Rusko se podobně jako v roce 1989 unavilo a my riskujeme, že se Ukrajina stane novou Berlínskou zdí
Víkendové vyhrocení situace na Ukrajině, respektive Krymu, a prudké navýšení sazeb ruské centrální banky vypovídají zatím jen část příběhu o současném Rusku. Ani tamní index nákupních manažerů (PMI) se už čtyři měsíce v řadě nedokázal dostat nad hranici 50 bodů.
Rusko jsem navštívil zhruba před měsícem a odjížděl jsem z něj celkem rozčarovaný. Od roku 2007 nebo 2008 jsem nemusel odpovídat na tolik otázek ohledně krize – ať už od investorů, klientů nebo novinářů. Všechny se týkaly slabého rublu, krize na rozvíjejících se trzích a hlavně toho, v jak špatném stavu se ruská ekonomika ocitla. A přitom právě cesty do Ruska mám velmi rád, přestože minule jsem se musel vypořádat s venkovní teplotou minus 15 stupňů Celsia.
Na pokraji pádu Rusko se podle mě politicky, ekonomicky i strategicky zahnalo do kouta. Nebudu se nijak zvlášť vyjadřovat k politickému vývoji na Ukrajině, protože ten mluví sám za sebe. Dovolte mi ale připomenout Gruzii – rusko-gruzínský konflikt totiž vedl k jednomu z největších výprodejů na ruském akciovém trhu v historii (a také probíhal ve stejné době jako finanční krize).
Setkal jsem se už i s několika analýzami, které přirovnávaly konflikty k paralele související s olympijskými hrami. V roce 2008 si totiž Vladimir Putin nenechal ujít slavnostní zahájení letní olympiády v Pekingu. Tentokrát to bylo zakončení her v Soči v době právě vrcholící ukrajinské krize. Světová média tak mohla odvrátit svou pozornost od drsných bojůvek k něčemu příjemnějšímu…
Ruská ekonomika se namísto šesti- až osmiprocentního přebytku běžného účtu z předkrizového období nyní blíží deficitu a spadne do něj už letos nebo napřesrok.
A to i přesto, že ceny energií jsou relativně vysoko. Tamní hrubý domácí produkt oproti očekávanému tříprocentnímu zrychlení (dle prognóz vlády) rostl v roce 2013 méně než 1,3procentním tempem. A podle mých ekonomických modelů by se letos mělo Rusko ocitnout v recesi. Pokud tedy země nepřistoupí ke skutečným reformám.
Nový guvernér ruské centrální banky byl odvážný a nastavil těsnou měnovou politiku, kterou si vysvětluji jako volbu menšího zla – raději menší krizi teď než pak hasit větší později. Mohla by se totiž zvrtnout situace kolem nezajištěných úvěrů. Celkem 83 regionů si už nabralo deficit ve výši stovky miliard dolarů. Moskva přitom nemá kontrolu nad tím, zda místní političtí vůdci neprohospodaří více peněz, než kolik se jim podaří vydělat.
Ruský model má závažné nedostatky – přestože má země všechny dostupné zdroje, ať už lidské nebo především nerostné, zoufale potřebuje, aby okamžitě došlo k nastartování ekonomických reforem.
Berlínská zeď naruby Ruský medvěd se podobně jako v roce 1989 unavil a my riskujeme, že se Ukrajina stane novou Berlínskou zdí. Ovšem tentokrát ji nebude třeba strhávat. Je namístě si připomenout, že v této hře nebude vítězů, pouze poražených. Evropa potřebuje ruskou energetiku a Rusko zase potřebuje evropské inženýry a byznysmeny. Nyní jsme se však ocitli v situaci, která nápadně připomíná rok 1989 – paradoxně v době 25. výročí pádu Berlínské zdi.
Rusko-ukrajinský konflikt se rychle stává Berlínskou zdí naruby. Z ekonomického i politického pohledu se přitom všichni zařadíme k poraženým. To jen zvýší volatilitu a akciové trhy se ocitnou pod tlakem. A všichni máme ještě v živé paměti devalvaci z roku 1998.
Každá větší krize má svůj katalyzátor – a jedním z nich může být podle mě právě ruská intervence na Ukrajině. Přesto mě mnohem více znepokojuje krize současného politického vedení. Ruský rubl bude i nadále oslabovat a akciové trhy po celém světě by mohly začít snižovat svůj pákový poměr.
Rusko se politicky, ekonomicky i strategicky zahnalo do kouta.
O autorovi| hlavní ekonom Saxo Bank
