Spolehnout se na dodávky ropy nebo plynu z Ruska je sázka do loterie.
Evropa ale zatím moc jiných šancí nemá. Musí si proto rychle promyslet, jakými jinými cestami životodárné suroviny pro svůj průmysl dopraví. A rychle na nich začít něco dělat.
Ať už k nám právě v těchto hodinách z Ruska proudí nasmlouvané dodávky plynu, nebo ne, jedno je jisté. Leden letošního roku se stal potvrzením pesimistů, že energetická závislost založená na dovozu z jedné země je nebezpečná. „Je to téměř přesně rok, kdy jsem na to upozorňoval, a nejsem rád, že na má slova došlo,“ říká poslanec občanských demokratů a předseda hospodářského výboru sněmovny Oldřich Vojíř.
Zavřené kohoutky plynu z Ruska tranzitem přes Ukrajinu od letošního 7. ledna přitom Českou republiku nepostihly tak tvrdě jako jiné evropské země. S totálním kolapsem například bojovalo sousední Slovensko a ještě více Bulharsko, Rumunsko, Bosna nebo Makedonie. Ovšem i více než 130 českých firem se už muselo pro jistotu připravit na krizový plán. Naštěstí díky největším zásobám plynu v Evropě a dodávkám z Norska jej nebylo nutné použít. „Výhodou“ byla samozřejmě i krize hospodářství, zejména automobilového průmyslu. Odběr plynu tak je hluboce pod dlouhoudobým průměrem.
RWE Transgas velké odběratele už před více než deseti dny pro jistotu přesto upozornil, že v případě nutnosti jim odstřihne dodávky plynu. Podle krizového scénáře mají totiž přednost nemocnice, školy a domácnosti (více v Profitu č. 2/2009).
Česko zatím žádné větší problémy nemá, dokonce může dodávkami pomoci sousednímu Slovensku. „Zásoby stačí při současných teplotách na zhruba pět týdnů. Pokud vím, čerpáme ze zásobníků 42 milionů kubíků denně a dalších osm přitéká přes Horu Sv. Kateřiny, naše denní spotřeba je okolo 50 milionů kubíků,“ popisoval minulý týden aktuální situaci Česka velvyslanec pro energetickou bezpečnost ministerstva zahraničních věcí Václav Bartuška. Experti přitom koncem týdne stále věřili, že se vyjednavačům v Moskvě podaří během víkendu obnovení dodávek zajistit.
Češi zabodovali, ale přesto neuspěli
Po prvních krizových dnech uzavření plynových kohoutů Evropa tleskala právě českým diplomatům. Premiér Mirek Topolánek při vyjednávání mezi Moskvou, Kyjevem a Bruselem zaznamenal své první výrazné úspěchy v roli předsednictví Česka Evropské unii.
„Právě v rozjetém dialogu mezi Ruskem a Ukrajinou mohou Češi stále využívat skvělých kontaktů s Východem – k užitku celé Unie,“ oceňuje Prahu německý deník Frankfurter Rundschau a připomíná, že už před sporem o plyn Česko zařadilo intenzivní dialog se zeměmi jako jsou Ukrajina a Srbsko mezi priority svého předsednictví. Za Topolánka se přitom překvapivě postavil i francouzský tisk, především vlivný list Figaro: „Byl to výborný výkon.“
„Známe slovanskou mentalitu, máme lidi, kteří umějí výborně rusky a znají poměry,“ shrnuje přednosti český vyjednavač v této krizi, ministr průmyslu a obchodu Martin Říman.
Já ne, to ty!
Obě země si vinu za vznik energetické krize mezi sebou přehazují už řadu dní jako horký brambor. Najít skutečného viníka je přitom takřka nemožné. „V podstatě netušíme, co se děje,“ potvrdil i Jan Nehoda, český člen monitorovacího výboru na Ukrajině.
Plyn totiž z Ruska údajně už počátkem minulého týdne proudil, zatímco ukrajinskými produktovody se do Evropy prakticky nedostával. Řada evropských zemí tak kvůli potyčkám mezi Ruskem a Ukrajinou nadále musela omezovat výrobu, v krajních případech mrzly i domácnosti.
Ukrajinci obviňují Rusko, že důvodem byl nízký tlak technického plynu v potrubí. Moskva naopak znovu napadla tranzitní zemi, že neoprávněně odebírá plyn určený pro unijní země pro vlastní spotřebu.
Ukrajina kontra Rusko
„Je to taktika obou zemí a věřím, že lžou obě – kde je pravda, se ale nedozvíme ani z monitorů na plynovodech,“ řekl Profitu jeden z německých pozorovatelů situace. Nikdo ze zahraničních pozorovatelů ve velínech plynárenských společností totiž nedokáže posoudit, odkud se data v monitorovacích počítačích skutečně berou. „Můžeme věřit oběma stranám, ale tu víru nahlodává fakt, že do Evropy prostě plyn neproudí,“ vysvětluje další člen mise, který si rovněž přál zůstat v anonymitě.
Experti jednotlivých zemí se přitom netají tím, že s postupujícím časem a nízkými teplotami v Evropě rapidně klesá jejich důvěra v zaručené dodávky energií z Ruska – a je jedno, na čí straně je vina.
Jádro je znovu ve hře
V Evropě i v Česku kvůli událostem z posledních týdnů sílí tlak na hledání řešení, jak se vymanit ze závislosti na ruském plynu i ropě. Ministr Martin Říman urychleně připravuje do vlády novou státní energetickou koncepci. Počítá s prolomením limitů těžby hnědého i černého uhlí a také s využitím všech dostupných zásob uranu. Podíl výroby elektřiny z jádra by měl už v roce 2030 vzrůst z dnešní třetiny na zhruba polovinu.
V podobných plánech není sám. Jadernou energetiku podpořil při nedávném setkání se svým polským protějškem Lechem Kaczyńskim také prezident Václav Klaus. Vzestup jaderné energetiky je podle něj řešením energetických problémů Evropy. I opozice považuje současnou energetickou situaci za rizikovou. „Musíme si přiznat, že dokud nebudou vybudovány plynovody, které obejdou problematická území, může být s plynem kdykoliv problém,“ tvrdí šéf ČSSD Jiří Paroubek.
Na to, že se Česká republika nemůže plně spolehnout na dodávky ropy nebo zemního plynu, upozorňovala ve své závěrečné zprávě koncem loňského roku už Nezávislá energetická komise vedená předsedou Akademie věd ČR Václavem Pačesem. Jako jedno z možných řešení navrhla například dobudování energetických sítí ze severu na jih pro všechny primární zdroje i elektřinu. „Jestli to budou cesty, které sem budou spolehlivě přinášet plyn například z Afriky, tak pak jaderná energetika není to, co by se nevyhnutelně muselo budovat,“ vysvětluje Pačes. Nicméně dodává, že jaderná energetika je velmi významnou alternativou.
Jistota? Krize, zásoby a zadní vrátka
RWE Transgas, třetí největší evropská energetická společnost, nebere podle svého mluvčího Martina Chalupského současné problémy na lehkou váhu. V budoucnu hodlá investovat značné finanční prostředky. „Na rozšíření zásobníkové kapacity až o třetinu jsme připraveni v příštích dvou letech vynaložit sedm miliard korun,“ osvětluje tuzemské investice Chalupský.
Celá Evropa už ale delší dobu přemýšlí, jestli energetická závislost na ruských dodávkách energie není příliš velkým bezpečnostním rizikem. Evropská unie plánuje dva projekty nových plynovodů – jižní Nabucco a severní Nord Stream. Jenže právě ten by Evropu znovu zásoboval výhradně ruským plynem.
Nabucco má naopak zajistit plyn ze zemí u Kaspického moře. Je ovšem otázkou, zda by byli dodavatelé jako Ázerbájdžán, Irák, Írán či Turkmenistán spolehlivější než Rusko.
Chystaný plynovod Nabucco, který má do Evropy přivést zemní plyn z oblasti Střední Asie, by mohl být hotov již za pět let. Už příští pondělí se sejdou zástupci zemí spojených v projektu v Budapešti. „Vidíme, že je nutné přijmout rozhodnutí o investicích už letos. Příští rok začít stavět, a jestli se nám bude dařit, tak první plyn přiteče do rakouského Baumgartenu v roce 2013,“ říká šéf projektu Reinhard Mitschek. Reálný termín je však o dva roky delší.
I v tomto projektu se ale rýsuje budoucí vyděrač. Místo Ukrajiny tu nastoupí Turecko. To chce za zajištěné dodávky pro Evropskou unii získat slevu na ceně za dodávanou ropu a plyn. Ukrajinský scénář se tak opakuje, jen o něco víc na jih.
Rusko s vlastním návrhem
Kromě Norska a dovozů prostřednictvím lodní dopravy totiž pro Evropu vlastně neexistují žádné varianty. Hlavní pojistky, které je možné v nejbližších letech realizovat, se stále logicky spoléhají na ruské zdroje. A Rusko má také svůj plán. Například 900 kilometrů dlouhý produktovod pro ropu i plyn South Stream. Ten by měl vést pod hladinou Černého moře do bulharské Varny, kde se rozdělí na severní a jižní část. Jižní zamíří skrze Řecko na jih Itálie. Severní část pak povede do Rakouska. Nyní se uvažuje o jeho prodloužení na Slovensko či do České republiky. Experti totiž musí spočítat, zda nebude lepší využít sice delší, ale už vybudované produktovody.
Kromě South Streamu plánuje Gazprom dodávat plyn do Evropy i plynovodem Nord Stream přes Baltské moře a Německo. Projekt se však potýká s odporem některých států, zejména kvůli obavám z dopadu na životní prostředí už tak velmi znečištěného Baltského moře.
V současné době teče ruský plyn do Evropy skrze Bělorusko a Ukrajinu. S oběma zeměmi se však Kreml neustále dohaduje na výši tranzitních či technických poplatků. Poslední krize dodávek je však nejvážnější za posledních dvacet let.
Česko plánuje ve spolupráci s Německem vybudovat přípojku k této severní větvi pod názvem Gazela. Stále ale zůstaneme z téměř tří čtvrtin závislí na dodávkách ruského plynu.
Bratislava podlehla – lepší teplo než úsměvy Bruselu
Slovensko ale s řešením situace nemůže čekat příliš dlouho. Je totiž stoprocentně závislé na ruských dodávkách energie. Navíc se k mezinárodní energetické krizi přidala nečekaná komplikace. Požár v tepelné elektrárně Nováky dotlačil zemi téměř k energetickému kolapsu.
Jde o takzvaný blackout – energetické zatmění. Vyšší odběr energie totiž může způsobit pád celé energetické soustavy. Tento stav mohl navíc ohrozit i sousední země – Maďarsko, Polsko a především Českou republiku, přes kterou je Slovensko propojeno do evropské energetické sítě. „Bylo to dlouhých 40 minut, kdy jsme drželi prst na tlačítku odpojení Slovenska od naší sítě,“ říká operátor jedné z centrál propojujících střední Evropu.
Česká republika ale naopak pomáhá bývalé federální „sestře“ v dodávkách plynu. Potrubí už tak bylo minulé úterý natlakováno k protisměrnému provozu. České zásoby plynu pomohly dodat energii slovenským nemocnicím a domácnostem.
Podle slovenského ministra hospodářství Ľubomíra Jahnátka Slovensko může od evropských zemí denně získat osm až deset milionů metrů kubických plynu, kterými by kompenzovalo zastavení dodávek z Ruska. Celou polovinu přitom slíbila Praha.
Energetický kolaps tím ale byl jen oddálen. Dodávky z Ruska totiž stále nejsou jisté. Právě tím odůvodňuje Bratislava svůj poslední zoufalý krok – oživit jaderný blok elektrárny V1 v Jaslovských Bohunicích. Jak říká slovenský premiér Robert Fico: „Máme větší odpovědnost k našim lidem v nouzi než k ideálům Bruselu.“ Předem se tak hlásí k odpovědnosti za nedodržení dohod s Evropskou unií. Jestli bude energetická krize trvat, je možné podle něj jadernou elektrárnu restartovat do čtyř dní. Zásoby jaderného paliva ale již dříve vyřazené elektrárny vydrží na pouhých 80 dní.
Česko je zatím v klidu
České domácnosti by se měly podle analytiků dočkat ve druhém čtvrtletí letošního roku zlevnění plynu, jeho ceny současná krize kolem dodávek z Ruska do Evropy neovlivní. „O kolik ceny klesnou, ovšem nyní nelze odhadnout,“ shodují se analytici. Záviset to bude hlavně na kurzu koruny, která v poslední době oslabuje. Největší tuzemský dodavatel plynu, RWE Transgas, oznámí ceny pro druhé čtvrtletí koncem února.
„Stále platí, že očekáváme pokles cen plynu pro české domácnosti a jen hodnota české měny, která nyní značně oslabuje, ukáže, zda se bude jednat o dvojciferný propad od druhého kvartálu roku, nebo jen kosmetickou, jednocifernou úpravu cen,“ vysvětluje analytik společnosti Cyrrus Jan Procházka. Podle experta společnosti BH Securities Petra Hlinomaze by ceny mohly ve druhém čtvrtletí stagnovat, nevylučuje ani pokles až o sedm procent. Pro letošní první čtvrtletí nechaly největší plynárenské společnosti ceny plynu na stejné úrovni jako v posledním čtvrtletí loňského roku. „Krize ceny plynu neovlivní, protože se odvozují od cen lehkého a těžkého topného oleje, energetického uhlí a poměru kurzu k dolaru. „Krize ale krátkodobě zvýšila cenu ropy,“ říká analytik společnosti Atlantik FT Petr Novák. Omezení dodávek ruského plynu do Evropy přineslo podle ekonomů hlavně ztrátu důvěry a plyn jako komodita ztratil část plusových bodů, které sbíral pro svou ekologičnost. Podle Hlinomaze by krize spíše měla rozvířit debatu o struktuře energetických zdrojů a úsporách ve spotřebě.
