo osmdesát procent, u fyziků je emigrace asi poloviční. Bohužel, stáváme se národem bez mozků. Důvod je, že vědecké špičky svojí intelektuální prací nemohou vydělat reálné peníze, a proto odjíždějí do ciziny, kde také existuje vykořisťování, ale určitě ne tak tvrdé jako v Rusku. EURO: Ve kterých oborech Rusko nejvíce zaostalo za Západem? FJODOROV: Ve všem, co pěstuje a podporuje intelekt. Potřebujeme dovážet informační technologie, musíme převzít chemické produkty, farmaceutické přípravky, naučit se vyrábět špičkové lékařské zařízení, které zoufale chybí. Ve strojírenství jsme za světem zaostali o nějakých pětadvacet až třicet let, v elektronice navždy. Opakuji: hlavní je ekonomická svoboda, díky níž se mohou objevit další Rembrandti, nad jejichž dílem svět vydechne údivem. EURO: Vy sám jezdíte po světě a přednášíte. FJODOROV: Oftalmologie je výjimka. Dovoluji si tvrdit, že v tomto oboru jsme před Američany, hlavně díky laseru, asi tak deset let napřed. Ale jenom proto, že se nám v Moskvě podařilo soustředit na jednom místě nějakých pět set lékařů zapálených pro oční mikrochirurgii. EURO: Co si myslíte o „zlatých padácích pro manažery, pod jejichž vedením se firmě nedařilo? FJODOROV: O zlatých padácích se občas dočtu. Jde o vskutku nemravné sumy, což dokazuje jediné: moc ve světovém hospodářství drží monetaristé, pro které jsou peníze fetiš. Dnes si dopřávají zlaté padáky a zítra už budou chtít briliantové. Někdy se ptám, zda ještě někoho zajímá lidská práce a lidský mozek. Co kdyby jim peníze vydělávali roboti a my lidé bychom přesídlili na jinou planetu? EURO: Zdá se tedy, že nejste nakloněn trendu nazývanému globalizace. FJODOROV: Podívejte se, dnešní hospodářský svět je rozdělen na dvě základní třídy – třídu výrobců a třídu distributorů, přičemž ti první se nemohou podílet na rozdělování, a proto vytvářejí výrobků málo, nebo špatné kvality. To se týká především Ruska, kde rozdělování důchodů ovlivňuje asi půldruhého procenta lidí, u vás možná šest sedm procent, ale ve Francii třiadvacet a Německu 25,5 procenta. To jsou podíly lidí, kteří něco vlastní, alespoň nějaký balíček akcií. EURO: Jak se vám jeví současné megafúze? FJODOROV: Kdyby se firmy slučovaly na bázi svobodných lidí, tak by to bylo vynikající. Ale co když jenom vzniká nová podoba ekonomického otroctví? Představte si kolos zaměstnávající statisíce lidí, který ale svojí hospodářskou silou ovlivňuje celé národy. Na špici je pár šéfů, pod nimi příšerná hierarchie. Chápu to tak, že možná vzniká ještě horší forma hospodářských impérií, prostě tvrdší imperialismus. Já ale chci mít lidi svobodné. Jsem pro to, aby neexistovaly hranice, celní bariéry, víza, vyplňování kartiček na hranicích. Já pro tvůrce hodnot žádné takové překážky nechci. Vyhovují jenom těm distributorům, kteří rozhodují, kdo kolik dostane. EURO: Po léta stojíte v čele úspěšné oční kliniky. Jak tam jako šéf uplatňujete své představy o ekonomice? FJODOROV: Náš meziodvětový vědecký komplex pro oční mikrochirurgii vznikl v roce 1986. Ve druhé polovině osmdesátých let jsme dělali kolem tří set tisíc operací ročně. V Sovětském svazu jsem vydělával více než tehdejší premiér Nikolaj Ryžkov – měsíčně asi tak tři tisíce rublů. To je příjem odvozený jako určité procento z příjmu kliniky. Ta je celá rozdělena na jednašedesát pracovních týmů, včetně uklízeček či informatiků. Za každou „artěl odpovídá samostatný vedoucí, který má volnou ruku i při přijímání nových lidí. Samozřejmě si ponechávám právo veta, ale užívám ho velice zřídka. Díky tomuto systému se od roku 1990 podařilo zvýšit produktivitu práce nejméně čtyřikrát. EURO: Kolik si u vás personál vydělá? FJODOROV: Náš systém odměňování je průhledný. Zaměstnanec přijde do práce a dostává informaci, kolik si vydělal za předchozí den, neboť naše ekonomické výkony, od nichž se odvíjí příjem každého zaměstnance, pečlivě evidujeme. Oční chirurg si přijde na deset až třináct tisíc rublů měsíčně (asi 450 dolarů – poznámka EURO), zdravotní sestra má kolem pěti tisíc rublů, vedoucí oddělení dvacet až třiadvacet tisíc rublů. V naší struktuře řízení celkem pracuje osmatřicet manažerů včetně mě. Jejich plat je stanoven jako určitý podíl na příjmu, chcete–li obratu kliniky. EURO: Prozradíte svůj příjem? FJODOROV: Můj plat je přibližně desetkrát vyšší než prezidenta Ruské federace. Z každého vydělaného rublu dostávám 0,3 kopějky. Měsíčně si tak přijdu na čtyřicet až padesát tisíc rublů (zhruba 1700 dolarů – pozn. red.). Kromě toho mi plynou dodatečné příjmy jako zasloužilému vynálezci SSSR. Na svém kontě mám přes pět set vynálezů, z toho 185 patentovaných. To je samozřejmě i finančně výhodné. Dnes mám jenom na patentech více, než činí celkový objem mezd v našem výzkumném komplexu. EURO: Kdo je vlastníkem kliniky? FJODOROV: Náš výzkumný komplex je ve federálním vlastnictví, ale stát nemá peníze, aby nás plně financoval. To je vlastně velké štěstí, protože jinak by nám určoval, kolik máme nakoupit židlí a jak často prát prostěradla. Z rozpočtu dostáváme jenom prostředky na mzdy v objemu sedmnáct až dvacet dolarů měsíčně na lékaře a patnáct dolarů na zdravotní sestru. Tyto peníze ale plynou do zvláštního fondu, z něhož se financují operace pacientů s nízkými příjmy, například invalidů a důchodců. EURO: Jaké jsou hlavní zdroje příjmů? FJODOROV: Důležitým zdrojem jsou zahraniční pacienti, jichž ročně operujeme přibližně tři tisíce. Za operaci platí od osmi set do tisíce čtyř set dolarů, tedy méně než v západní Evropě. EURO: Jak měříte produktivitu práce? FJODOROV: Počtem operací připadajícím v průměru na jednoho lékaře. V celém Rusku jich v uplynulých letech na jednoho očního chirurga připadalo asi 160 ročně, my děláme zhruba 550, někteří specialisté ale až 1500 operací ročně. Právě díky vysokým výkonům jsme mohli rozvinout výstavbu bytů pro zaměstnance i vlastních rekreačních zařízení. Nedaleko Moskvy jsme si pronajali 1200 hektarů půdy, kde jsme postavili nejenom novou osadu, ale rovněž tenisové kurty. Také chováme šedesát koní, máme vlastní letiště a vrtulník. EURO: Jak jste se vlastně dostal k oční mikrochirurgii? FJODOROV: Od malička mě lákala technika. A byl jsem šťastný, když mě přijali do leteckého učiliště. Bohužel jsem při nehodě přišel o nohu a začal studovat medicínu. Velice mě inspirovaly práce jednoho anglického chirurga a koncem padesátých let jsem začal v kuchyni malého bytu vyrábět své první plastové oční čočky. Moji první pacienti, které se mi podařilo vyléčit, byli králíci, později malé děvčátko. Pak samozřejmě přišly různé úřední zákazy, nepochopení, ale nevzdal jsem se. Když vracíte lidem zrak, přibývá i propagátorů vaší práce. To jsem poznal za časů Sovětského svazu, když bylo zapotřebí vyvinout a vyrobit nějaké chemické materiály či nástroje. Ředitelé podniků byli hned vstřícnější, když věděli, že to chce Fjodorov vracející lidem zrak. Nezakrývám, že pracoviště, kde se léčí i bossové mající velikou moc, má také určité výhody. To hlavní ale je práce lidí, jejich zainteresovanost. EURO: Váš sen jako očního mikrochirurga? FJODOROV: Když jsem začínal s diamantovým nožíkem v ruce, snil jsem o využití energie laseru v očním lékařství. Dnes ho využíváme zcela běžně a nedávno jsme ve spolupráci s americkými kolegy uvedli do provozu nový, vpravdě pohádkový laser na jedné malé budapešťské klinice. Představte si, že laserový impuls trvá mžik vyjádřený jako jedna děleno deset na minus patnáctou. Takové typy laseru hodláme využívat i mimo oční mikrochirurgii, například v kosmetologii, což je obor, na který chceme zaměřit svoje podnikání. A současný sen? Přejít od oční mikrochirurgie využívající laser k atomární chirurgii celého lidského těla, což je pro mne veliká výzva. Na důchod v žádném případě nepomýšlím. Chci zůstat co možná nejdéle aktivní. Dvakrát ročně – na jaře a v prosinci – si dopřávám slušnou dovolenou, kterou nejraději trávím na lovu. To tak, natáhnout si papuče! To je nejlepší způsob jak zpohodlnět, stát se nevrlým a vetchým starcem a nakonec ošklivě umřít. EURO: A krásně umřít? FJODOROV:** V koňském sedle. Spadnout z něj za plného trysku – to by byla nádherná smrt.
